ŽIVOTOPIS

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

POVOLÁN KE SLUŽBĚ V CHRÁMU

Narodil se kolem roku 950 v Brabantsku, na území dnešní Belgie, do chudé rolnické rodiny, v níž se žilo Písmo svaté. Bývá připomínáno, že otec při jeho výchově častěji používal citace z odkazu Tóbita synovi Tóbijášovi ze 4. kapitoly a vychovával ho k milosrdné lásce a k radostné službě Bohu za všech okolností. Důraz také kladl na završující poslední verš: "Neboj se synu, že jsme zchudli. Máš mnoho dobrého, jestliže se bojíš Boha, utíkáš od všeho hříchu a činíš dobře před Hospodinem, svým Bohem." (Tób 4,21)

Ta naučení si Kvido vzal k srdci a rozdával je i dál, lidem kolem sebe, když viděl, že nejednají jak by měli. Naučení "neboj se prokazovat milosrdenství z mála" a "ze svého chleba dávej hladovému" (Tób 4,8 a 16) - bral velmi důsledně a nejednou celý den trávil o hladu, aby nasytil některého dalšího chudého.

Rád navštěvoval chrám k pokorné adoraci před Pánem. Ve 14 letech při delším setrvání v chrámu v Laekenu (pozdějším předměstí Bruselu) ho před oltářem Panny Marie pozoroval místní farář a nabídl mu pak službu kostelníka.

Kvido měl překvapivé duchovní znalosti, zbožnost a velkou lásku k nové službě. S horlivou pečlivostí a úctou vykonával všechnu služebnou činnost pro větší čest Boží. Obzvlášť rád ministroval a zdobil oltář Panny Marie. Kostel pro něj nebyl pracovním místem, ale místem bohoslužby a sdílení se s Bohem. Stávalo se, že na stupních oltáře strávil část noci spánkem, přemožen únavou.

Ze mzdy za kostelnickou službu si pro životní potřeby nechával jen velmi malou část a podstatně větší díl využil na dary pro chudé. Pokušitel využil jeho ctnosti, aby ho svedl z cesty. Použil k tomu jednoho kupce, který pozoroval Kvidovu skromnost. Viděl v něm výhodnou pracovní sílu a odlákal ho ze služby chrámu, aby sloužil jemu. Sliboval velké zisky z výnosných obchodů, které mu budou umožňovat daleko větší štědrost k chudým. Kvida jeho slova upoutala a pro mylnou představu o správném jednání odešel na jeho loď. Při plavbě na řece Senna poblíž Bruselu uvázli na mělčině a do proudu ji po velké námaze dostali poškozenou. Všimli si toho až se se zbožím začala potápět. Kvido se při záchranných pracích zranil a s nateklým ramenem, bez sebemenšího zisku, se vrátil kajícně tam, kde ho Bůh chtěl mít. Odprosil faráře a se zvýšenou horlivostí se snažil nahradit, co zanedbal.

Po čase v něm vzrostla touha konat pouť do Říma a do Jeruzaléma. Od pana faráře dostal na cestu požehnání a rozloučil se s farníky. Po velkém putování uctil všechna svatá místa, po jejichž návštěvě toužil a vracel se zpět přes Řím. Zde se setkal s o. děkanem Vondolfem z Anderlechtu, který ho se svým doprovodem přemluvil, aby s nimi ještě jednou putoval do Svaté země jako jejich průvodce. Kvido vyhověl a plavil se k pobřeží Svaté země podruhé. Při zpátečním putování zastihlo vážné onemocnění se zimnicí nejprve o. děkana a po něm i jeho druhy. Všichni kromě Kvida na cestě zemřeli a ten se po sedmi letech vrátil domů. Do Anderlechtu poblíž Bruselu přišel se smutným oznámením a děkanovým prstenem, který odevzdal místním kanovníkům. V Anderlechtu byl pak opět povolán ke kostelnické službě, kterou věrně vykonával až do smrti. Jeho hrob byl navštěvován s úctou i s prosbami, protože zemřel v pověsti svatosti a zázračná uzdravení v těchto místech vedla k vybudování mariánské kaple. Asi po sto letech byly Kvidovy ostatky do ní přeneseny.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Bože, Tys nám zjevil, že láska k Tobě a k bližnímu je naplněním všech tvých přikázání; pomáhej nám, abychom jako svatý Kvido ochotně prokazovali milosrdenství, a tak patřili mezi ty, kdo vejdou do Tvého království. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

nomen sanctissimum Mariæ; Autonomus (asi s. III); Cronides, Leontius et Serapion (s. III); Guido, peregrinus (asi 1012); Petrus Sulpitius Christophorus Faverge^♦ (1794); Franciscus Maqueda Lopez^♦ (1936); ; Albeus (ca. 528); Apollinaris Franco^♦, Thomas Zumarraga et IV socii* (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský