Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




blah. Alfons Mazurek
Alphonsus Maria Mazurek

28. srpna, připomínka
Postavení:kněz a mučedník OCD
Úmrtí:1944

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Polska od Lubartowé. V roce 1908 se stal karmelitánským bratrem Alfonsem Maria od Ducha Svatého v Czerne. Studoval ve Wadovicích, v Krakově, za 1. světové války pokračoval v Linci a ve Vídni, kde byl r. 1916 vysvěcen na kněze. R. 1920 se stal profesorem malého wadovického semináře. Od r. 1930 byl převorem v Czerné. Za okupace v r.1944 byl u Nawojowa Gora nacisty postřelen a ukopán.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

KNĚZ PANNY MARIE KARMELSKÉ Z OBDOBÍ SVĚTOVÝCH VÁLEK

Narodil se 1. 3. 1891 v Baranowké, poblíž Lubartowé (ve východním Polsku), kde ho otec Vojtěch a matka Mariana (roz. Goždziková) pokřtili. Ve 12 letech se stal žákem malého semináře bosých karmelitánů ve Wadovicích. V 17 letech přešel do Czerne, kde 29. 8. 1908 přijal řeholní hábit i s novým jménem Alfons Maria od Ducha Svatého.

Hned po noviciátu začal ve Wadovicích studovat filosofii. V roce 1912 složil věčné sliby a pak se pustil do studia teologie v Krakově. Kvůli válce musel odtud předčasně odejít. Po Wadovicích byl poslán pokračovat ve studiích do Lince a pak do Vídně, kde přijal kněžské svěcení 16. 7. 1916. Primiční mši svatou jel sloužit do kostela, v němž byl pokřtěn a vrátil se dokončit poslední rok studia. Pak byl představeným v Czerné poslán do Krakova ve funkci lektora a novicmistra. Roku 1920 se stal prefektem a profesorem v malém wadovickém semináři. Jeho péčí byla postavena nová budova školy a došlo k všestrannému povznesení semináře.

Účastnil se generálních kapitul v Římě a byl provinciálním definitorem. Stal se oblíbeným kazatelem, dirigoval chlapecký sbor a velmi důsledně žil své povolání ve službě Kristu a jeho Matce, královně Karmelu.

V roce 1930 zvolili v Czerné Alfonse Maria od Ducha Svatého za převora. V letech 1936 až 1939 byl ekonomem kláštera a pak znovu převorem. Za okupace, díky znalosti němčiny, snadněji řešil problémy s Němci. Od dubna 1944 byly v části kláštera děti z ústavu v Czerné. Od 28. srpna byla celá budova zabraná Němci k vojenskému účelu. Řeholníky shromáždili a i s místními obyvateli je hnali ve směru na Krzeszowice. Otce Alfonse odvezli autem směrem k Rudawe. Před obcí Nawojowa Gora vidělo několik obyvatel, jak u louky zastavilo německé vozidlo, z něhož vyhodili otce Alfonse, kterému nařídili jít před autem. Nacisté po něm začali střílet a když se zhroutil, vyskočili a kopali do něj. Jeden muž jej pak naložil na povoz a dojel s ním do Rudawy, sám s těžkým zraněním, kterému po zaopatření také podlehl.

V roce 1983 byl v místě Alfonsova umučení kardinálem Fr. Macharskim vystavěn kostel. Papež Jan Pavel II. otce Alfonse Maria od Ducha Svatého blahořečil 13. 6. 1999 mezi 108 polskými mučedníky druhé světové války.

Bosí karmelitáni si ho připomínají liturgickou nezávaznou památkou 12. června.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Problémy své doby si nenechám narušit svůj vztah ke Kristu a k Panně Marii a všechny těžkosti budu řešit s nimi.

Všemohoucí a milosrdný Bože, Tys dal blahoslavenému mučedníkovi Alfonsovi Maria sílu bojovat za víru až k vylití krve; na jeho přímluvu dej i nám sílu, abychom z lásky k Tobě snášeli všechny obtíže a usilovně směřovali k Tobě, jedinému zdroji života. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Augustinus, ep. Hipponen. et doctor Eccl (430); Hermes, m. Romæ (s. III); Pelagius, m. Constantiæ (asi s. III); Iulianus, m. Brivate (asi s. III); Alexander, ep. Cpolitan (asi 336); Moyses (asi 400); Florentina (s. VII); Gulielmus Dean et VII socii: Gulielmus Gunter, Henricus Webley* (1588); Edmundus Arrowsmith (1628); Iuniperus /Michael/ Serra (1784); Ioachima de Vedruna (1854); Ioannes Baptista Faubel Cano et Arthurus Ros Montalt (1936); Iosephus); Ample Alcaide (1936); Alphonsus Maria Mazurek (1944); Restitutus, ep. Carthaginen. (ca. 360); Vicinius (s. IV/V); Vivianus (s. V); Carolus Arnaldus Hanus (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský