Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Teodosius
Theodosius, cœnobiarcha

11. ledna, připomínka
Postavení:opat
Úmrtí:529
Patron:pilníkářů
Atributy:zobrazován jako poustevník s plnovousem

ŽIVOTOPIS

Narodil se kolem roku 425 v oblasti Kappadokie na území dnešního Turecka. V mládí vynikl hudebním nadáním a zpěvem při bohoslužbě. Začínal službou lektora, kterou si oblíbil a čtené texty Písma nechával na sebe působit, až v něm probouzely touhu po důslednějším životě podle víry. Rozhodl se pro cestu do Jeruzaléma s důvěrou, že mu Pán ukáže, jak by měl svůj život prožít. Než se stal cenobitou, tak podle legendárního vyprávění, na své cestě navštívil Simeona Stylitu (pam. 27.6.) a dostal se i k Davidově věži, kde se setkal s poustevníkem Loginem. Ten mu nabídl, aby se staral o nově budovaný chrám na cestě k Betlému. Teodosius nabídku přijal, ale rostoucí úcta vůči jeho osobě se mu zdála natolik nebezpečná, že pro obavy z pýchy se zřekl úkolu a odešel poustevničit do jeskyně jedné nevyhledávané hory.

Toužil po samotě, ale i tam byl vyrušován. Bůh chtěl, aby si uvědomoval, že žádný člověk není na světě jen sám pro sebe, ale zejména i pro dobro bližního. Zároveň jej však vedl k poznání, že svým srdcem může přebývat v Bohu i ve společnosti druhých.

Teodosius se proto v blízkosti Betléma pustil do stavby kláštera, v němž s těmi, kdo se k němu přidali, propojoval modlitbu s prací. Nezůstal u vybudování jen jednoho kláštera, ale zaměřil se i na výstavbu dalších, včetně budov pro péči o nemocné, o nejchudší a pro poutníky. Nechtěl být opatem, přestože mniši se podřizovali jeho slovům. V martyrologiu je uváděn jako cenobita a přítel poustevníka Sába (pam. 5. 12.), zakladatele Velké lávry.

Cenobité žili v klášteře, důsledně se podřizovali řeholi a představenému kláštera. Za vedení Teodosiem zvláště usilovali o skutky milosrdenství vůči chudým poutníkům, kterých se vzrůstající drahotou přibývalo. Sytili mnoho hladových a zažili i zázrak Božího přispění, takže bývali všichni nasyceni.

Teodosius žil také v době, v níž se začal rozmáhat monofyzitický blud o tom, že v Kristu nejsou obě přirozenosti, božská i lidská. Podporoval jej zejména císař Anastásius, který chtěl úplatkem získat Teodosia na svou stranu. Poslal mu proto peníze pro chudé. Ten jeho snahu poznal, ale peníze rozdal, jak bylo určeno. Na čas se mu dopisem (v němž uvedl, že než přijmout blud, raději přijme smrt,) podařilo císaře v bludu zviklat. Nebylo to nadlouho, proto Teodosius veřejně vystupoval s pravou naukou a za svou neohroženost si vysloužil vyhnanství. Vrátil se po smrti císaře. Dožil se velmi vysokého věku a zemřel po utrpení způsobeném nemocí, které trvalo více než rok. V nemoci projevoval velkou trpělivost a radost, že jejím prostřednictvím může ještě získávat zásluhy.

POZNÁMKA

V tento den se mimo martyrologium vyskytuje také památka sv. Teodosia z Trebizondu, který byl knězem v Konstantinopoli a stal se mnichem. Byl přepaden tureckými piráty, kteří ho prodali jako otroka. Po vykoupení v roce 1368 se stal metropolitou v Trebizondu a o dva roky později zemřel.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Hyginus (142); Salvius, m. in Africa (asi s. III.); Typasius (297/298); Petrus Apselamus seu Balsamus (309); Leucius, ep. Brundusin (s. IV.); Honorata, virgo (s. V.); Theodosius, cœnobiarcha (529); Paulinus, ep. Aquileien (802); Bernardus Scammacca (1487); Gulielmus Carter (1584); Thomas de Cora (Franciscus) Placidi (1729); Franciscus Rogaczewski (1940); Maria Electa a Jesus /Catharina/ Tramazzoli (1663)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský