Ladislaus, rex Hungariæ
| 30. června, připomínka | |
| Postavení: | král |
| Úmrtí: | 1095 |
| Patron: | Maďarska a Sedmihradska |
| Atributy: | andělé, korouhev, sekera |
ŽIVOTOPIS
Byl synem uherského krále Bély I. a jeho matka Polka mu vštípila křesťanské zásady. Stal se králem v Uhrách a zároveň v Chorvatsku. Obnovoval křesťanské řády a zákony. Byl udatný, k nepřátelům velkomyslný a štědrý k chudým. Žil odříkavě a v mravní čistotě. Zůstal svobodným a při svém panování usiloval o čest a slávu Boží až do své smrti.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
KRÁL USILUJÍCÍ O ČEST A SLÁVU BOŽÍ
Narodil se kolem roku 1040 na území Polska jako syn uherského krále Bély I. Díky matčině výchově si udržel pokoru a morální zásady i ve špatné společnosti lichotníků a svůdců. Po smrti svého bratra, uherského krále Gejzy, byl r. 1077 provolán králem a dosazen na trůn, o nějž se ucházel i již korunovaný syn dřívějšího krále Ondřeje, Šalomoun.
Ladislav byl ochoten mu postoupit část své říše ve snaze zamezit nepřátelství. Bratranec Šalomoun ale poznal, že v Uhrách o něj nikdo nestojí, proto návrhy zamítl a navenek se podvolil. Později Ladislava pozval k sobě s úmyslem ho zavraždit. Ten se však o jeho zlém úmyslu dozvěděl a přišel v ozbrojeném doprovodu předních velmožů. Ti Šalomouna usvědčili a uvěznili. Ladislav se pak za něj modlil. Šalomoun se však v Multánech spojil s knížetem divokých Kumánů a s ním do r. 1086 podnikal loupežné výpravy do Uher. Pak se s nimi Ladislav utkal v bitvě u Ungvaru a porazil je.
Předtím se přičinil o svatořečení Štěpána I., Emericha a Gerharda z Csanádu.
V r. 1087 nastoupil v Chorvatsku na trůn Štěpán II. a po jeho brzké smrti bylo krátké bezvládí. Na trůn byl pak povolán uherský král Ladislav. Ten opanoval zemi až k Sávě a Kulpě. Do Uher v té době vpadli znovu loupeživí Kumáni. Plenili, vraždili a zajímali ženy a děti. Ladislav je jel osvobodit k řece Temesu a nepřátele tam podrobil. Snažil se o jejich pokřesťanštění a dovolil jim usadit se na tomto území. Jejich kníže Kutesko pojal úmysl násilím je dostat do Multan, ale Ladislav mu v tom zabránil.
Po návratu do Chorvatska založil r. 1091 v Zábřehu biskupství. Chorvatsko nepřipojil k Uhrám, nechal je samostatné a do jeho správy dosadil svého synovce Alma.
V následujícím roce svolal na sněm duchovní hierarchii i světské panovníky a obnovil křesťanské řády a zákony dané sv. Štěpánem. Také se zasadil o obnovu za válek poškozených chrámů a zakázal pohanské slavnosti. Poničené biskupství v Bihardu přeložil do Grosswardeinu (Oradea Mare v Rumunsku). Ve Velkém Varadíně dal vystavět chrám Panny Marie.
Král Ladislav byl spravedlivým panovníkem s láskou k lidu a poddaní se na něj měli možnost obracet. Moudře řešil rozepře, usmiřoval a zasazoval se proti všem křivdám. Podporoval chudé i sirotky a těšil nešťastné. K nepřátelům byl velkorysý a milostivý. V soukromí žil asketicky, vždy byl střídmý a odříkal se vína i panských radovánek. Denně býval zbožně přítomný mše svaté a trávil mnoho času na modlitbách. Dbal, aby neděle a svátky nebyly znesvěcovány prací ani honitbou. Všechnu svou činnost se snažil konat ke cti a slávě Boží. Uvažoval o pomoci papeži při plánovaném tažení křižáků, které mělo osvobodit Svatou zemi. Sám je měl vést, ale před nástupem cesty vážně onemocněl. Před svou smrtí svolal do Nitry velmože říše a doporučil jim za svého nástupce na trůnu Gejsova syna Kolomana. Udělal štědré odkazy chrámům a chudým a zemřel na Slovensku asi ve věku 55 let. Pohřben byl v chrámu Panny Marie ve Velkém Varadíně (Nagyváradu).
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Budu zpytovat své svědomí se zaměřením na to, co bych měl dělat pro větší čest a slávu Boží a z toho vyvodím své předsevzetí.Všemohoucí, věčný Bože, dej, ať po vzoru svatého krále Ladislava žijeme moudře, spravedlivě, přemáháme zlo dobrem a ať žijeme pro Tvou větší čest a slávu. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
protomartyres Sanct (64); Martialis, ep. Lemovicen (asi po roce 250); Erentrudis (asi 718); Theobaldus, eremita (1066); Ladislaus, rex Hungariæ (1095); Otho, ep. Bamberge (1139); Adolphus, ep. Osnabrugen (1224); Basilides, m. Alexandriæ (ca. 202); Bertichramnus (ca. 623); Philippus Powell♦ (1646); Ianuarius Maria Sarnelli♦ (1744); Zeno Kovalykw (1941); Basilius Velyčkovskyj♦ (1973)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský