Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





blah. Sancja Szymkowiak
Sancia /Ioannina/ Szymkowiak, virgo

29. srpna, připomínka
Postavení:řeholnice
Úmrtí:1942

ŽIVOTOPIS

Narodila se 10. 7. 1910 v Mozdzanowe, poblíž Ostrowa Wielkopolskiho. Rodiče Augustin a Marianna roz. Duchalská ji pokřtili jménem Jana. Byla nejmladší z dětí vrchního lesního. Měla čtyři starší bratry, z nichž se Erik stal knězem, když bylo Janě 17 let.

V rodině byla zvykem společná modlitba a panovala úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Erik zavedl i úctu k Ježíši Kristu - Králi rodiny. Jana si s ním velmi dobře rozuměla a byl první, komu se svěřila se svou touhou vstoupit do kláštera.

V květnu 1928 Jana odmaturovala a rodiče se chtěli zabezpečit na stáří, proto naplánovali i její sňatek. Rok se je snažila Jana přesvědčit, že má právo na vlastní život a volbu své cesty. Snad proto, že s jejím řeholním životem nesouhlasili, začala v Poznani na universitě studovat práva a románskou filologii. Vše brala velmi vážně, tedy i duchovní život a povolání. Byla v Mariánské družině, chodila na exercicie, křesťanské konference a projevovala aktivitu v laickém apoštolátu i v charitativní práci, při které se prohluboval její láskyplný cit k ubohým a zaostalým. V jejich nejbídnější čtvrti "Veselé městečko" byla dobře známa. Vždy vynikala úpřímnou zbožností a dobrotou. Měla značný vliv ve studentském prostředí aniž někomu vnucovala svůj pohled na život.

V roce 1934 vycestovala do Francie se záměrem zdokonalit se v jazyku a zároveň si připravit materiál pro magisterskou práci. Bydlela u sester oblátek, odkud podnikala další cesty. Jednou z nich byla pouť do Lurd, na níž udělala nejzávažnější rozhodnutí. Místo návratu domů, stala se postulantkou v kongregaci sester oblátek. Po sedmi měsících ji však rodina přiměla k návratu do vlasti. Erik byl natolik dobrým knězem, že místo vyhovění vůli rodičů, pomáhal jí na cestě za jejím povoláním. Zprostředkoval jí návštěvu u sester serafitek z kongregace Dcer Panny Marie bolestné a podpořil ji, když se rozhodla v této kongregaci zůstat proti vůli rodičů. V červenci 1936 začala v Poznani noviciát. Tehdy si zapsala předsevzetí: "Musím se stát svatou za každou cenu!" a připsala: "Cestou, na niž se musím vydat a která je nejsprávnější, tou je pokora." Na znamení nového života přijala změnu jména Jana na Marii Sancja. Také měla životní motto: "Boží vůle je mojí vůlí."

Viděla ji ve vůli představených a stále více poznávala, co je pokora. Prožila si nejedno pokoření i bolestné zkoušky, ale naučila se v nich vidět hnací sílu vnitřního rozvoje. Po prvních slibech, konaných ve dvou letech od začátku noviciátu, byla poslaná jako vychovatelka do Mateřské školky ve čtvrti Naramowice. V dalším roce začala lekárnický kurz, který přerušila válka. Z jejich kláštera udělali Němci vězení a v celách se zabydlela jednotka Wehrmachtu. Umístili sem i francouzské a anglické zajatce.

Sestry měly povoleno odejít domů, ale Marie Sancja nechtěla drahá místa opustit, proto zůstala na potřebné těžké práce jako posluha Němcům. Jejich nařízení přijímala jako vůli Boha, který ji miluje a podle toho práce vykonávala s ochotou a láskou. Pro uvězněné z ní vyzařovala víra a naděje. Dokázala být veselá se smyslem pro humor. Byla i dobrou tlumočnicí a mezi vězni měla pověst svatosti. Nazývali ji dobrotivým andělem. Protože tento "anděl" chodil čerpat sílu v adoraci před Nejsvětější svátostí a žil z Eucharistie, byl schopen vnášet ducha pokoje a naděje i mezi ubohé zajatce a sám se cítil šťastný.

Marie Sancja však onemocněla tuberkulózou hrdla. Pokud to jen šlo, tak onemocnění tajila, pak hrdinsky snášela a nikterak se nechtěla vzdát starostí o duchovní potřeby druhých a obětovala se za ty, kteří to nejvíce potřebovali. Za pokročilého stavu choroby složila 6. 7. 1942 své doživotní sliby. A její loučení provázela starost, s níž sestry vybízela: "Svěřte mi svoje záležitosti a já je předložím Pánu, neboť umírám s láskou a Láska nemůže lásce nic odepřít." Zemřela ve 32 letech.

Blahořečená byla papežem Janem Pavlem II. 18. 8. 2002 na Boloňských pláních v Krakově.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

passio Ioannes Baptista; Sabina, titularis basilicæ in Urbe (s. inc (basilicæ: eccl. cond. aa. 422-432)); Sebbus (ca. 693); Medericus (ca. 700); Ioannes de Perusia et Petrus de Saxoferrato (1231); Bronislava (1259); Edmundus Ignatius Rice (1844); Maria a Cruce /Ioanna/; Jugan (1879); Dominicus Jędrzejewski (1942); Teresia Bracco (1944); Sancia /Ioannina/ Szymkowiak, virgo (1942); Euphrasiea Eluvathingal (1952); Adelphus (s. V); Victor. reclusus. (ca. s. VII); Richardus Herst (1618); Ludovicus Vulfilacius Huppy (1794); Constantinus Fernández Álvarez (1936); Franciscus Monzón Romeo (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský