Světci k nám hovoří...


sv. Vilfrid

Wilfridus

24. dubna, připomínka
Postavení:biskup OSB
Úmrtí:709
Atributy:Zobrazován bývá se ženou, která mu podává dítě k požehnání, nebo s mrtvým mnichem, kterého křísí k životu.

ŽIVOTOPIS

Narodil se v Northumbrii v Anglii roku 634 jako šlechtic. Byl vychováván v klášteře Lindisfarne, kde se mu dostalo vzdělání a pak několik let strávil v Lyonu a v Římě. Po návratu se ve 30 letech účastnil synody ve Whitby, kde se přičinil o porážku keltských zvyků a o uznání římskokatolických zvyklostí. Prosadil také jednotné slavení Velikonoc. V klášteře v Riponu se stal opatem a brzy poté biskupem v Yorku. S novou hodností mu začalo mnoho těžkostí. Na biskupský stolec mohl nastoupit až v roce 669, po zásahu Teodora z Canterbury. Jeho stolec byl prý obsazen zbožným Ceaddem a Vilfrid v r. 665 ustoupil nechtěje sporu, vrátil se do kláštera.

Vilfrid se podílel na zavedení římské liturgie do života anglické církve. Byl velmi odhodlaný a nebál se prosazovat své přesvědčení. Žil asketickým životem a až úzkostlivě prý dbal o čistotu svého srdce. Rád žehnal dětem.

V roce 678 se arcibiskup Teodor rozhodl bez souhlasu Vilfrida rozdělit diecézi, a proto se Vilfrid odvolal k papeži, který arcibiskupovo rozhodnutí zvrátil. Po návratu od papeže byl ale králem Ecgfrithem uvězněn. Údajně snad proto, že pokáral jeho manželku. Po propuštění odešel do Sussexu a pak ze Selsey hlásal evangelium jižním Sasům, kteří se ještě drželi pohanské víry. V roce 686, asi po smrti krále Ecgfritha, se vrátil na sever do své diecéze, ale po pěti letech se spor, týkající se dělení diecéze, znovu objevil. V té době se prý jednalo i o spor s králem Alfrithem. Po novém odvolání se do Říma přistoupil Vilfrid na kompromis a řídil pak hexhamskou diecézi z riponského kláštera, v němž zavedl už při svém prvním působení benediktinskou řeholi.

Svou pozemskou pouť skončil s pověstí svatosti v klášteře v Oundle. V roce 1124 byly jeho ostatky přeneseny do Yorku.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Georgius, m. in Palæstina (s. IV.); Fidelis de Sigmaringen (1622); Maria Cleophæ et Salome (s. I.); Alexander, m. Lugduni (178); Mellitus (624); Wilfridus (709); Gulielmus Firmati (1103); Maria a Sancta Euphrasia (Rosa Virginia) Pelletier (1868); Maria Elisabeth Hesselblad (1957); Anthimus, ep. Nicomedien (303); Gregorius, ep. Illiberitan (s. IV); Deodatus, abbas (s. VI); Egbertus (729); Benedictus (Angelus); Menni (1914)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský




Bez písemného souhlasu autora není povoleno veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.