Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





blah. John Henry Newman
Ioannes Henricus Newman

11. srpna, připomínka
Postavení:kardinál
Úmrtí:1890

ŽIVOTOPIS

PO BOUŘLIVÉ CESTĚ DOSÁHL BEZPEČNÉHO PŘÍSTAVU

Narodil se v Londýně, 21. 2. 1801, do zámožné anglikánské rodiny. V dětství mu matka četla biblické příběhy, vynikal nadáním a pílí v anglikánské soukromé škole. Přesto později uvedl, že neměl žádné vlastní náboženské přesvědčení a ani nechápal, jaký má smysl milovat Boha, ač si přál žít ctnostně.

V 15 letech, ve spojení s jinou nemocí, prožil určité "obrácení," po němž se považoval za křesťana s uznáváním potřeby uctívat Boha. Roku 1816 přijal náboženství jako princip, nikoliv citový vztah. Od následujícího roku studoval po tři léta v Trinity College. Brzy po vystudování se stal profesorem na Oriel College. Pak r. 1824 jáhnem a po čtyřech letech anglikánským farářem univerzitního kostela Panny Marie v Oxfordu. Považoval se za odpůrce šíření pochybností a zbytečných zmatků svědomí, jak sám uvedl, přímo je nenáviděl. Vešel ve známost pro svá kázání a zaměřoval se na studium církevních otců. Později napsal, že ho učinili katolíkem.

V roce 1833, s dalšími anglikánskými duchovními, založil proti rostoucímu liberalismu tzv. "Oxfordské hnutí." Jednalo se o snahu přiblížit se vzoru prvotní církve. Jejímu duchu. Podle Johna Henryho Newmana protestanti zamítli původní pravdy víry a katolíci do ní zamíchali dodatky a bludy, proto věřil v anglikánskou "střední cestu," kterou vytvořil. Soustředil se na studium a modlitby s důvěrou v Boží pomoc. Následkem toho v roce 1843 odvolal svůj mylný názor na římskokatolickou církev a vzdal se místa univerzitního faráře i profesora.

Za správné přesvědčení vedl zápas do 8. 10. 1845, kdy požádal o přijetí do katolické církve, jejíž členové byli v Anglii pohrdanou a diskriminovanou menšinou. Dne 30. 5. 1847 se v Římě stal katolickým knězem a dalšího roku už v Londýně založil oratoř sv. Filipa Neri. Druhou založil v Birminghamu roku 1849 a přebýval v ní do konce života. Vynikl jako teolog velmi významnými traktáty, zejména o svědectví laiků v otázkách nauky víry. V roce 1864 byl obviňován anglikány a napsal pak vynikající spis: "Apologia pro vita sua," který všechny přesvědčil o jeho opravdovosti. V roce 1870 vyšlo jeho teologické dílo, návrh nauky o shodě. Od roku byl 1877 byl čestným členem Trinity College. Od papeže Lva XIII. přijal v r. 1879 kardinálský klobouk a do znaku si zvolil heslo: "Cor ad cor loquitur" (Srdce mluví k srdci).

Ve svědectví týkajícím se období po konverzi napsal: "Od doby, kdy jsem se stal katolíkem, žil jsem v dokonalém míru a nerušeném klidu, aniž bych měl nějaké pochybnosti." Těžkosti však připouští jako něco samozřejmého, s čím se občas musí potýkat každý křesťan. V apologii však zdůrazňuje, že těžkosti a pochybnosti jsou navzájem nesrovnatelné veličiny.

Svou důvěru vyjadřoval v modlitbě: "Bože, dej mi pravou věrnost k Tobě a denně ji rozmnožuj! Ona je jediné pouto mezi mnou a Tebou a pro moje srdce a svědomí je to záruka, že Ty neopouštíš mne, nejubožejšího ze svých dětí."

Zemřel v Birminghamu.ve věku 89 let. Byl zařazen mezi největší teology 19. století. Papež Benedikt XVI. jej blahořečil 19. 9. 2010 v Birminghamu.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Clara de Asisio (1253); Tiburtius, m. Romæ (s. III/IV in.); Susanna, titularis basilicæ in Urbe (století neznámé); Mauritius Tornay (1949); Ioannes Henricus Newman (1890); Alexander Carbonarius (s. III); Equitius (ante 571); Gaugericus (ca. 625); Rufinus, ep. Asisien. (ca. s. IV); Cassianus, ep. Beneventan. (s. IV); Rusticola (632); Ioannes Sandys, Stephanus Rowsham et Gulielmus Lampley* (1586,1587 et 1588); Taurinus, ep. Ebroicen. (ca. s. V); Attracta (s. V); Ioannes Georgius Rhem (1794); Carolus Díaz Gandía (1936); Raphael Alonso Gutiérrez (1936); Michael Domingo Cendra (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský