sv. Jana de Lestonnac

Ioanna de Lestonnac

2. února, připomínka
Postavení:	zakladatelka řádu
Úmrtí:	1640

ŽIVOTOPIS

Narodila se 27. 12. 1556 v Bordeaux do vznešené francouzské rodiny. Otec byl katolík, matka kalvínka. V 17 letech se na otcovo přání vdala za markýze Gastona de Montferrad, s nímž měla sedm dětí, dvě velmi brzy zemřely a dvě dcery později vstoupily do řádu anunciátek. Jana po 24 letech společného života s Gastonem v roce 1597 ovdověla. Po pěti letech, když už její děti byly osamostatněny a zajištěny, se Jana rozhodla vstoupit do kláštera reformovaných cisterciaček nazývaných fogliantinky. Tvrdá askeze a zdravotní problémy jí ale nedovolily dokončit noviciát. Vrátila se proto k rodině.

V roce 1604 po vypuknutí moru v Bordeaux Jana usilovně pomáhala nakaženým a některé z uzdravených žen s ní pak zůstaly po celý život. Ve spojení s nápadem jezuitského kněze Jana de Bordes a s jeho pomocí začala zakládat novou řeholní komunitu s pravidly a spiritualitou svatého Ignáce. Arcibiskup diecéze kard. Francesco Escobleau de Sourdis však doporučil, aby Jana dala přednost připojení se k řeholní rodině uršulinek, které založil v roce 1606. Komunita Jany jako "Společnost dcer Panny Marie" se ale údajně podle martyrologia připojila k řádu Tovaryšstva Ježíšova (ač jinde je uváděn řád svatého Benedikta). Už 7. 4. 1607 byl tento nový řeholní institut papežem Pavlem V. schválen a 1. 5. 1608 Jana s prvními spolusestrami oblékly řeholní hábit a začaly s křesťanskou formací ženské mládeže. Slavnostní sliby složily 8. 12. 1610.

Sestra Jana projevila zájem o získání nezávislosti na diecézi, s čímž arcibiskup nechtěl souhlasit. V té době sestra B. Hervé, která neměla žádné vzdělání, se pro nespokojenost spojila s další osobou a u arcibiskupa pomluvily představenou Janu, která byla následně odvolána z vedení komunity. Od nové představené byla pak Jana ponižovaná až šikanovaná, ale vše přijímala s trpělivostí a s postojem kajícnosti. Pro její trvalý postoj s hrdinskou pokorou si po třech letech sestra Hervé uvědomila zlo, které způsobila, litovala toho a přiznala se. Matka Jana ale s odvoláním se na svůj věk už představenou být nechtěla. Místo ní tedy byla zvolena de Badiffe. V roce 1625 se Jana ještě vydala na vizitační cestu, při které navštívila všech dalších 26 domů a do Bordeaux se vrátila až v roce 1631. Zemřela v 84 letech. Papežem Lvem XIII. byla 23. 9. 1900 blahořečena a 15. 5. 1949 ji papež Pius XII. svatořečil.

Řád se během let rozrostl na 2 500 sester a působí v 17 zemích, mezi kterými je Itálie, Francie, Španělsko či Anglie, a také v Americe a na Dálném Východě.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Festum Præsentatiónis Dómini; Flosculus (asi 500); Laurentius, ep. Cantuarien (619); Burchardus, ep. Herbipolitan (754); Simon Fidati de Cassia^♦ (1348); Petrus Cambiani de Ruffia^♦ (1365); Catharina de´Ricci (1590); Ioanna de Lestonnac (1640); Nicolaus Saggio de Langobardis^♦ (1709); Stephanus Bellesini^♦ (1840); Ioannes Theophanes Vénard (1861); Aloysius Alexander Alphonse Brisson^♦ (1908); Benedictus Daswa Tshimangadzo^♦ (1990); Andreas Carolus Ferrari^♦ (1921); Maria Dominica Mantovani (1862); Maria Catharina Kasper^♦ (1898)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský