Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Arnulf
Arnulphus, ep. Suessionen

14. srpna, připomínka
Postavení:biskup OSB
Úmrtí:1087
Patron:výrobců piva, mlynářů
Atributy:biskup, vlk, dlouhé vidle

ŽIVOTOPIS

Pocházel ze vznešené rodiny v Flanderch v Belgii. Za místo narození, asi kolem r. 1040, se uvádí Pamèle nebo Taideghem s dřívějším datem. Vynikal hrdinstvím jako rytíř v armádě. V roce 1060 z ní odešel a zvolil si duchovní cestu s životem odříkání. Vstoupil do řádu benediktinů a po slibech a svolení od představených žil jako reklúz (zcela odděleně) v největší kajícnosti a modlitbě u kláštera sv. Medarda v Soissons. Téměř bez kontaktu s okolím po tři roky, jinak bývá uváděno 15 let poustevničení. Před volbou opata se chtěl ukrýt, ale prý mu v tom vlk zabránil. V roce 1076 musel přijmout v Soissons opatskou hodnost. Legenda vypráví, že král Filip I. požadoval, aby s ním táhl do války, on však před ním odešel do samoty. Měl charisma zázraků a proroctví. V jeho životě je zdůrazňována také mariánská zbožnost.

V roce 1081 byl jmenován biskupen v Soissons. Volbu se zprvu zdráhal přijmout zdůrazňujíce pokorně svou hříšnost, ale byl k ní přinucen. Věrně se držel reformy papeže Řehoře VII. a vedl jednání o mír ve Flandrech. Byl označován za "apoštola míru". Dohnán situací a zmatky, vzdal se po dvou letech biskupského úřadu a stižen nemocí odešel do aldenburgského kláštera v diecézi Bruggy. Bývá uváděno, že mu tam Panna Maria konec života předpověděla.

Svatořečený byl v roce 1121 papežem Kalistem II.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maximilianus Maria /Raimundus/; Kolbe (1941); Marcellus, ep. et m. in Siria (ca. 390); Ursicinus, m. in Illyrico (s. IV ca. 390); Eusebius, titularis basilicæ in Urbe s. IV/V (asi 357); Arnulphus, ep. Suessionen (1087); Elisabeth Renzi (1859); Fachananus (s. VI); Sanctus de Urbino Brancorsini (1390); martyres fere DCCC (1480); Franciscus Shoyemon (1633); Vincentius Rubiols Castellów (1936); Felix Yuste Cava (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský