sv. Dobroslava / Eurosie či Orosie

Eurósia (Orosiæ)

25. června, připomínka
Postavení:	panna, mučednice
Úmrtí:	880 (i když v martyrologiu je 714)
Patron:	španělských měst Jaca a Yebra; vinařů a je vzývána jako ochránkyně při nepřízní počasí i pomocnice v ohrožených manželstvích
Atributy:	královská korunka, žezlo, kříž, palmová ratolest, meč

ŽIVOTOPIS

S největší pravěpodobností pocházela ze země zvané Čechy, které tehdy byly součástí Velké Moravy. Jako malá princezna se stala sirotkem a s pozdější mučednicí Ludmilou přijala na Levém Hradci sv. křest. Na radu arcibiskupa Metoděje a papeže dala souhlas k tomu stát se manželkou prince aragonského v tzv. zastoupení z důvodu dlouhé cesty do Španělska. Na ní se stala mučednicí pro víru, ctnost čistoty a věrnost Fortúnovi Garcése. K jejímu umučení došlo u města Jaca. Její nejznámější životopis, považovaný za věrohodný, zpracoval Juan Francisco Aznárez López a z jeho českého překladu připravil články pro Hlasy národa Jiří Kachlík. Důležité je, že sv. Dobroslava, známější ve světě jako Eurosie, byla poměrně brzy po smrti podle práva kanonizována 25. 6. místním biskupem (před vznikem pravoslaví; svatořečení římskému biskupovi bylo vyhrazeno až r. 1170). Psáno o ní bylo v breviářích a v roce 1902 papežem Lvem XIII. znovu potvrzeno. Proto je jako svatá i v Martyrologium Romanum 2001, ale s datem smrti asi o 166 let dříve. Přes snad dostatečné množství dokladů o velkomoravském původu se v některých západních zemích chybně uvádí, že se jedná o mučednici z jiné země. Mezi životopisné soubory potvrzující velkomoravský původ této mučednice patří i italské stránky www.santiebeati.it. Zdá se až nepochopitelné její opomíjení v České republice a na Slovensku.*

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

PRINCEZNA Z ČECH KRÁLOVNOU ARAGONSKOU

Pravděpodobně se narodila v roce 862 českému knížeti Mojslavovi, který byl z pěti českých vévodů (viz fuldské letopisy), kterým velel kníže Bořivoj, manžel budoucí muč. sv. Ludmily. Matka Dobroslavy zemřela už brzy po jejím narození a otec Mojslav v roce 872 při boji s Franky, kdy jí bylo 11 let. Dobroslavu si pak jako schovanku vzal k sobě kníže Bořivoj s mladou manželkou Ludmilou. Ty dvě dělilo od sebe asi jen 6 let a na knížecím dvoře na Levém Hradci je v křesťanském náboženství vyučoval kněz Pavel Kaich, kterého Bořivoj po svém křtu přivedl z Velké Moravy.

Příběh sv. Dobroslavy, které bylo později jméno změněno na Eurosie, se po třech letech přiblížil k svému vyvrcholení. V červnu r. 879 byl biskup Metoděj vyzván, aby se kvůli obžalobě z rozdílů v bohoslužbě dostavil do Říma, kam dorazil až v následujícím roce. Po Metodějově obhajobě papež Jan VIII. rozhodl zřídit moravskou církevní provincii se slovanskou bohoslužbou a znovu potvrdil Metoděje jako platného arcibiskupa.

Papež Jan VIII. v té době potřeboval dořešit politicky podložené žádosti Fortúna Iñiguez, který v té době byl králem Aragonie a Navary, jemuž prvorozený syn a dědic trůnu byl zabit ve válce s Maury. Skrze své vyslance žádal, aby jeho druhý syn Fortúna Garcés byl zproštěn řeholních slibů, které složil, a mohl vládnout ve Španělsku jako král šířící křesťanskou víru proti víře muslimské. Zároveň k tomu potřeboval vhodnou křesťanskou manželku královské krve, kterou by mu mohl papež doporučit. Ten využil přítomnosti arcibiskupa Metoděje dotazem, zda by o vhodné osobě nevěděl. Ten, vědom si toho, že Svatopluk dceru nemá, navrhl Dobroslavu, které bylo dáno jméno Eurosie a mohla splňovat podmínky. Část Aragonců odešla s arcibiskupem Metodějemdojednat sňatek s adoptivními rodiči Eurosie (Bořivojem a Ludmilou) i s ní samotnou. Druhá část se vrátila do Aragonie s částí Metodějova doprovodu. Vzhledem k okolnostem všichni souhlasili a pro zvyk konání svatby v místě nevěsty a potřebu ji neoddalovat byla po návratu poslů využita tehdejší možnost konání svatby v zastoupení. Také Svatopluk z Velké Moravy poslal nevěstě dary.

Byl prý srpen a Aragonci spěchali, aby včas přešli Pyreneje do své země, než by jim v tom zabránila zima. Jejich cesta vedla přes Pasov, Basilej a k řece Aragón, kde se v říjnu přiblížili k městu Yebra na jižní straně Pyrenejí. Do města Yebra de Basa byl ke králi napřed poslán don Domingo s oznámením, že už přijela, ale na cestě se setkal s maurskou tlupou vedenou Abenem Lupo a byl jimi zabit. Průvod s Eurosií ho proto čekal marně. Na radu hostitele se proto z údolí posunul výše k horské jeskyni. Tam ho dostihla banda Abena Lupo, kterému se Eurosie zalíbila a chtěl ji pro sebe. Ona se mohla zachránit zřeknutím se víry i věrnosti ke královskému manželovi, princi Garcése. Za pevné odmítnutí, po pobití jejího doprovodu, začali muslimové s jejím krutým mučením. Byly jí postupně uťaty ruce i nohy s údajným pálením pochodněmi, a nakonec useknuta hlava.

Její manžel Fortúna Garcés se již neoženil z úcty k té, která měla být jeho ženou, a během 20 let vlády osvobozoval Španělsko od Maurů. Tělo Dobroslavy, které chtěl dát Lupo za pokrm dravcům, bylo nakonec narychlo pohřbeno v horách a po dvou letech je objevil pastýř Guillén, když se šel napít z pramene v blízkosti. Slyšel prý hlas, který ho vyzval, aby vyzvedl tělo Eurosie, její hlavu donesl do kostela v městě Yebry a ostatní části těla do katedrály sv. Petra v Jace. Odtud se šířila úcta k ní, zejména po prohlášení její svatosti.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zamyslím se nad vlastní vírou a věrností v ohrožení života. O tom, jak Eurosie žila z víry mluví i zde nezmíněná legenda, kdy při útěku před saracénskými vrahy její družina trpěla žízní a ona pro ně vyprosila pramen vody. Potom raději přijala smrt než ztratit se svým panenstvím Krista. Jak je dobré dát do jeho rukou svůj život oproti snaze si ho zachránit.

Bože, Tvá síla se projevuje zvláště tehdy, když působí v tom, kdo je slabý: Tys posiloval svatou Eurosii, aby statečně snášela všechno mučení; pomáhej i nám, abychom na její přímluvu vítězně prošli všemi zkouškami do slávy Tvého království. Skrze Tvého Syna

Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

POZNÁMKA

* K pochopení, že sv. Dobroslava je tak málo známá a uctívaná v Čechách, na Moravě i na Slovensku nám může přispět pohled do historie, připomínající, že po pádu Velké Moravy, někdy po roce 905 n. l., jsme se znovu dostali pod vliv „Říše římské“. Už o 100 let později nám suverénně vládli čeští Přemyslovci. Staroslověnština jako bohoslužebný jazyk byla u nás už za panování knížete Svatopluka I. Velikého zakázána. Latinští kněží pak dbali na to, aby se na působení sv. Konstantina-Cyrila a arcibiskupa Metoděje co nejdříve a pokud možno navždycky zapomnělo. Každý svatý, který se světcem stal za časů existence Velké Moravy by byl podle přání nových pánů úmyslně zapomenut! A svaté Dobroslavy se to obzvláště týkalo.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Gulielmus, abbas Montis Virginis (1142); Prosperus Aquitanus (asi 463); Dorothea Monoviensis^♦ (1394); Ivanus (kolem r. 882); Maximus, ep. Taurinen. (ca.408-423); Tigris (s. VI); Molochus seu Luanus (ca. 592); Eurósia (Orosiæ) (880 (i když v martyrologiu je 714)); Adalbertus, abbas Egmunden. (s. VIII in.); Salomon, m. in Britannia Minori (874); Ioannes Hispanus^♦ (1160)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský