Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Jan de Brito
Ioannes de Brito

4. února, připomínka
Postavení:kněz, misionář SJ
Úmrtí:1693

ŽIVOTOPIS

Pocházel ze vznešeného rodu v Portugalsku. Z Lisabonu odešel jako jezuitský misionář do Indie, kde působil od r. 1673 s krátkou přestávkou až do své mučednické smrti ve 46 letech.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

NEJCENNĚJŠÍ JSOU DUŠE PŘIVÁDĚNÉ KE KRISTU

Narodil se v hlavním městě Portugalska v Lisabonu 1. 3. 1647. Brzy po narození se jeho otec stal brazilským místokrálem a odcestoval do této velké portugalské kolonie, v níž o tři roky později, v Rio de Janeiro zemřel. Od devíti let byl Jan pážetem na královském dvoře a přitom studoval v kolegiu sv. Antonína. Prožil onemocnění tuberkulózou s ohrožením života. Tehdy jeho matka slíbila sv. Františku Xaverskému, že za uzdravení bude chlapce oblékat po dobu jednoho roku do jezuitského oděvu. Po slibu náhle nemoc ustoupila a tak záhy začal nosit řeholní roucho i s růžencem. Matčiným přáním byl jen rok, ale v necelých 16 letech ji Jan uprosil, aby znovu mohl řeholní oděv obléknout skutečným vstupem do řádu r.1662. Studoval filosofii i teologii a ve 26 letech byl vysvěcen na kněze. Generálnímu představenému P. Olivovi se svěřil se svou touhou po misionářské činnosti v Indii. Bylo mu umožněno brzy tam odcestovat a v Goy, na hrobě sv. Františka Xaverského, si vyprošovat potřebné milosti pro budoucí práci v misii.

Přestože někteří z představených si přáli, aby učil filozofii, byl nakonec poslán do obtížné misie Madura v Madrasu na jihovýchodě Indie. Jednou z překážek misijní práce tam bylo kastovnictví. Kdo se stýkal s jednou kastou nesměl se setkávat s druhou. Jan po způsobu Baldassara vyřešil situaci tím, že vystupoval jen jako poustevník, asketa, kterému se setkání s rozdílnými kastami tolerovalo. Zvykům a chování lidí (hinduistů), mezi nimiž žil, se snažil přizpůsobit, jak jen mohl. V r. 1686 se stal představeným rozsáhlé misie a konal větší cesty. V Mangalame byl zajat a přivázaný na skále podstoupil mučení. Po zbičování bambusovými pruty byl s vyhrůžkami propuštěn i když ho původně chtěli prý zabít. V hlavním sídle misie se pak dověděl, že ho představení volají do Říma, aby podal zprávu o situaci a největších potřebách. V roce 1688 přicestoval proto do Portugalska, kde byl o jeho přednášky o indických misiích značný zájem a v obleku indického askety nadchl mnohé mladé muže pro misie. Přičinil se také o založení peněžního fondu k udržení domorodých katechetů a na sociální záležitosti v misiích.

Nedal se zlákat nabízeným biskupstvím ani královskou nabídkou, rozloučil se s matkou a odplul zpět do Indie, aby pokračoval v misijní činnosti. Za 15 měsíců pokřtil v kraji Maravá přes 8000 katechumenů a nepřátelé křesťanů mu opět vyhrožovali smrtí. Nedal se zastrašit a obrátil i příslušníka panovnické rodiny. Největší problém vznikl tím, že obrácený měl dle zvyklostí čtyři manželky. Tři propustil a nechal si jen tu, která s ním uvěřila. Jedna z propuštěných se obrátila na svého strýce, rádžu z Maravy, a obvinila misionáře de Britto, že je příčinou jejího zapuzení. Z tohoto podnětu začal rádža křesťany pronásledovat.

Jana de Britto chytil na misijní cestě 8. 1. 1693 a za porušení zákazu hlásání evangelia jej odsoudil na oko k vyhnanství a dal ho odvést do města Oriur (Ugur) v okrajové provincii. Tam byl místodržitelem jeho bratr, který přijal výzvu k Janově likvidaci. Než k ní došlo, Jan, ještě zbitý psal svému provinciálu z vězení, že obšírně svědčil o křesťanské víře a čeká ho šťastný den. V tom dnu mu odsekali ruce, nohy a hlavu a tělo napíchli na kůl. Jeho mučednická smrt přispěla k dalšímu rozkvětu misie. V Oriuru se vzápětí začaly dít velké zázraky a místo popravy se stalo hojně navštěvovaným poutním místem.

Na královském dvoře v Lisabonu byla konaná slavnost k poctě mučedníka, bývalého pážete, které se zúčastnila i jeho matka.

Kanonizován byl v červnu 1947 Piem XI.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Je třeba stále zachraňovat duše. Podílet se můžeme každý např. častou střelnou modlitbou: "Ježíši, Maria, miluji Vás, zachraňte duše." Aby však má modlitba byla pravdivá musí má duše být čistá a plná touhy. V tom ať je mé předsevzetí.

Milosrdný Bože, tys povolal svatého Jana de Brito, aby těm, kdo dosud neznali Krista, zvěstoval nevystižitelné bohatství jeho lásky; dej nám, kteří jsme pravdu evangelia už poznali, ať stále roste naše poznání o Tobě a ať přinášíme ovoce dobrých skutků. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(ze závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioanna Valois (1505); Gilbertus, presb. (1189); Iosephus de Leonessa (1612); Ioannes de Brito (1693); Rabanus Maurus (856); Isidorus, presb. in Ægypto (ca 449); Eutychius, m. Romæ (s. inc.); Papias, Diodorus et Claudianus (s. III); Phileas et Philoromus (s. IV); Aventinus, ep. Carnuten (ca.511); Aventinus, famulus (ca. 537); Nicolaus Studita (868); Ioannes Speed (1594)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský