Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





blah. Petr Favre /Faber/
Petrus Favre

1. srpna, připomínka
Postavení:kněz, řeholník TJ
Úmrtí:1546

ŽIVOTOPIS

Narodil se 13. 4. 1506 ve Villaretu v Savojsku, na území dnešní Francie při hranicích se Švýcarskem, ve zbožné selské rodině. Od sedmi let byl pasáčkem a na pastvinách začal první katechetickou činnost. Nejprve 9 let studoval na latinské škole v La Roche a na jaře 1525 odešel na Pařížskou univerzitu Tam po čtyřech letech dosáhl doktorátu filosofie a seznámil se s Františkem Xaverským a s Ignácem z Loyoly. Pod jeho vedením, v roce kdy byl Petr vysvěcen na kněze, se 6 druhů rozhodlo 15. 8. 1534 u sv. Dionýze na Montmartru učinit s ním slib chudoby, čistoty a služby podle rozhodnutí papeže, jemuž se jako Kristovu zástupci dali k dispozici, pokud nebudou sloužit duším ve Svaté zemi. Tím začala společnost jezuitů.

Petr Favre zprvu působil v nemocnicích, vedl duchovní obnovy a kázal. Po schválení řádu byl papežem Pavlem III. poslán s císařským pověřencem do Německa s úkolem účastnit se říšských sněmů a jednání o vzrůstajícím vlivu protestantismu. U Petra Favra byly teologické vědomosti propojeny s hlubokým duchovním životem a s laskavým vztahem ku všem lidem bez rozdílu proto na něj papež spoléhal. Petr Favre nezastavil šíření protestantismu, ale přispěl k zmírnění náboženských útoků i k budování základů církevní obnovy ve střední Evropě. Podle Petra spory nemohly vyřešit diskuze, ale svatý život. Proti stupni nevěry bylo třeba důkazů skutky, svědectvím života a krve. Petrova spolupráce s kolínskými kartuziány měla význam jak pro obnovu, tak i např. k získání Petra Kanisia, který později založil první jezuitskou kolej v Českých zemích.

Petr v červenci 1541 dostal úkol ve Španělsku, po návratu do Německa byl poslán do Portugalska a znovu do Španělska. Nakonec vyčerpán cestováním zemřel ve 40 letech v Římě.

Jeho vlastní duchovní život se vyznačoval úctou k eucharistii, andělům a svatým. Z jeho duchovního deníku (zv. Memoriál), psaného od června 1542 vyplývá, že přes bohatou činnost byl mystik pohroužený do Boha. Zde je citace alespoň jedné věty deníku: "Jestliže se snad má duše vzdaluje od svého klidu a pokoje, kéž je přivolána k Tobě skrze to, co je v ní nejvnitřnější."

Zanechal sepsaná poučení: Pokyny o víře a mravech, O bratrské lásce, Pokyny na cestu, Poučení o zpovědi aj. Blahořečen byl Piem IX. 5. 9. 1872.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Alphonsus Maria de, ep. S. Agathæ Gothorum et doctor Eccl. (1787); Petrus Favre (1546); Eleazarus, martyres Antiochiæ VII fratres (kolem r. 170 př. Kr.); Friardus et Secundellus (s. VI); (Maria Stella a Sanctissimo Sacramento Adelheidis); Mardosewicz (1943); Felix, m. Gerundæ (s. IV in.); Friardus et Secundellus (s. VI); Exsuperius, ep. Baiocen. (ca. s. IV); Severus, presb. in Aquitania (ca.500); Ionatus (ca. 690); Ethelwoldus (984); Emericus de Quart (1313); Benvenutus (Iosephus), de Miguel Arahal* (1936); Ioannes, religiosus Ord. Eremit. S. Augustini (ca. 1336); Thomas Welbourne (1605); Benvenutus (Iosephus); Maria Stella a Sanctissimo Sacramento (Adelheidis), Mardosewicz* (1943); de Miguel Arahal (1936); Maria Boromea (Veronica), Narmontowicz* (1943); Alexius Sobaszek (1942); Mardosewicz (1943); Maria Boromea (Veronica); Maria Stella a Sanctissimo Sacramento (Adelheidis); Mardosewicz - Maria Boromea (Veronica); Narmontowicz, Maria Canisia (Eugenia); Mackiewicz, Maria Felicitas (Paulina); Borowik, Maria Heliodora (Leocadia); Matuszewska, Maria Imelda a Iesu Hostia (Hedwigis Carolina); Żak, Maria Raymunda a Iesu et Maria (Anna); Kukolowicz, Maria Sergia a Virgine Perdolente (Iulia); Rapiej, Maria Canuta a Iesu in Horto Getsemani (Iosepha); Chrobot, Maria Daniela a Iesu et Maria Immaculata (Eleonora Aniela); Jóźwik, Maria Guidona a Divina Misericordia (Helena); Cierpka (1943)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský