Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Teodor
Theodorus, ep. Vallensium

16. srpna, připomínka
Postavení:biskup
Úmrtí:s. IV
Atributy:biskup, ďábel, kladivo, zvon; někdy model basiliky nebo hrozen

ŽIVOTOPIS

Byl švýcarským knězem dosazeným jako první na biskupský stolec v Octodurum (dnešní Martigny) asi v roce 375. Je uváděn jako známý sv. Ambrože. Roku 381 se účastnil synody v Akvileji a r. 393 v Miláně.

Podle svědectví Eucheria z Lyonu objevil ostatky sv. Mauricia a uložil je v basilice, kterou dal k jeho cti postavit v Agaunu. Vynikal horlivým působením a jeho postava je opředena legendami, jejichž obsah se odráží v atributech. Vyskytlo se však podezření, že tomuto biskupovi Teodorovi (překládaném též Bohdan) mohou být přičítány některé legendy původně psané o některém ze dvou pozdějších Teodorů.

Teodor údajně obdržel od papeže zvon, podle legendy mu ho ďábel vyrazil a byl pak přinucen ho i s Teodorem přenést přes průsmyk Theodul u Zermattu. Zvon prý ohlašoval hrozivé počasí. Jedním projevem Theodorova charisma zázraků má být přivedení utonulého dítě k životu. Jiná legenda hovoří o tom, že za neúrody vyzval Teodor pěstitele vína, aby mu přinesli prázdné sudy, do každého vložil zrnko vína a sudy se naplnily. Proto je označován vedle patrona kantonu Wallis i patronem vinařů a vzýván v souvislosti se špatným počasím.

Pohřben byl v Sitten, ale v r. 1798, kdy poutní místo bylo obsazeno Francouzi, se ostatky ztratily.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Stephanus, rex Hungariæ (1038); Theodorus, ep. Vallensium (s. IV); Rochus, peregrinus (asi 1379); Angelus Augustinus Mazzinghi (1438); Beatrix da Silva Meneses (1490); Simon et Magdalena Bokusai Kyota atque Thomas, Maria et Iacobus Gengoro* (1620); Petra a Sancto Ioseph /Anna Iosepha/, Pérez Florido* (1906); Henricus García Beltrán (1936); Arsacius (ca. 358); Armagilus (s. VI); Frambaldus (ca. 650); Radulphus de Fusteia, . (1129); Laurentius Loricatus (1243); Ioannes a Sancta Martha (1618); Ioannes Baptista Ménestrel (1794); Placidus García Gilabert (1936); Gabriel (Iosephus Maria); Sanchís Mompó (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský