Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





blah. Alžběta Renzi
Elisabeth Renzi

14. srpna, připomínka
Postavení:zakladatelka řeholního institutu
Úmrtí:1859

ŽIVOTOPIS

Narodila se 19. 11. 1786 v Saludeciu u Froli v Itálii. V dětství se z křesťanské rodiny dostala do výchovy klarisek v nedaleké Mondiane. Ve 22 letech vstoupila do řádu augustiánek v Pietrarubii u Pesare. Z důvodu sekularizace za francouzské invaze, která přišla po revoluci, musela Alžběta už v roce 1810 klášter opustit.

Dvanáct let prožila ve světě sama a pak se zapojila do institutu "Zbožná nadace z Coriánu," založené P. Jakubem Gabellinim a Prudencií Ucelliniovou z Rimini. Jednalo se o pomoc opuštěným a ohroženým dívkám. Vznikala tam však nedorozumění, pro která P. Jakub i představená sestra Agnesa Fattiboniová odešli a na Alžbětu spadlo řešení výchovných i organizačních problémů. Přes všechny těžkosti docílila vytvoření řádného řeholního společenství, pro které napsala pravidla. Původní název byl dvakrát změněn a ustálil se jako Institut zbožných sester učitelek Sedmibolestné Matky Boží.

Životní zásadou Alžběty byla plná důvěra v Boha, jeho vedení svěřila své kroky a jím nechala formovat rozvoj jeho díla. Provázelo ho mnoho těžkostí a jednu dobu se Alžběta, pro malý počet sester, marně pokoušela o jeho sloučení s institutem Magdalény z Canossy. Všechny zkoušky Alžběta snášela ve velké naději. Bratru Giancarlovi jednou napsala: "Když se věci komplikují, když se mi současnost zdá bolestná a budoucnost ještě temnější, zavírám oči a vrhám se jako malé dítě do náručí Otce, který je v nebi."

Alžběta s Boží pomocí vytrvala ve svém zápase o udržení společenství sester a v 73 letech s pověstí svatosti zemřela v Coriane.

Blahořečená byla papežem Janem Pavlem II. 18. 6. 1989


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maximilianus Maria /Raimundus/; Kolbe (1941); Marcellus, ep. et m. in Siria (ca. 390); Ursicinus, m. in Illyrico (s. IV ca. 390); Eusebius, titularis basilicæ in Urbe s. IV/V (asi 357); Arnulphus, ep. Suessionen (1087); Elisabeth Renzi (1859); Fachananus (s. VI); Sanctus de Urbino Brancorsini (1390); martyres fere DCCC (1480); Franciscus Shoyemon (1633); Vincentius Rubiols Castellów (1936); Felix Yuste Cava (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský