Amos, propheta
| 15. června, připomínka | |
| Postavení: | prorok |
| Úmrtí: | s. VIII. před Kr. |
ŽIVOTOPIS
Postava tohoto proroka, který je pokládán za prvního tzv. "píšícího", je známa pouze ze spisu nesoucího jeho jméno v knihách Starého zákona. Byl Judejec a pocházel z vesnice Tekóa na okraji pouště. Povolán byl k prorocké službě severnímu Izraeli, a to v době panování dvou králů, izraelského a judského, a za pozdějšího zemětřesení. Severoizraelský král Jeroboám vládl v letech 784-744 před Kr. a judský Uzijáš od r.780 nebo 769 do r.737 před Kr.Do severního Izraele přišel Ámos v době politicky i hospodářsky příznivé, aby ohlásil Boží soud, jak mu uložil Bůh. Lid v té době v pochybné sebedůvěře spoléhal na zvrácený kult, v němž panovalo přesvědčení, že lidu způsob jeho zbožnosti i vlastní schopnosti zajistí spolehlivou existenční základnu. Nepočítal se závislostí na Boží milosti, v níž žil, a že její odejmutí znamená zkázu.
Ámos oznámil soudní výroky nad národy a soud nad Izraelem pro čtvero přestoupení. Byla to provinění náboženského charakteru s těžkými sociálními důsledky. Prodávali spravedlivého za peníze a nuzného pro pár opánků (Am 2,6). Přitom prodání člověka bylo původně dle Božího zákona trestáno smrtí. Ve druhém přestoupení šlo o nelidské metody bohatých a mocných vůči chudým a bezmocným. Bohatí byli k jejich úpění hluší a zároveň znevažovali pokání. Třetí přestoupení "Syn i otec chodí k nevěstce, a tak znevažují moje svaté jméno" (Am 2,7c), představuje sakrální prostituci. Izrael propadl baalismu i s tím, že pohlavními styky s chrámovou kněžkou si chtěl vynutit větší plodnost půdy, stád a rodiny. Čtvrté se též týká kultu. Boží příkazy si lid upravoval podle baalismu a postupoval tvrdě vůči dlužníkům, kteří se pak v noci ani neměli čím přikrýt. Z pokut někdy neprávem vynucených pořádali obětní hostiny s pitím vína.
Izraelský lid vedený králem Jeroboámem tedy sešel z cesty a ten, který mu přišel jeho život vytýkat, pochopitelně nebyl ve velké oblibě. Kněz Amasjáš, který byl královým nástrojem, Ámosovi řekl: "Netřísni dům Izákův", srovnávaje ho tak s blábolícími věštci. S touto urážkou byl urážen a pohrdán i Hospodin, který proroka poslal.
Prorokovo kázání přineslo zvěst o radikálním soudu a zničení. Přesto má jeho spis nadějný závěr. Sebejistý lid pocítí svou ubohost a bude trpět, ale nakonec dojde k novému setkání s živým Bohem a znovu zavládne láska.
Jde o opakující se pravdu, že lidská pýcha a nádhera musí ustoupit s bolestí, aby znovu mohl zazářit vztah mezi člověkem a Bohem a bolesti aby se člověk stal solidární se svým trpícím bližním.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Vitus, m. in Lucania (století neznámé); Amos, propheta (s. VIII. před Kr.); Bernardus de Menthone (1081); Germana (1601); Aloysius Maria Palazzolo (1886); Hesychius, miles (ca. 302); Abraham, monachus (ca. 480); Landelinus, abbas Laubien. (ca.686); Lotharius, ep. Parmen. (756); Benildis (853); Hilarianus (s. VIII/IX); Isfridus (1204); Thomas Scryven♦ (1537); Petrus Snow et Radulphus Grimston♦ (1598); Albertina Berkenbrock♦ (1931)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský