Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-


@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Ignác z Laconi
Ignatius de Laconi

11. května, připomínka
Postavení:řeholník, mystik OFMCap
Úmrtí:1781
Patron:nastávajících matek

ŽIVOTOPIS

Pocházel z chudé rolnické rodiny na Sardinii. Ve 20 letech vstoupil do kapucínského řádu. Jeho životní náplní se vedle modlitby stalo sbírání almužen. Modlil se růženec a přitom tiše procházel ulicemi přístavu. Byl otcem chudých, těšitelem zarmoucených a přítelem všem utlačovaným. Měl dar proroctví a snad i zázraků. Pohřben byl v kapucínském kostele Cágliari.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

SBĚRAČ ALMUŽEN

Narodil se asi roku 1701 v Láconi na Sardínii. Původní Ignácovo jméno bylo Vincenc Peis. V dětství pásl ovce a další dobytek. Jednou těžce onemocněl a udělal slib, že jestli se uzdraví, vstoupí do kláštera. Za delší dobu se uzdravil a na slib pozapomněl až do doby než ho shodil kůň, který se pod ním splašil. Bylo to roku 1721.

Pád otřásl jeho vědomím a brzy nato odešel do kapucínského kláštera v Buoncammino u Cágliari. Tam složil sliby jako laický bratr Ignác. V klášteře byl prý nejdříve krejčím. Vynikal pokorou, láskou a dalšími ctnostmi, pro které byl vybrán jako prosebník a sběrač almužen. Almužny byly jeho starostí po 45 let. Od roku 1736 putoval každý den a za každého počasí, aby vyprošoval milodary. Na druhou stranu pomáhal chudákům, zejména dětem a nemocným. Při svém poslání začal vidět do lidských srdcí a radit i v bezvýchodných situacích. Poznával věci skryté, dokázal předvídat a léčit nemocné.

Podle legendy se nikdy nestavoval u nemilosrdného lichváře, až ho k jedné návštěvě přemluvil pečovatel o chudé. Tehdy se ukázalo, že sice dostal pytel potravin, ale když ho otevřeli, kapala z obsahu krev. Tím snad mělo být poukázáno na to, že jen poctivé je požehnané a to, na čem lpí nějakým způsobem "krev" druhých a je neoprávněně získané, nehodí se k darům. Je-li obsah legendy pravdivý, nemilosrdný lichvář mohl být schopen dávat jen proto, aby se pak pyšnil dobrotivostí. Takové dary se Bohu nelíbí a proto se nelíbily ani Ignáci. Bohu se líbí dary podle toho s jakou láskou jsou dávány, nikoli podle velikosti. Proto "chudá vdova dala víc než všichni ostatní" (Lk 21,3).

Některé zprávy popisují Ignáce jako středně vysokého, vzpřímeného, s šedivými vlasy, důstojným chováním, něžného, jemného a pečlivého mnicha. Někde se uvádí, že ke konci života onemocněl a oslepl. Když zemřel, přicházelo k jeho rakvi po tři dny nespočetné množství lidí.

Piem XII. byl v r.1940 blahořečen a r. 1951 kanonizován.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Dávat dary je umění, jehož pravou učitelkou je láska. Ona rozdává moudře a hodně a nikdy nepočítá, co vyzíská a zda jí i hodně ještě zbude. Začnu se učit dávat milodary s láskou i s empatií.

Bože, Tys povolal svatého Ignáce z Laconi, aby následoval Tvého Syna v jeho chudobě a pokoře s porozuměním pro druhé; pomáhej i nám, abychom s otevřeným srdcem vnímali potřeby druhých a věrně šli cestou, kterou nám Kristus ukázal. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ignatius de Laconi (1781); Mamertus (asi 475); Gengulfus (s. VIII); Maiolus (994); Franciscus de Geronimo (1716); Maiulus (s. II ex./111 in.); Anthimus, m. Romæ (ca. s. III); Mocius, presb. (s. inc.); Gualterius, presb. (1070); Gregorius Celli (1343); Ioannes Rochester et Iacobus Walworth (1537)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský