Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Jan González de Castrillo či Sahagunský
Ioannes a Sancto Facundo González de Castrillo

11. června, připomínka
Postavení:převor, mystik OESA
Úmrtí:1479
Patron:Salamanca a augustiniánů
Atributy:černý oděv augustiánských poustevníků, kalich s hostií

ŽIVOTOPIS

Pocházel ze San Facundo ve Španělsku. Od svého mládí usiloval o čestný život a žil po vysvěcení na kněze nadmíru přísně. Bez oddechu pracoval pro spásu lidí. V době vážného onemocnění učinil slib, že bude-li vyléčen, vstoupí do kláštera. Slib dodržel a asi ve 33 letech si zvolil řád obutých augustiánů (poustevníků).V něm se brzy stal představeným komunity. Mši sv. sloužil tak, že při ní rozjímal o umučení Páně. Po všech stranách vynikal horlivostí a důvěrou v Boha. S modlitbou za nepřátele zemřel otráven jedem.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

KAZATEL PRAVDY NEOHLÍŽEJÍCÍ SE NA NÁSLEDKY

Narodil se asi před rokem 1430 v San Facundu (dnešní Sahagún) ve Španělsku. Pro Jana Konsalvi z Kastrilla a Sancii Martinezovou byl dlouho očekávaným potomkem vyprošeným u Boha mnoha modlitbami. Prožil krásné dětství a pak vystudoval u Benediktinů.

Od 20 let dělal společníka burgosskému biskupu Alfonsovi, který mu po šesti letech udělil svátost kněžství. Jan si oblíbil kostel augustiánského kláštera, kde byl svědkem náhlého uzdravení člověka trpícího dnou a prosícího u kříže. V Janovi od příhody vzrostla touha po dokonalejší službě Bohu a po životě ve větší usebranosti. Požádal biskupa o uvolnění a vzdal se všech výhodných nabídek, které mu biskup dělal. Nechtěl se vázat v úřady a hodnosti, požádal jen o chudé místo kaplana u sv. Agáty v Burgose, které pak obdržel.

Po nějaké době odešel asi jako třicetiletý dál se vzdělávat na vysoké škole v Salamance. Studie dokončil po čtyřech letech a brzy se stal věhlasným duchovním řečníkem. Za své ovečky se modlil, poskytoval jim rady a útěchu, v pastorační činnosti byl velice horlivý. Žil asketicky, spával na tvrdém lůžku s kamenem pod hlavou.

Měl dar usmiřovat. V Salamance za jeho působení dva mladí šlechtici zabili v hádce své soupeře. Vrazi byli na útěku z pomsty ubiti a mezi oběma rody vzniklo krvavé nepřátelství, které rozdělilo město na dva tábory. Vypadalo to beznadějně, ale Jan se stal hlasatelem pokoje a smíření. Modlitbou a kajícími skutky dosahoval postupně smířlivosti mezi oběma stranami, až utišil vášně a dosáhl míru.

Při všech svých vyčerpávajících snahách Jan onemocněl a čekala ho bolestná a nebezpečná operace. Před ní učinil Bohu slib, že bude-li zachráněn vstoupí do kláštera. Operace se zdařila a pacient se uzdravil. Děkoval Bohu a při prosbě o radu jak nejlépe slib splnit, uviděl polonahého žebráka. Dal mu svůj nejlepší oděv a veden vnitřním hlasem zamířil do Augustiánského kláštera v Salamance.

Je uváděno, že po příkladně prožitém noviciátu 28. 8. 1464 složil slavné řeholní sliby a poměrně brzy potom byl zvolen převorem. Bratrům byl dobrým vůdcem a přitom byl neúnavným kazatelem a horlivým zpovědníkem. V kajícnících vzbuzoval hlubokou lítost a vedl je k opravdovému obrácení. S kazatelny se nebál kárat veřejné hříchy utlačování chudých, svárlivost i pohoršlivý oděv žen. Zbožní věřící si ho vážili, ale ti, jimž patřily jeho výtky a výstrahy, mu hrozili pomstou. Mezi ně patřil i vévoda Don Garcia z Alby, kterému pak Jan řekl, že nechodí na kazatelnu, aby lidem lichotil a pochleboval, ale hlásal pravdu. Dodal, že "Kazatel musí být v srdci odhodlán hlásat pravdu, i kdyby měl za ni podstoupit smrt."

Při návratu s průvodcem do kláštera je dostihli dva jezdci, kteří dostali za úkol Jana probodnout. Jakmile je průvodce uviděl, chtěl se připravit na obranu, ale Jan odmítl chystat se zlé splácet zlým, vědom si toho, že Bůh je s nimi. Koně pronásledovatelů náhle jakoby nemohly z místa, ozbrojenci si uvědomili zázračnou ochranu Jana. Pak poklekli před ním a poprosili o odpuštění. Jejich pán záhy těžce onemocněl a snad proto, že slyšel od svých služebníků, že se k Janovi nemohli přiblížit, přijímal to jako trest. Pro Jana pak poslal posly, aby ho přišel smířit s Bohem. Ten neváhal, přijel a modlitbami mu vyprosil zdraví, aby mohl svůj život napravit. Možná proto je někde psáno, že probouzel i mrtvé k životu. Vždyť zázrak obrácení zatvrzelého hříšníka není méně.

Jan spával velmi málo a hodně nočního času trávil v pohroužení do modlitby, připravujíc se na ranní mši sv., kterou vždy sloužil s mimořádnou vroucností a asi většinou i s mystickými zážitky.

Obdařený milostí vidět do budoucnosti i do lidských srdcí často podle toho jednal a mluvil. Jedna lehká žena si umínila svést mladíka, kterého Jan potom z tenat hříchu nejen zachránil, ale obrátil ho ke kajícímu životu v klášteře. Zato ona hříšná žena ohlásila Janovu smrt dřív než uplyne rok. Skutečně zemřel, otráven jedem, ale předem na smrt dokonale připraven, s odevzdaností do Boží vůle a s modlitbou za nepřátele. Svatořečen byl v r. 1690.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Jan byl velmi citlivý k hlasu svědomí a vydával svědectví o pravdě, pro kterou Ježíš přišel na svět. (srov. Jan 18,37). A já...? Nechám se oslovovat hlasem svého svědomí a budu dbát o jeho výchovu, aby mne správně upozorňovalo na pravdu.

Bože, Tys vedl svatého převora Jana Gonzáleze, aby nám svým příkladem ukázal, jak žít podle pravdy; vyslyš naše prosby a pomoz nám, abychom uprostřed proměn tohoto světa toužili celým srdcem po společenství s Tebou, který jsi Pravda a Život. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Barnabas, Apostolus (kolem r. 61); Maximus, ep. Neapolitan (s. IV); Ioannes a Sancto Facundo González de Castrillo (1479); Maria Rosa); Molas Vallvé (1876); Paula Frassinetti (1882); Bardo (1051); Iolenta (1298); Maria Schininá (1910); Rembertus (888); Aleydis (1250); Parisius (1267); Stephanus Bandelli (1450); Rosa Francisca Maria a Doloribus (Maria Rosa); Ignatius Maloyan, episcopus et martyr (1915)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský