Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle


sv. Jan de Brébeuf
sv. Jan de Brébeuf

betlém sv. Jana de Brébeuf
betlém sv. Jana de Brébeuf

sv. Jan de Brébeuf
sv. Jan de Brébeuf

sv. Izák Jogues
sv. Izák Jogues




sv. Jan de Brébeuf, Izák Jogues, Jan de la Lande, Renát Goupil, Gabriel Lalemant, Antonín Daniel, Karel Garnier a Noël /Natalis/ Cha-banel
Ioannes de Brébeuf, Isaac Jogues

19. října, připomínka
Postavení:mučedníci TJ
Úmrtí:1642 - 1649
Atributy:jezuité u mučednických kůlů, Indiáni, oheň, tomahavk

ŽIVOTOPIS

Společnou památkou je dnes připomínáno osm misionářů z Tovaryšstva Ježíšova, kteří zemřeli po krutém mučení v Severní Americe v letech 1642-1649. První z nich přišli do Kanady r. 1625, aby v nejrozsáhlejší provincii Québec (území téměř třikrát vetší než Francie) hlásali evangelium Indiánům kmene Huronů a Irokézů. Po neúspěšných pokusech františkánů v předchozím desetiletí, se zde nejvytrvalejším z prvních jezuitů stal P. Jan de Brébeuf. Sestavil slovník, gramatiku a katechismus a pracoval zde nejdéle - od r. 1625 do 1649, s vynucenou přestávkou od r. 1629 do 1632. Québec je jedinou kanadskou provincií, kde angličtina je menšinovým jazykem, úředním je francouzština, ale s roztroušenými indiánskými kmeny bylo možné hovořit pouze jejich rodným jazykem. Působení misionářů však více ztěžovalo mnoho dalších věcí.

Mučednickou smrt podstoupili v tomto pořadí: Renát Goupil 29. 9. 1642, ve věku 34 let; Izák Jogues 18. 10. 1646, ve věku 39 let; Jan de la Lande 19. 10. 1646; Antonín Daniel 4. 7. 1648 ve věku 47 let; Jan de Brébeuf 16. 3. 1649, ve věku 56 let; Gabriel Lalemant 17. 3. 1649, ve věku 38 let; Karel Garnier 7. 12. 1649, ve věku 43 let; Noël /Natalis/ Cha-banel 8. 12. 1649 ve věku 36 let. Všichni se stali patrony Kanady.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

ŽIVOTNÍ PŘÍBĚHY OSMI MISIONÁŘŮ

Jan de Brébeuf se narodil 25. 3. 1593 v Condé-sur-Vire v diecézi Bayeux v Normandii na severozápadě Francie. V nedalekém Caen vystudoval humanitní vědy a filozofii. Po kratším pobytu na farmě rodičů odešel ve 24 letech do jezuitského kláštera v Rouen. Do řádu Tovaryšstva Ježíšova vstoupil 8. 11. 1617. Na radu představeného pokračoval ve studiu a v 29 letech přijal kněžské svěcení. V dubnu 1625 odplul se dvěma druhy z Dieppe ke břehům francouzské kolonie v Kanadě, označované za "Novou Francii."

Do města Québec, hlavního město stejnojmenné kanadské provincie, doputovali v červnu. Po krátké době se Jan podle instrukcí představených vydal do západní oblasti od města Ottawy mezi indiánské kmeny, hovořící Algonquianou. Během pěti měsíců zmírňoval prvotní nedůvěru vůči misionářům, seznamoval se s domorodým jazykem a sestavil potřebný slovník. V březnu 1626 přišel k sousedním Huronům, při východní straně od Huronského jezera. Během tří let zakoušel jejich zaostalost po stránce kulturní, hygienické i mravní a naučil se jejich řeč, do které přeložil katechismus. Misionářské snahy pak byly narušeny bojem koloniálních mocností o nadvládu nad Severní Amerikou a když v r. 1629 Angličané obsadili Québec, museli francouzští misionáři zem opustit.

Janu de Brébeuf byl návrat s dalšími misionáři mezi kanadské Indiány umožněn až v březnu 1632. Podle dopisu spolubratřím se plně přizpůsobili životu domorodců, jejich obydlím byly chatrče ze stromové kůry. Nepříznivě prožívali stále udržované ohně a kouř, mezi nimi se pohybující začouzená nahá těla, houfy psů a vše pokryté vrstvou prachu. Při nezbytných návštěvách v chatrčích byli též postiženi parazity a setkávali se s odporem domorodců, urážkami a tupením. Museli mezi nimi trávit dlouhé hodiny, než mohli promluvit o náboženství a jak Jan psal, po vštípení nějaké křesťanské pravdy stačil jeden něčí sen na zničení práce celého měsíce.

Koncem roku 1636 všechny obyvatele zasáhla epidemie, která šířila hrůzu a zkosila mnoho životů, zvláště mezi dětmi. Misionáři, jakmile se zotavili z onemocnění, plně začali sloužit postiženým Indiánům, z nichž mnozí byli pod vlivem intrikářských kouzelníků, svalujících každé neštěstí na misionáře. Jejich obětavost však vyvolávala u Indiánů údiv.

Jan de Brébeuf denně při sloužení mše svaté opakoval svůj slib, že se nikdy nebude snažit vyhnout milosti mučednictví a smrtelný úder přijme radostně jako z Ježíšových rukou. Přestože byl představeným misie, vykonával nejtěžší a nejponíženější práce. Pro Indiány byl Echon - nosič břemen. Tito domorodci se občas rozzuřili a zacházeli s ním velmi hrubě, ale on zůstával vždy klidný, trpělivý. Jeho neochvějná dobrota nad domorodci zvítězila a už od r. 1637 začaly skupiny dospělých přijímat křesťanskou víru a křest. V březnu 1649 počet pokřtěných Janem de Brébeuf dosahoval k sedmi tisícům. Skupina irokézských bojovníků 16. 3. napadla misii a P. Jana de Brébeuf odvedla k mučednickému kůlu s Gabrielem Lalemantem a dalšími křesťanskými Hurony, které zajala. P. Jan je za svého mučení stále povzbuzoval. Irokézové mu vytrhali nehty a na krk zepředu i zezadu pověsili rozpálené sekery. V pase ho obtočili stromovou kůrou, napuštěnou pryskyřicí, kterou zapálili. Pak mu z těla odtrhávali upečené kousky kůže a před jeho očima si je dávali do úst. Další ho skalpovali a na krvácející hlavu lili horkou vodu s posměšnými slovy o křtu. Zatímco Jan neustával v modlitbě odřízli mu rty, vytrhli jazyk, zvyráželi zuby a do hrdla mu nakonec vrazili žhavý kus dřeva. Po třech hodinách mučení mu otevřeli hrudník a vytrhli srdce. Jedli ho s přesvědčením, že tím získají jeho nepochopitelnou statečnost, pro kterou za mučení neslyšeli žádný nářek.

Izák Jogues se narodil 10. 1. 1607 v Orléans ve Francii, a později zde studoval na jezuitské škole. V 17 letech vstoupil do řádu TJ a v Rouenu, s touhou stát se misionářem, začal noviciát. Pokračoval ve studiu filozofie na Royal College of La Flèche a poté odešel na studium teologie do Clermontského semináře v Paříži. Zde byl v lednu 1636 vysvěcen na kněze a 10. 2. slavil primici, po které využil příležitost a přihlásil se do misie mezi Hurony v provincii Québec. S pěti dalšími jezuity tam byl poslán 7. 4. a do Québec za guvernérem tzv. "Nové Francie" Huaultem Montmagny dorazili 11. 6. 1936. Izák Jogues pak putoval jižně do Three Rivers a pak 24. 8. 1636 vyplul na křehkých kánoích se skupinou Huronů k Ihonatiria. Na devatenáctidenní cestě je čekalo téměř 40 peřejí a vodopádů.

V Ihonatiria byl do června 1638, než Jan de Brébeuf přesunul misijní stanici do Teanaustayé Hillsdale v Ontario. Na podzim 1641 byl Izák hlásat evengelium Indiánům Chippewa, kteří byli víře velmi otevření. Na jaře v Sainte-Marie připravoval katechumeny ke křtu. Mezi nimi bylo 120 dospělých konvertitů z bojovného kmene Ahtsistaritů. V srpnu 1642 byl Izák s René Goupilem a skupinou Huronů v Three Rivers doplnit zásoby z důvodu slabé úrody. Při zpáteční cestě se skupinou Francouzů je přepadli Mohawkové, kteří se připojili k Irokézům a misionáře zajali. Izákovi Jogues při mučení uřízli pravý palec a ukazováčky na obou rukách. Po celý rok svým věznitelům sloužil jako otrok, s nímž bývalo zacházeno až brutálně. Potom jim sloužil při cestě do Fort Orange, kde mu jeden Holanďan umožnil útěk. Izák se skrýval na holandské lodi a do Francie se dostal přes New Amsterdam (dnes New York) a Anglii. O vánocích 1643 už byl v Brestu.

Od papeže Urbana VIII. obdržel dovolení i s tak zmrzačenýma rukama sloužit mši svatou, což jinak předpisy nedovolovaly.

Na jaře 1644 P. Izák Jogues už znovu cestoval do Kanady. Dva roky působil ve Ville Marie v současném Montrealu (231 km od Québec). Pak se zúčastnil mírového vyjednávání Francouzů s Irokézi, doufaje v usnadnění misionářské činnosti a poté se údajně v září vrátil mezi tyto Indiány s posilou v Janu de la Lande. Oba byli 14. 10., po příchodu do irokézské osady Ossernenon (dnes Auriesville na území New York), zajati a umučeni ve dnech 18. a 19. 10. Někteří Irokézové je prý označili za nepřátelské kouzelníky, co vyvolávají sucho, neúrodu a onemocnění. Po mnoha zraněních noži Izáka Jogues večer 18. října zabili ranou tomahavkem a druhý den podobně i Jana de la Lande. Jejich hlavy nasadili na kůly a těla hodili do řeky.

Jan de la Lande pocházel z přístavního města Dieppe ve Francii, ze severozápadního atlantického pobřeží. Svůj život se rozhodl věnovat službě Bohu a pomocné práci misionářům. Jezuitský představený P. Jeroným Lalemant mu nabídl možnost dělat pomocníka Izákovi Joguesovi při jeho návratu k Irokézům. Zde se osvědčil jako věrný druh ve službě evangelia až po nejvyšší oběť, kterou přinesl v den, který se stal společnou památkou i sedmi jezuitských mučedníků, z nichž šest bylo kněžími. Asi proto, že pouze on a doktor René byli laickými misionáři, bývají zobrazováni společně.

Renát Goupil se narodil 13. 5. 1608 v Saint-Martin du Bois v diecézi Angers ve Francii. Vystudoval medicínu a působil jako lékař. Teprve 26. 3. 1639 vstoupil v Paříži do jezuitského noviciátu. Po určité době udělal slib poslušnosti a odhodlanosti pracovat s misionáři. Už roku 1640 byl poslán do nemocnice v Quebecu a pak se připojil k P. Izákovi Jogues. V srpnu 1642 byl s ním a skupinou Huronů v Three Rivers pro potřebné zásoby. Při zpáteční cestě i se třemi Francouzi je přepadlo asi 70 Mohawků a misionáře zajali. Renát Goupil krátce předtím na řece Svatého Vavřince, nedaleko od Mohawků, složil řeholní sliby do rukou P. Izáka.

Jako zajatci byli všichni na břehu donuceni k svléknutí a k projití krvavé uličky mezi Indiány a po vytrpěných mukách odvedeni k vodě. Po třech dnech mučení se Renát s Izákem stali otrokem náčelníka skupiny, kterou byli přepadeni. Brzy došlo k jejich oddělení. Renát, který se rád věnoval dětem, jednoho dne učil čtyřletého chlapce dělat kříž a nevšiml si, že je pozorován příbuzným dítěte. Izák se to záhy dozvěděl a ještě se mu podařilo s Renátem se setkat a připravit ho na možné následky. Ještě ten den, 29. 9. 1642, příbuzný dítěte hodil tomahavkem po Renátu Goupilovi a zasáhl ho do hlavy.

Gabriel Lalemant se narodil 10. 10. 1610 v Paříži. Měl sice křehké zdraví, ale byl velkodušný, s nadšením pro velké ideály. Proto ve 20 letech, 24. března 1630, vstoupil do jezuitského řádu a po dvou letech 25. 3. složil dočasné řeholní sliby TJ. K nim přidal slib zapojení se do zahraničních misií. Po dokončení studia v Bourges a přijetí kněžského svěcení v roce 1638 ještě šest let vyučoval v seminářích v Moulins a Bourges. Představení se s ohledem na jeho zdraví zdráhali dát povolení k cestě do divočiny "Nové Francie." Do Québecu ho r. 1644 pustili asi s přihlédnutím k tomu, že tam byl představeným jeho strýc Jérome Lalemant. Ten ho po dva roky pověřoval úkoly v městě Québecu, přičemž mu dal čas učit se řeči Huronů a až v červenci 1648 ho poslal do huronské misie sv. Ludvíka za Janem de Brébeuf.

Dne 16. 3. zaútočili na misii irokézové, osadu vypálili a oba misionáře s dalšími zajatci odvedli k mučednickým kůlům. Gabriel Lalemant se musel dívat na tříhodinové kruté mučení Jana a potom podobné prožívat na svém těle. To však prý trvalo plných 15 hodin. Mimo jiné mu do krvavých jamek po vyloupnutých očích dali žhavé uhlíky, jedli jeho maso zaživa na něm upečené a po usmrcení i jeho srdce. Při nepopsatelném mučení zemřel 17. března. Zbytky těl obou jezuitů se podařilo pohřbít v Sainte-Maria a v roce 1650 byly přivezeny do Quebeku.

Antonín Daniel se narodil 27. 5. 1601 v Dieppe ve Francii. V roce 1619 začal studium filozofie a práva. Dne 1. 10. 1621 vstoupil do jezuitského řádu v Rouenu a po dvou letech noviciátu vyučoval do roku 1627 v místním semináři literaturu. Další tři roky studoval teologii v Paříži a byl vysvěcen roku 1631. Pak se poprvé setkal s Janem de Brébeuf a následující jaro vyplul se třemi kněžími k Nové Francii. Nejprve byl poslán k osadníkům na ostrově Cape Breton v Arcadia a v červnu 1633 do Quebecu. V červenci 1634 odplul v kánoi za doprovodu Huronů do osady Ihonitiria - misie sv. Josefa. Jeho úspěšná činnost se zde týkala hlavně dětí. Na podzim 1636 zkoušeli jezuité otevřít v Québecu seminář pro indiánskou mládež, aby vychovali alespoň domorodé katechety a P. Antonín měl školu vést. Bylo však málo uchazečů a ještě ji někteří brzy opustili, proto v létě 1638 škola skončila a P. Antonín Daniel se vrátil do osady. Křesťanský život se mezi domorodci začal potěšitelně rozvíjet od r. 1646, ale na začátku července 1648 začali Irokézové proti Huronům vyhlazovací válku. Misii sv. Josefa přepadli 4. 7., když bojovníci byli na lovu. V době, kdy P. Antonín Daniel končil mši svatou, Irokézové prolomili obranné palisády. Ženy s dětmi zahnali zpět do kostela. Tam jim P. Antonín udělil všeobecné rozhřešení a pokřtil katechumeny. Poté vyšel vstříc útočníkům, kteří ho zasypali šípy. Jeho mrtvolu, probodanou ještě noži, vhodili do kostela, který předtím zapálili.

Karel Garnier se narodil 26. 5. 1606 v Paříži ve Francii. Vystudoval na škole Louis-le-Grand v Paříži a 5. 9. 1624 vstoupil do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova. V Paříži pak pokračoval studiem v clermontském semináři a v roce 1635, ve věku 29 let, byl vysvěcen na kněze. Hned se hlásil na misii do provincie Québec, ale došlo k pozdržení kvůli otcovým protestům. Odplouval pak s P. Izákem Joguesem 8. 4. 1636. Do Québecu dorazili 10. června a odtud odplul s dalšími spolubratry do misie mezi Hurony. Působil v osadách Ihonitria a Ossossané. Dobře si osvojil místní jazyk a trpělivě bojoval proti zaostalosti a mravnímu úpadku. Velké hrdinství prokázal v době epidemie při péči o nakažené, které přenášel a poskytoval duchovní útěchu, proto ho nazývali andělem misie.

V roce 1646 byl Karel Garnier od náčelníků pozván do jím dříve založených misií sv. Jana a sv. Matěje, aby tam opět působil. V misii sv. Jana byl 7. 12. 1649, když ji přepadli Irokézové. Od útočníků byl zasažen dvěma výstřely a zraněn na hrudníku se snažil dál udělovat umírajícím svátosti na cestu až do chvíle, kdy mu jeden Irokéz rozsekl tomahavkem hlavu. O dva dny později jeho tělo pohřbili dva kněží ze sousední misie do zřícenin kostela.

Noël /Natalis/ Cha-banel se narodil 2. 2. 1613 v Sangueze, v departamentu Haute Loire, na jihu Francie jako syn královského notáře. V 17 letech vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova a 9. 2. 1630 začal noviciát v Toulouse. Do misií v provincii Québec v Nové Francii, kterou byla Kanada, byl vyslán až o 13 let později. Knězem se stal v roce 1641 a pak rok vyučoval rétoriku v Rodez. Do Quebeku se dostal až 15. 8. 1643. Velmi těžce si osvojoval jazyk Huronů. Roku 1647 udělal slib, že zůstane v misích do konce života.

V roce 1648 se stal společníkem P. Karla Garniera. Irokézové už tehdy napadali osady Huronů, vypalovali je a vyvražďovali. Se zhoršující se situací P. Garnier poslal Chabanela se skupinou Huronů do bezpečnější misie Panny Marie. Cesta byla pro P. Chabanela velmi vyčerpávající, potřeboval více odpočinku a proto poslal početnější doprovod napřed. Krátce na to ho zabil neznámý Huron nečekaným úderem tomahavku do hlavy. Pravděpodobně proto, že uvěřil kouzelníkům, že misionáři jsou neštěstím.

Všichni tito mučedníci byli blahořečeni 21. 6. 1925 a společně i svatořečeni 29. 6. 1930, papežem Piem XI. Původně se jejich památka slavila 26. 9., ale v roce 1969 byla s úpravou kalendáře přesunuta na 19.říjen.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

V rozjímání se zamyslím na tím, co bylo silou těchto misionářů k překonávání těžkostí a k tak statečnému přijetí mučednictví, a co bylo silou Krista k nejvyšší obětí za mne.

Bože, Tys vyvolil svatého Jana, Izáka a jejich druhy, aby přinesli křesťanství krajinám Severní Ameriky, a dals jim sílu, aby setbu Tvého slova zavlažili svou krví; na jejich přímluvu žehnej práci své církve, aby se evangelium šířilo do všech končin světa. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes de Brébeuf, Isaac Jogues (1642 - 1649); Paulus a Cruce (1775); Ioel (s.V. - IV. před n.l.); Ptolomæus, Lucius et alius (asi 160); Asterius, m. apud Ostia Tiberina (asi s. III.); Sabinianus et Potentianus (asi s. IV); Varus (307); Gratus, ep. Illuronen. (po r. 506); Ethbinus (s. VI.); Veranus, ep. Cabellionen (po r. 589); Aquilinus, ep. Ebroicen (asi 690); Frideswida (1257); Thomas Helye (1257); Philippus Howard (1595); Lucas Alonsus Gorda et Matthæus Kohioye (1633); Agnes a Iesu Galand (1634); Jerzy Popiełuszko (1984)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský