Světci k nám hovoří...


sv. Magnus

Magnus, abbas

6. září, připomínka
Postavení:věrozvěst a opat OSB
Úmrtí:s. VIII
Patron:Allgäus, Kemptenu a Füssen; bývá vzýván při očních chorobách a uštknutí; a při ohrožení dobytka a úrody
Atributy:anděl, benediktin, drak, hadi, chlapec, medvěd, opat, ovce, slepec

ŽIVOTOPIS

Byl opatem kláštera Svatohavelského v St. Gallen ve Švýcarsku. Odtud se odebral s knězem Tozzonem do hornatého Allgavska a pak dál až na jihozápad Bavorska. Usadil se na horním Lechu, odkud po 26 let rozvíjel své misijní působení. Začal zde budováním křesťanské osady, která se stala základem pozdějšího opatství a města Füssen. Byl otcovským dobrodincem lidu po stránce duchovní i hmotné a svou horlivostí si vysloužil název apoštola Švábska.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

ZVĚSTOVATEL KRISTA VE ŠVÁBSKU

Narodil se asi na konci VII. století a předpokládá se, že na území kantonu St. Gallen ve Švýcarsku. Spolehlivé údaje o jeho narození a mládí nejsou.*

Tento světec působil v benediktinském klášteře sv. Havla (St. Gallen) a všeobecně se uvádí, že zde měl hodnost opata. Kněžské svěcení údajně přijal z rukou augšpurského biskupa Wikterpema až později. Své řeholní bratry vedl k svatosti a vyprošoval požehnání širokému okolí. Z nejistého důvodu odešel Magnus jako misionář do jihozápadního Bavorska.

Podle Fr. Ekerta byl klášter sv. Havla opakovaně ohrožován loupeživými nájezdy. Po vydrancování od Franků, kteří poškodili i Havlův hrob a ztýrali Magna, kostnický biskup přispěl k obnově Havlova hrobu a k zajištění provozu kláštera. Místo navštívil mladý kněz z augšpurského biskupství Tozzo a nabídl se Magnovi za průvodce do Algavska. Magnus se pak rozhodl vydat na cestu za hlásáním evangelia společně i s bratrem Teodorem. (Tato trojice, podle některých životopisů, vydala se na cestu z příkazu augšpurského biskupa Wikterpa.)

Legendární podání uvádí, že Magnus se vydal na cestu s holí sv. Havla, s níž zaháněl hady a medvědy a bojoval proti pohanství.

Cesta trojice misionářů vedla přes Bergence do Švábska ke zpustlému městu Kempten ze starořímské doby. Zde duchovně zanedbanému lidu nějakou dobu hlásali evangelium a založili křesťanskou osadu, v níž Magnus zanechal Teodora. S Tozzem pokračoval k řece Lechu, kde se setkal s augšpurským biskupem Wikterpem. S jeho požehnáním a podporou šel dál k jihu a v místech pozdějšího Valtenhofenu úspěšně začal své misijní poslání. Po vybudování kostela Panny Marie, zde zanechal kněze Tozza a s dalším doprovodem mířil k Alpám.

Na jihu Bavorska se dostal ke křižovatce čtyř obchodních cest, kde nad průsmykem sídlili lupiči. Magnus prý zorganizoval útok horalů na jejich tvrz a z kraje je vyhnal. Začal pak budováním kaple a malé osady, která se stala základem pozdějšího opatství a města Füssen.

Po vysvěcení zde byl Magnus opatem a se svými mnichy pomáhal okolnímu obyvatelstvu i v získávání práce k obživě. Naučili je kácet lesy a obdělávat půdu.

Magnus objevil několik míst s ložiskem železné rudy a otevřel její dobývání. K tomuto faktu se pojí legendární vyprávění o jeho setkání s medvědem, s nímž se skamarádil pomocí koláče a který pomohl k dalšímu odhalení zdroje železné rudy. Proto je mezi atributy. K nim patří např. drak - jednak jako symbol pohanství, které Magnus přemáhal, zvláště z Füssen, a dále legendární vyprávění hovoří o papírovém draku, s jehož pomocí prý pomáhal zemědělcům vyhánět hraboše. To později vedlo i k vzývání světce jako pomocníka v zemědělství.

V životě Magna hrála hlavní roli láska ke Kristu a odhodlání šířit jeho poselství slovem i životem. Proto všestranně usiloval o dobro lidu - hmotné i duchovní. Věděl, že je nutné prokazovat lásku tak, aby ji lidé vnímali a skrze ni poznávali dobrého Boha.

Zemřel v kmetském věku, ale údaj roku jeho smrti se nedochoval, pouze se tradovalo 6. září. Někteří jeho úmrtí zasazují do roku 772, jiní více jak o století dříve. Magnovy ostatky byly po vybudování nového chrámu asi v r. 829 a po dokončení krypty slavnostně přeneseny kolem r. 850 biskupem Lantem.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zreviduji svůj vztah k Bohu a lidem, zda jej buduji na opravdové lásce a zda lze skrze svědectví mého života poznávat Boží dobrotu. Mělo by to být předmětem mého každodenního zpytování svědomí.

Milosrdný Bože, Tys povolal svatého opata Magna, aby celým svým životem hlásal evangelium a těm, kdo neznali Krista, zvěstoval nevystižitelné bohatství jeho lásky; dej nám, kteří jsme pravdu evangelia už poznali, ať stále roste naše poznání o Tobě a ať přinášíme věrohodné svědectví svými skutky. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

POZNÁMKA

*Popis P. Františka Ekerta (z díla „Církev vítězná“, které zde bývá používáno), hovoří o Magnově péči o nemocného sv. Havla u Bodamského jezera i o společném úsilí o vznik kláštera, kde sv. Havel (pam. 16. 10.) byl opatem. To je v rozporu s faktem, že se Magnus narodil zřejmě více jak 50 let po Havlově smrti, k níž došlo kolem r. 645. (Každý jednotlivec, při snaze podat co nejobsáhlejší životopisy, je závislý na dostupných podkladech, jejichž věrohodnost bývá smíšená a při množství životopisů je prověření všech nad síly jedné osoby.) U tradovaných vyprávění se častěji vyskytuje propojení životopisných údajů dvou odlišných osob jako ve zmíněném textu. Na ně již v 18. století poukázali Bollandisté (Acta Sanctorum, Sept. II, 700-758). Martyrologium vyniká stručností a pro Magnovo úmrtí nechává rozsah celého VIII. století.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Magnus, abbas (s. VIII); Zacharias, propheta (VI. - V. s. př. Kr.); Onesiphorus (s. I.); Bega (asi 660); Bertrandus de Garrigues (asi 1230); Michael Czartoryski (1944); Eleutherius, abbas (s. VI); Cagnoaldus (ca. 632); Liberatus de Lauro (ca. 1258); Didacus Llorca Llopis (1936); Paschalis Torres Lloret (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský




Bez písemného souhlasu autora není povoleno veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.