Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





blah. Dominik Barberi
Dominicus a Matre Dei Barberi

27. srpna, připomínka
Postavení:kněz, provinciál CP
Úmrtí:1849

ŽIVOTOPIS

Pocházel z chudé rodiny od Viterba v Itálii. Jako sirotek byl vychováván u strýce v Merlaně, kde pásl ovce a setkal se s pasionisty, do jejichž kongregace později vstoupil. V Římě se roku 1821 stal knězem. Jeho cílem byla misie v Anglii. Před ní zřídil klášter belgickém Ere. V Anglii začal působit v r. 1842 zřízením sídla kongregace v Aston Hall v Staffordshire. Podílel se na cestě Henryho Newmana do katolické církve a usilovně pracoval na katolické setbě v anglikánské zemi. V Readingu zemřel na infarkt.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

APOŠTOLEM V ANGLII

Narodil se 22. 6. 1792 v chudé rodině rolníků ve Viterbo v Itálii. Rodiče byli chudí a brzy zemřeli. Dominik Barberise se v osmi letech stal sirotkem a strýc s tetou z Merlano si ho vzali k sobě na statek. Dominik do školy nechodil, ale vodil ovce na pastvu a tam se sám učil číst a psát nebo se modlil.

Jeho prostý život ovlivnilo setkání s passionisty, kteří přišli do Merlana po rozpuštění klášterů, které nařídil Napoleon. Využíval pozvání o. Haseohenna Marie Molajonimma do kaple a rád se s nimi modlil. Zde zažil mystické pozvání vstoupit do kongregace passionistů, kterou po roce 1720 založil sv. Pavel z Kříže (pam. 19. 10.).

V jiném životopise je uváděný Dominikův slib, že do tohoto řádu vstoupí, pokud nebude odveden na vojnu. Ale Dominikova teta a strýc ho zamýšleli oženit. Údajně měl již i dívku, rozhodl se však splnit slib. Vysvětlování se mu zdálo málo nadějné a proto před dohodnutným sňatkem opustil dům a odešel do passionistického kláštera ve Vetralla.

Po několika dnech v mystické modlitbě před oltářem Panny Marie se mu dostalo ujištění, že mu bude umožněno stát se knězem a jít do Anglie.

Začal noviciát, přijal jméno Dominik od MatkyBoží a po slibech se pustil do studia. Ukázalo se, že má výbornou paměť a filosofii i teologii s nadšením zvládl. Kněžské svěcení přijal 1. 3. 1821 v Římě. Na odchod do Anglie čekal 17 let. Po tu dobu působil v Itálii, podílel se na obnově kongregace a vyučoval filosofii a teologii. Na žádost superiora napsal pro studenty kongregace manuál. V této učebnici se snažil upozornit nejen na omyly středověku, ale zváště současné doby. Psal se záměrem prosazovat vstup filosofie do rozvoje moderních vědeckých disciplin. Toto jeho dílo bylo od cenzorů zamítnuto, jelikož neodpovídalo tradičním metodám v seminářích. S tímto neúspěchem rostla touha po misionářském působení v Anglii. Věřící často vyzýval k modlitbám za obrácení v této zemi. Sám se začal učit anglicky a seznamoval se se situací v zemi, do které toužil odejít. Pomáhalo mu v tom přátelství s Angličany, kteří přicházeli do Říma, i s osobou, která se jich ujímala.

V roce 1833 Dominik, coby delegát, přednesl na všeobecné kapitule požadavek na vyslání misionářů do Anglie. Nebyl sice přijat, ale úvahy o něm zůstaly. Dominik se zatím stal představeným nového kláštera v Lucce, kde se mu dostalo dalšího kontaktu s příchozími Angličany.

Roku 1839 se stěhovala generální kapitula a byla připomenuta potřeba misionářů v Anglii i konstatován nárůst členů kongregace. Následující rok o. Antonín Testa jako nový generální představený, který se s Dominikem znal již v době jeho studií, po delším váhání kvůli jeho zdraví, ho v dubnu se třemi bratry poslal do Belgie vytvořit základnu pro misionářské působení v Anglii. V belgickém Ere Dominik se spolubratry o. Petrem Magagnotto a o. Serafinem Giammariem zřídil první klášter passionstů mimo Itálii. Třetí jeho průvodce bratr Krišpín Cott zemřel po příchodu do Belgie a dle svého slibu se za dílo přimlouval v nebi.

V listopadu, za první krátké návštěvy Anglie, Dominik s nadšením psal: "Viděl jsem z věže poprvé pobřeží ostrova. Kdybych nyní zemřel, byla by to smrt Mojžíšova - ale ne! Nezemřu, budu žít, abych vyprávěl o díle Hospodina. Amen."

Do Belgie se vrátil, aby zařídil vše potřebné, včetně způsobu formace nových misionářů. Otec Serafin chtěl vychovávat novice podle italské praxe, ale Dominik rozhodl, že je nutné přizpůsobení podmínkám severu. K vyřešení rozdílných názorů přispěla odpověď generála, který poukazoval na to, že každý národ má své zvyky. Položil otázky: "Jí italská jídla? Myslí jako Italové? Hovoří a jednají jako Italové?" A upozornil, že by bylo chybou chtít z nich dělat italské passionisty, protože pak by jimi nebyli vůbec.

Dominik se svými druhy připlul do Anglie, získal dům v Aston Hall v Staffordshire a v něm začal konat bohoslužby ve svatém týdnu r. 1842. O dva roky později se v Littlemore setkal s Janem Dalgairnse, který později požádal o přijetí v Aston Hall a anglikánským farářem dr. filosofie Henrym Newmanem (vzpomenutým 11. 8.), z něhož se později stal kardinál a přední katolický teolog. V přátelství s nimi Dominik pokračoval. Asi po roce se opět setkal Henry Newmanem, který před ním poklekl a oba se modlili za jeho přijetí do římskokatolické církve. Dominikova radost souvisela i s vědomím, že k úspěšné misii je zapotřebí získávat povolání hlasatelů evangelia z rodilých angličanů.

Po dalším působení v Londýně se Dominik v srpnu 1849 vracel do Aston Hall za doprovodu o. Louise Pesciaroliho. Asi pět mil od Readingu jeho onemocnění způsobilo, že musel být vynesen z vlaku a přivolán lékař. V Pangbourne nebylo pro něj místo, proto byl vlakem přepravován do Readingu. Po cestě došlo k prudkému zhoršení srdeční choroby a Dominik 27. 8. ve 3 hodiny ráno skonal. Pohřben byl u Svaté Heleny v Lancashire.

Dominik od Matky Boží bývá označován jako apoštol Anglie. Papež Pavel VI. ho blahořečil 27. 10. 1963 v Římě.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Modlitbou budu prosit za růst ekumenických cest v Evropě i o Boží milost pro lidská srdce, potřebnou v tomto úsilí.

Milosrdný Bože, Ty jsi povolal blahoslaveného Dominika Barberi za hlasatele své církve v Anglii, zde ukazoval na nevystižitelné bohatství Kristovy lásky; dej nám, kteří jsme se s pravdou o ní již setkali, aby v nás stále rostlo poznání o Tobě a abychom přinášeli ovoce dobrých skutků. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Monica, m. s. Augustini (387); Rufus, m. Capuæ (III/IV); Pœmen (s. IV/V); C, ep. Arelaten. (542); Gebhardus (995); Amadeus (1159); Rogerius Cadwallador (1610); David Lewis (1679); Ioannes Baptista de Souzy et Udalricus /Ioannes Baptista/ Guillaume (1794); Dominicus a Matre Dei Barberi (1849); Maria a Columna Izquierdo Albero, virgo (1945); Ioannes, ep. Papien. (ca.825); Mannea (ca. s. IV); Marcellinus, Mannea (ca. s. IV); Petrus, miles (ca. s. IV); Serapion, clericus (ca. s. IV); Narnus (s. IV); Licerius (ca. 540); Guarinus, ep. Sedunen. (1150); Angelus Conti (1312); Antonius a Sancto Francisco (1627); Caius Jiyemon, . (1627); Francisca, m. Nagasakii (1627); Franciscus Kuhioye, . (1627); Franciscus Kurobioye, . (1627); Gaspar Vaz (1627); Lucas Kiyemon (1627); Ludovicus Matsuo Soyemon (1627); Magdalena Kiyota, . (1627); Maria Vaz (1627); Martinus Gómez, . (1627); Michael Kizayemon, . (1627); Ferdinandus González A (1936); Raymundus Martí Soriano (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský