Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Cyriak, Largus, Krescencián, Memmiæ, Juliána a Smaragd
Cyriacus, Largus

8. srpna, připomínka
Postavení:mučedníci
Úmrtí:s. IV in.
Patron:nuceně nasazených, těžce pracujících, křižovníků; vzýván proti pokušení, zlým duchům, při posedlosti a v hodině smrti
Atributy:dívka, drak, ďábel, jáhen, kniha, palma

ŽIVOTOPIS

Máme před sebou připomínku mučedníků z počátku IV. století, v jejichž čele je uváděn sv. Cyriak, který byl zařazen mezi tzv. 14 pomocníků v nouzi a ve 12. století, v době křížových výprav, se stal patronem řádu, který byl po něm nazván: "Canonis Ordo Crucigerorum cum rubeo Corde" - Řád Křížovníků s červeným srdcem, kteří se také označovali "bílí". Jejich posláním byla péče o nemocné ve špitálech a duchovní správa. (Byli od r. 1340 i v Praze a po zrušení r. 1783 znovu obnoveni r. 1999.) I toto je důvodem snah tohoto světce a jeho druhy více přiblížit.

Sv. Cyriak byl v martyrologiu vždy uváděn, ale jména druhů i jejich počet se časem lišil. Bylo vytvořeno více legend a v množství lišících se textů je sestavení životopisu problematické. Už zprávy, týkající se této skupiny, líčené v různých prvokřesťanských pramenech, se navzájem velmi liší.

Nejvíce Cyriakových druhů vyjmenovávají v srpnovém svazku Acta Sanctorum Bollandisté, vyslovují však pochybnost, zda všichni jsou druhy Cyriaka v mučednické smrti, když Epternacenské martyrologium je vyjmenovávalo ve skupinách.

O sv. Cyriaku víme, že zemřel jako mučedník pro víru za velkého pronásledování křesťanů kolem konce vlády císaře Diokleciána, který zavedl pro správu římské říše formu vlády, v níž předsedaly dvě dvojice. Jedna pro západní část, druhá pro východní. V každé byl panovník s titulem augustus a druhý s titulem caesar. Dioklecián (284-305) tuto tetrarchii zřídil v roce 293 a vládl z Nikomédie, zatímco západní vládu z Milána svěřil spoluvládci Maximiánovi (ten byl poražen r. 308 Galeriem). Proto umučení Cyriaka spadá před tento rok.

Martyrologia ho uvádějí jako mučedníka z Říma od Ostijské silnice (a od sedmého milníku). V římském seznamu se ocitl již r.354. V minulém martyrologiu je jmenován jáhnem umučeným s dvaceti druhy aniž jsou uváděna všechna jména. Nové martyrologium z nich vedle Cyriaka uvádí pět: Larguse, Krescenciána, Mémmiæn, Juliánu a Smaragda. Jejich těla byla knězem Janem pohřbena do prædium Lucínæ, na ostijské cestě. Zaznamenáno je i přenesení 8. 8. do nového hrobu na via Salaria. Později došlo k přenesení jejich ostatků do římského chrámu sv. Marie na ulici Lata.

Stručný obraz podle legend je následující:

Cyriak, Largus, i Smaragd byli přátelé bohatého měšťana Trasona a horliví římští křesťané, kteří ještě s několika dalšími pomáhali křesťanům odsouzeným k nuceným pracím. Snad mělo jít o stavbu Dikoleciánových lázní, ale některá legenda zmiňuje i jílové doly. Tarason po nich prý posílal dary trpícím odsouzencům. Cyriak byl papežem Marcelínem (296-304) vysvěcen na jáhna. Jeho pomoc a povzbuzování neušly pozornosti dozorců a po ohlášení panovníkovi byl z jeho příkazu uvězněn stejně jako jeho druhové.

Mezi vězni byli slepí, nad nimiž se Cyriak modlil a oni prohlédli. Pro pověst o zázračném uzdravení měl prý zbavit posedlosti i císařovu dceru Artemii. Ta pak údajně požádala o křest a Cyriak měl mít na čas možnost volně působit. (Příběh je posuzován různě, i jako symbolický.) Poté byl prý pozván perským králem, aby uzdravil jeho dceru Jobii. Se zázrakem způsobil v jejich rodině více obrácení. S novým příkazem proti křesťanům od Maximiána, byl se svými druhy, mezi nimiž byli i Krescencián, Memmiæ a Juliána, zajat z rozkazu prefekta Karpasia a ve vězení krutě mučen. Jmenováno je polití vařící smolou, kterému prý odolal a další mučení, které končilo setnutím hlavy.

Jméno Cyriaka je vykládáno jako "Pánu náležející", z latinské varianty řeckého Kyriakos. Na základě legend bývá zobrazován v dalmatice se spoutaným ďáblem, kterého mívá dokonce na vodítku jako na obraze z Estenfeldu. Někdy má u nohou dívenku uzdravenou z posedlosti.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Dominicus, presb. et fundator Ord. Prædicatorum (1221); Cyriacus, Largus (s. IV in.); Marinus, senex (asi 303-311); Eusebius, ep. Mediolanen (ca.462); Æmilianus, ep. Cyzicen (s. IX); Altmannus (1091); Maria Anna Rosa Caiani (1921); Maria a Cruce /Maria Helena/ Mac-Killop (1909); Vladimirus Laskowskiw (1940); Bonifatia Rodríguez Castro (1905); Secundus, Carpophorus (s. III ex./IV in.); Severianus, m. Albani (s. III ex./IV in.); Severus, presb. Viennen. (ca. s. V); Mummolus (678); Caiani (1921); Famianus (ca. 1150); Ioannes Felton (1570); Ioannes Fingley et Robertus Bickendike (1586); Maria Margarita (Maria Anna Rosa); Antonius Silvestre Moya (1936); Maria a Iesu Infante Baldillou y Bullit et IV soci, Carmela a Sancto Philippo Neri (Nazaria); Gómez y Lezaun, Clementia a Sancto Ioanne Baptista (Antonia); Riba y Mestres, Presentatio a Sacra Familia (Paschalina); Gallén y Martí (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský