Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Benedikta Cambiagio Frassinello
Benedicta Cambiagio Frassinello

21. března, připomínka
Postavení:vdaná zakladatelka institutu pro dívky
Úmrtí:1858

ŽIVOTOPIS

Ve 20 letech měla silný duchovní zážitek a ten v ní probudil lásku k Bohu a stálý pocit potřeby modlitby i pokání. Nebránil jí však v tom, aby se v Pávii provdala za Jana Frassinello.

Po společné domluvě na návrh Benedikty žili v manželství dva roky celibátním životem. Z dostupného životopisu není jasné zda se odřekli sexuálního života od počátku nebo třeba k rozhodnutí došlo až v souvislosti se zjištěním, že nemohou mít vlastní děti. Rozhodně to však bylo v souvislosti s pocitem potřeby žít odříkavým životem.

Náhradou za přirozené rodičovství se jim později dostalo duchovního nadpřirozeného prožívání otcovství a mateřství. V roce 1825 vstoupili oba do klášterů, Jan k somaskům a Benedikta do kláštera Voršilek v Capriolo. Zdravotní důvody ji však po roce donutily se vrátit do Pávie. Z onemocnění ji zázračně uzdravil sv. Jeroným Emiliani. S podporou biskupa se začala starat o chudé a opuštěné dívky, které potřebovaly pomoci. Její otec jí však odmítl poskytnout nějakou podporu. Biskup se pak rozhodl povolat z kláštera jejího manžela, který byl v noviciátu. Oba pak před ním obnovili celibátní slib. Benedikta se stala zakladatelkou institutu pro dívky a její manžel věrným pomocníkem.

Benedikta byla blahořečena v květnu 1987 a kanonizována 19. 5. 2002 papežem Janem Pavlem II. v Římě.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Serapion, anachoretas (s. inc.); Nicolaus de Flüe (1487); Benedicta Cambiagio Frassinello (1858); martyres Alexandri (339); Maximus, m. Nicomediæ (303); Lupicinus, abbas (480); Iacobus Confessor (ca. 824); Ioannes, ep. Valentinen (ca. 1145); Gulielmus Pike (1591); Thomas Pilchard (1591); Matth (1608)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský