Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

sv. Šimon Kananejský - Foto © Provincie bratří františkánů
sv. Šimon Kananejský - Foto © Provincie bratří františkánů

sv. Šimon Kananejský - Foto © Provincie kapucínů v ČR
sv. Šimon Kananejský - Foto © Provincie kapucínů v ČR


Juda Tadeáš - Foto © Provincie bratří františkánů
Juda Tadeáš - Foto © Provincie bratří františkánů


sv. Juda Tadeáš
sv. Juda Tadeáš




sv. Šimon Kananejský a Juda Tadeáš
Simon Cananæus et Iudas Thaddæus, Apostoli

28. října, svátek
Postavení:apoštolové
Úmrtí:s. I.
Patron:Šimon Kananejský: barvířů, koželuhů, pracovníků s kůží, dřevorubců i ostatních lesních dělníků, řezbářů tkalců, zedníků Juda Tadeáš: těch, kteří se ocitají v krizové situaci (zoufalé a těžké nouzi)
Atributy:Šimona Kananejského: pila; (člun, kniha, krátký meč nebo sekera)

Judy Tadeáše: kyj; (vyskytuje se i meč,kopí či halapartna a v ruce loďka, kniha nebo svitek), příp. deska s obrazem Krista

ŽIVOTOPIS

Slavíme svátek dvou apoštolů, kteří jsou v seznamech Dvanácti uváděni společně. První, než se stal Ježíšovým učedníkem, patřil zřejmě mezi zelóty. Od druhého je zaznamenána otázka při poslední večeři (viz Jan 14,22) a je mu připsán jeden novozákonní list.

V mimobiblických zprávách se hovoří o jejich společné apoštolské cestě a mučednické smrti, ke které se snad přičinili pohanští kněží, pravděpodobně v Persii. Jedna z málo věrohodných legend vypráví o zázračném uzdravení edesského krále Abgara, poté co se jej Juda dotkl. Dále hovoří o pokračování cesty obou apoštolů až do Persie, kde panovníkovi, oproti jeho kněžím očekávajícím válku, předpověděli příchod poslů míru. Po naplnění této předpovědi se král na své kněze rozhněval a oni potom prý přepadli apoštoly v Suaniru, kde Judu ubili kyjem a Šimona rozřezali pilou. - Tím tato legenda vysvětluje jejich hlavní atributy.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

OTEVŘENÉ SRDCE - PŘEDPOKLAD SJEDNOCENÍ

Apoštol Šimon je evangelisty Matoušem a Markem nazýván "Kananejský," Lukášem "Zelóta"-"Horlivec" (Lk 6, 13; Sk 1, 13). Patřil tedy původně k nábožensko-nacionalistickému hnutí zelótů, kteří chtěli svrhnout cizí nadvládu nebo alespoň projevoval velkou horlivost pro židovskou identitu (tzn. víru a Boží Zákon). Tím je Šimon označován za pravý opak celníka Matouše. Papež Benedikt XVI. to označil za "jasné znamení toho, že Ježíš bez jakýchkoli zábran povolává své učedníky z nejrůznějších sociálních i náboženských vrstev." Při generální audienci uvedl v této souvislosti osobu Ježíše jako motiv soudržnosti, v němž všichni byli sjednoceni. V něm je nám nabízena síla k usmíření konfliktů. Jistá rozdílnost ve skupině dvanácti apoštolů, jak připomněl papež, je předobrazem Církve.

Více spolehlivých informací se podle odborných úsudků o Šimonovi nedochovalo. Ostatní pocházejí z různých tradic, kde chybí záruka. Má se zato, že po smrti Jakuba byl biskupem v Jeruzalémě a potom v Pelle. Jeho působiště pak údajně bylo v Samaří. Uvádí se také tradice o apoštolské cestě společně s Judou Tadeášem. Procestovali prý Blízký Východ, působili v Egyptě, v Sýrii, v Mezopotámii a nakonec v Persii (na území dnešního Iráku a Iránu), kde byl Šimon pohřben. Podle legendy šlo o mučednickou smrt pilou. Krom toho bývá jako mučednický nástroj při něm někdy zobrazována i sekera. V umění se někdy vyskytují jako další, ne zcela správné atributy - člun, kniha nebo krátký meč, který prý snad pohanští kněží při jeho umučení použili. Za nejvěrohodnější je však pokládána pila.

Juda je v seznamech apoštolů uveden jako Juda Jakubův (Lk 6,16; Sk 1,13) nebo "Tadeáš" (Mt 10,3*; Mk 3,18). Přitom u prostého přízviska "Tadeáš" nemáme jistý původ. Může jít o odvozeninu z aramejského "tadda´" - "hruď," vyjadřující i velkodušnost, anebo o řeckou zkratku jména Theodor - Theodotus. /*Matouš má u Tadeáše v poznámce i další jeho jméno "Lebeus."/

Mimo seznam apoštolů je Juda Tadeáš zmiňován v Janově evangeliu, kde při Ježíšově řeči na rozloučenou mu položil otázku: "Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?" Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek." (Jan 14,22-23). V odpovědi Ježíš Judovi i nám naznačuje, že toto poznání se má dít vnímáním srdcem. A otevřené srdce je hlavním předpokladem pro Boží vstup do našeho života. Dokonale milovat jsme schopni jen otevřeným srdcem, do kterého jsme přijali Boží lásku.

Starobylá tradice Judu Tadeáše považovala za bratra apoštola Jakuba Ml. i za autora listu s jeho jménem v Novém zákoně. List začíná tímto veršem: "Juda, služebník Ježíše Krista, bratr Jakubův, těm, kdo jsou povoláni, milováni Bohem Otcem a zachováni pro Ježíše Krista." Zdá se, že zde můžeme vidět odraz diskuze při řeči na rozloučenou. Chce oslovit ty, kteří mají snahu reagovat na povolání od Boha otevřeným srdcem.

Tradice hovoří o Judově apoštolské cestě ve společnosti Šimona Kananejského. Podle církevního historika Nikefora Kallisty jejich cesta hlásání evangelia vedla z Judeje přes Samaří, Idumej a Sýrii, do Mezopotámie (dnešní Irák) a skončila prý mučednickou smrtí v Emmesse. Jinde se hovoří o Edesse na severovýchodě Řecka, kam podle legendárního vyprávění Juda přinesl králi desku s obrazem Krista. Přesné místo Judovy mučednické smrti, při níž dostal rány kyjem, neznáme. Většinou se má zato, že to bylo někde v Persii. Odtud prý byly ostatky obou umučených apoštolů přeneseny a jsou uloženy ve svatopetrské bazilice v Římě (pod oltářem sv. Josefa).

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Dnes se zamyslím nad tématem hovoru apoštola Judy Tadeáše s Ježíšem. A zpytování svědomí zaměřím na otevřenost svého srdce.

Bože, Tys poslal své svaté apoštoly, aby přiváděli lidi k poznání spásy; vyslyš prosby své církve a na přímluvu svatého Šimona a Judy shromažďuj svůj vyvolený lid ze všech národů světa. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)

POZNÁMKA

Další světci v Martyrologium Romanum 28. 10.:

Ferrutius, m. Mogontiaci (ca. 300); Fidelis, m. apud Comum, (ca. S. IV); Vincentius, Sabina et Christeta, (ca. 305); Genesius, m. Tigerni, (ca. S. IV); Salvius, ep. Ambianen., (ca. 625); Faro, (ca. 670); Germanus, abbas Talluerian., (s. XI); Rincón (1748); Salvator Damianus Enguix Garés, (1936); Iosephus Ruiz Bruixola, (1936).


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Simon Cananæus et Iudas Thaddæus, Apostoli (s. I.); Ferrutius, m. Mogontiaci (asi 300); Fidelis, m. apud Comum (asi s. IV.); Vincentius, Sabina et Christeta (asi 305); Genesius, m. Tigerni (asi s. IV.); Salvius, ep. Ambianen (asi 625); Faro (asi 670); Germanus, abbas Talluerian (s. XI.); Salvator Damianus Enguix Garés (1936); Iosephus Ruiz Bruixola (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský