Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Mikuláš de Flüe
Nicolaus de Flüe

21. března, připomínka
Postavení:poustevník, mystik
Úmrtí:1487
Atributy:ďábel, trnitý keř, hůl, hubený a vousatý poustevník, růženec, pohár

ŽIVOTOPIS

Je rodilý Švýcar. Aktivně se účastnil veřejných záležitostí, bojoval ve dvou válkách. Oženil se, měl 10 dětí a stal se v 50 letech poustevníkem. Byl mužem modlitby, vynikajícím rádcem a dokázal usmířit jednotlivce i celé kantony.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

HLAVA RODINY, KAJÍCNÍK A OBNOVITEL MÍRU

Pochází z Flüeli u Sachseln, kantonu Unterwalden. V oblasti švýcarských hor se narodil 12. 4. 1417. Rodiči byli Jindřich Löwenbrugger (Leopontini) a Hemma. V mládí pásal ovce a při hrách umravňoval kamarády. Jinak byl spíš tichý a uzavřený se sklonem k větší zbožnosti. V 16 letech měl mimořádný zážitek v jednom skalním úvalu, končícím návrším se štíhlou věží, která jako rafika ukazovala k nebi. Při rozjímání už tehdy byl uchvácen touhou po životě v samotě. Další vliv na něj mělo hnutí zvané Přátelé Boží.

V 19 letech byl povolán k vojsku a účastnil se války mezi Švýcarskem a Tureckem. Býval svědkem vojenských zvyků, které odporovaly lidskosti. Když měl šanci, snažil se proti nim zasáhnout a sám se utvrzoval v cestě hledání dobra. Po návratu z první války šel ve stopách svého otce a byl aktivní v místních veřejných záležitostech.

Ve 27 letech se oženil s dívkou z téže obce, Dorotou Vyssling, a žil s ní velmi příkladně. Také ještě jednou musel do vojenské služby, když Švýcaři válčili s Rakušany. Při dobývání obce Kathariental s ženským klášterem sv. Dominika zachránil klášter před zničením. Spolubojovníky napomínal, že se nepatří chlubit vítězstvím, kterého by dobyli ukrutností.

Po návratu do civilu pokračoval v úspěšném zemědělském hospodaření i v práci ve veřejných záležitostech. Byl zvolen radním a sudím. Byl hodně aktivní jako smírčí soudce. S manželkou měl 10 dětí, polovina byli chlapci. Nejstarší se stal farářem v Sachselnu.

Po 23letém manželství a dohodě s manželkou, v době, kdy nejmladšímu dítěti bylo asi 16 měsíců, dospěl při uvažování o své další životní cestě k přesvědčení, že ho Bůh volá ke kontemplativnímu životu poustevníka. Manželka věřila v povolání od Boha a podle středověkého názoru měla takový život za hodnotnější. Jeho příbuzné a sousedy to však rozhořčilo.

Když se Mikuláš rozloučil s rodinou, vyšel z domova bosý, v kabátě z hrubé látky a s růžencem v ruce. Myslel, že se musí od rodiny co nejvíc vzdálit a tak došel do Lichstall v kantonu Basel. Poptávaje se po vhodném místu obdržel radu, aby se vrátil ke svému rodišti. V noci měl mystický zážitek, který ho rovněž směroval k domovu. Vracel se tedy zpět. Cesta prý trvala 13 dní a on za tu dobu nepocítil hlad ani žízeň a nepocítil je ani později i když nic nepožil.

Začal poustevničit v blízkosti domova, kde byl záhy objeven a začali za ním chodit lidé. Přemístil se tedy do míst, kde měl v 16 letech mimořádný zážitek. Les s místem jeho pobytu se nazýval Ranft. Také tam za ním lidé začali chodit a ze silných větví a kůry mu zhotovili chýši. Pověst o jeho postu se snažili prověřit, někteří ho tajně sledovali, magistrát i biskup poslali vyšetřující komise. Ty potvrdily, že skutečně nepřijímá potravu. Návštěvy lidí narůstaly a zároveň mu k poustevně přistavěli kapli. Nazývali ho bratrem Klausem. Do poustevny si pod hlavu donesl kámen a spával jen 2 až 3 hodiny denně. Ostatní čas trávil v rozjímání. O nedělích a svátcích chodil do farního kostela, aby se účastnil mše svaté, před ní přijímal svátost smíření a pak přijímal svátost oltářní, jejíž přijímání prý bylo tehdy praktikováno jen 4x do roka.

Mezi návštěvníky za ním také přišel pomocný biskup Konstanc. Chtěje ho vyzkoušet nařídil mu, aby z poslušnosti snědl kousek chleba a vypil trochu vína. Mikuláš tak hned učinil i přes své přísné postoje a dostal silné křeče. Všichni mu pak již věřili. Čas pro návštěvy si vyhradil v odpoledních hodinách. Návštěvníky přijímal s laskavým úsměvem a s podáním ruky, vždy svěží a přívětivý, ač značně vyhublý. Přijímal prosby o modlitby, rozdával rady, a to i vlastní rodině. Zaváděl pokoj, kde byly spory, dovedl obnovit rozbitá manželství, naslouchal těžkostem lidu a ukazoval mu správnou cestu. Měl různé nadpřirozené dary a předvídal i schizma a hereze. Zůstával mimořádně pokorným. Mezi jeho denní modlitby patřil růženec i další modlitba z dřívějška: "Můj Bože, vezmi ode mne vše, co mi překáží přijít k Tobě; dej mi vše, co mne k Tobě vede; odejmi mé já a dej mne sobě!" Miloval dál pobožnosti k Nejsvětější Trojici a k eucharistii. Ta mu byla po 20 let jediným pokrmem, které jeho tělo přijímalo.

Zaslouží se připomenout i projevy jeho lásky k vlasti v době, kdy země byla zmítána spory mezi městskými a venkovskými kantony, mezi Švýcary docházelo k dělení a do federace nechtěli přijmout chudší kantony. Krize dosáhla vrcholu v prosinci 1481 a tehdy snad farář přišel za Mikulášem, aby zabránil sporům. Ten tak učinil, informace se však rozchází ve způsobu. Pozdější životopisy uvádějí, že poslal dopis, starší, že se dostavil osobně a nenadále. Napomínal k pokoji a svornosti i k věrnosti Božím přikázáním. Aby předešli nebezpečí války a svým rozhodnutím přispěli ke šťastnému životu všech v míru. - Byl poslechnut a nazván Otcem vlasti.

V posledním měsíci jeho života ho našli zcela vyčerpaného životem v pokání a zmoženého utrpením. Poustevnu však odmítl opustit. Byli se za ním rozloučit i manželka a synové a tím, o co nejvíce stál, bylo přijetí svátosti oltářní s níž dokončil pozemskou pouť.

U jeho hrobu docházelo k uzdravením a jeho ostatky byly proto po 15 letech od jeho smrti uloženy v kostele, v náhrobku nad úrovní země z rozhodnutí biskupa Lausenne. K blahořečení Mikuláše došlo až roku 1649 a k slavnostní kanonizaci v polovině května 1947 Piem XII..

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zhodnotím svou úctu k eucharistii a dle možnosti zajdu adorovat ke svatostánku.

Bože, Ty jediný jsi svatý, Ty jediný jsi pramen všeho dobra; pomáhej nám na přímluvu svatého Mikuláše de Flüe, ať svůj život uspořádáme podle Tvé vůle, abychom se nepřipravili o účast na Tvé slávě. Prosíme o to skrze Tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

( závěrečná modlitbay breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Serapion, anachoretas (s. inc.); Nicolaus de Flüe (1487); Benedicta Cambiagio Frassinello (1858); martyres Alexandri (339); Maximus, m. Nicomediæ (303); Lupicinus, abbas (480); Iacobus Confessor (ca. 824); Ioannes, ep. Valentinen (ca. 1145); Gulielmus Pike (1591); Thomas Pilchard (1591); Matth (1608)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský