sv. Markéta Baurgeoysová

Margarita Bourgeoys

12. ledna, připomínka
Postavení:	zakladatelka kongregace CND
Úmrtí:	1700

ŽIVOTOPIS

Narodila se 17. 4. 1620 v Troyes, v provincii Champagne ve Francii, do početné rodiny Abrahama Bourgeoys a Guglielminy roz. Garnierové. Byla šestým dítětem z dvanácti.

Ve věku 18 až 19 let jí matka zemřela a ona převzala starost o domácnost a většinu mladších sourozenců. Uvádí se, že v té době byla poněkud domýšlivou a lehkomyslnou dívkou, s touhou po světských radostech.

O nějaký rok později se v Troyes účastnila tradičního průvodu ke cti Panny Marie Růžencové. Když se přiblížila k obrazu Panny Marie, umístěném nad portálem, její pozornost upoutal zvláštní jev. Markéta uviděla vyzařovat z Matky Boží jas a v nitru náhle pocítila dotek zvláštní milosti. Ta z ní udělala jakoby jiného člověka. Její světské touhy byly náhle nahrazeny touhou po hledání Boží vůle a po oddání se službě Bohu.

Pro svou aktivitu byla zvána do kongregace, kterou založil Petr Fourier, ale Markéta z rodinných důvodů odmítla. Starala se o nemocného otce upoutaného na lůžko i o dům. Více jí vyhovovalo Mariánské společenství bez závazných slibů, aby povinnosti doma mohla spojovat s činností duchovní i sociální. Byla zvolena za vedoucí a pracovala tak přes 12 let. Na radu zpovědníka Gendreta zkoušela přejít ke klariskám podobně jako předtím ke karmelitkám, ale bez udání důvodů byla v obou klášterech odmítnuta.

Otec Gendret pak přišel s návrhem nové kongregace zacílené na zvláštní úctu k Matce Boží s následováním jejího příkladu v životě. V 33 letech Markéta ještě neměla konkrétní plány. Pak se setkala s guvernérem francouzské kolonie Ville Marie (Montreal) Pavlem Chomedey de Maisonneuve při jeho návštěvě sestry v Troyes. Po souhlasu zpovědníka a na jeho doporučení odešla Markéta do Ville Marie v Kanadě, kam přicestovala v listopadu 1653. Již před vycestováním zažila v Nantes přislíbení Panny Marie Královny, že ji neopustí. Zároveň nabyla přesvědčení, že její působení je ve shodě s Boží vůlí.

V Montrealu hned začala společenskou, charitativní a misijní činnost. Stala se ošetřovatelkou v městské nemocnici, učitelkou i zakladatelkou Mariánské kongregace. K otevření její první řádné školy došlo v roce 1658. V dalších dvou letech navštívila dvakrát Francii, odkud si přivážela další schopné sestry, jako posily pro činnost její kongregace. Velmi jí záleželo na růstu zdravých rodin a za tím účelem měla dobré výchovné metody, snažila se o podstatné propojení s rodinou. Bez rozdílu původu dívek, je křesťansky vzdělávala a připravovala na život ctnostných a radostných žen i matek. Starala se, aby i nadále ženy měly možnosti přátelského společenství, čerpání nových sil a nechybělo jim prohlubování duchovního života.

V roce 1667, po ukončení irokézského válčení, Markéta v Montrealu založila mateřskou školu pro indiánské děti i mariánský sbor. V roce 1676 byla schválena její kongregace „Sestry Panny Marie Montrealské“ (CND). Klášter byl velmi chudý a v roce 1683 navíc vyhořel. Potíže pokračovaly, biskup se sestry snažil přesvědčit, aby se připojily k Voršilkám. Bez formálních slibů musely vydržet až do roku 1698, kdy je 24 sester mohlo složit. Markéta již nechtěla být představenou, pouze se modlit a psát. Na konci následujícího roku byla u umírající mladé sestry a Pána poprosila o její život, za který nabídla svůj. Na Nový rok ráno byla mladá sestra zcela zdravá a matka Markéta ležela v horečce, kterou pak trpěla 12 dnů, než zemřela.

Blahořečená byla 12. 11. 1950 papežem Piem XII. a kanonizována 31. 10. 1982 papežem Janem Pavlem II.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

In Baptismate Domini; Arcadius, m. in Mauretania (asi 304); Probus (asi po 236); Tigrius et Eutropius (406); Cæsaria^♦ (asi 529); Ferreolus, Gratianopolitan (asi 659); Benedictus Biscop (ca 690); Elredus (asi 1166); Martinus de Sancta Cruce (1203); Bernardus de Corleone^♦ (1667); Margarita Bourgeoys (1700); Antonius Foumier^♦ (1794); Petrus Franciscus Jamet^♦ (1845); Antonius Maria Pucci (1892); Nicolaus Bunkerd Kitbamrung^♦ (1944)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský