Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-






sv. Wolfgang
Wolfgangus

31. října, připomínka
Postavení:biskup OSB
Úmrtí:994
Patron:Řezna (Regensburg), Bavorska; pastýřů, sochařů, lodníků, dřevorubců, tesařů, nevinně zajatých a vězněných; bývá vzýván při obrně, bolestech nohou, mozkové příhodě, úplavici, zánětech kůže, při neplodnosti a hrozbě samovolného potratu
Atributy:biskup, biskupské insignie, císař, kostel, nápis "Post sex," sekera

ŽIVOTOPIS

Pocházel ze Švábska. Studoval v klášterní škole v Reichenau a ve Würzburgu. Potom působil na dómské škole a byl děkanem kapituly v Trevíru. Již v roce 965 vstoupil do benediktinského kláštera v Einsiedeln ve Švýcarsku. Zde se asi po pěti letech stal knězem a po ročním misijním působení v Maďarsku byl ve vánočním období ustanoven za biskupa v Řezně. Vynikal ctnostmi i moudrým řízením diecéze, při kterém předal ustanoveným opatům řízení klášterů, pozvedl úroveň duchovenstva, velkou měrou přispěl k založení pražského biskupství a s velkou láskou pomáhal kde bylo třeba, zvláště mu záleželo na školství a zajišťování potřeb chudých. Zemřel v Puppingu u Lince ve věku asi 70 let.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

SPRAVEDLIVÝ POSTOJ PŘINÁŠÍ VELKÁ DOBRA

Narodil se kolem roku 924 u Reutlingenu ve Švábsku v Německu. Byl synem hraběte z Pfullingen a Gertrudy z Veringen, kteří jsou řazeni mezi zchudlou šlechtu, ale Wolfgangovi zajistili vysoké vzdělání. Jeho prvním učitelem byl kněz, který se mu věnoval coby přítel rodiny a žasl nad jeho talentem i pokroky v duchovním životě. Potom za studiem odešel na ostrov Bádenského jezera do Reichenau. Zde se jeho přítelem stal Jindřich Babenberský, pozdější trevírský arcibiskup. Díky jemu se dostal do školy založené jeho bratrem ve Würzburgu. Jeho úspěchy zde vyvolávaly žárlivost a proto odešel.

V roce 956 jej Jindřich, již jako trevírský arcibiskup, povolal za ředitele dómské školy a děkana kapituly v Trevíru. Na arcibiskupovo doporučení ho císař Ota I. vzal r. 964 do svých služeb a v Kolíně mu nabídl lákavou kariéru, ale ta neodpovídala Wolfgangově mnišskému zaměření. Proto v následujícím roce toto místo zaměnil za klášter v Einsiedelnu ve Švýcarsku.

Augsburský biskup Ulrich mu v r. 970 udělil kněžské svěcení. Wolfgang další rok odešel jako misionář do Uher. Pasovský biskup Pilgrim, pod nějž území spadalo, ho s podezřívavostí předvolal. Když si prověřil jeho schopnosti a poznal jeho ctnosti, navrhl jej císaři za kandidáta na uvolněný biskupský stolec v Regensburgu i přesto, že Wolfgang, nejspíš z pokory, zprvu nechtěl souhlasit. V roce 973 však od salcburského arcibiskupa přijal biskupské svěcení a nastoupil na stolec v Regensburgu.

Wolfgangovou první starostí bylo zjištění situací v klášterech, které pod jeho vedení spadaly a začal s jejich reformou, včetně vytvoření opatství, aby kláštery měly své vlastní představené. Zároveň mu šlo i o obnovu a pozvednutí diecézní pastorace.

Dalším velmi významným krokem bylo ustanovení pražského biskupství. Během prvního roku po nástupu do úřadu Wolfgang připravil potřebný dokument o založení nové diecéze, vše potřebné projednal s císařem Otou I. i českým panovníkem Boleslavem II.. Němcům, kterým se jeho krok nelíbil, řekl, že rád sebe i co má obětuje za posílení církve v Čechách. Téhož roku dosáhl v Římě potvrzení pražské diecéze. Někteří mu zazlívali hospodářské ztráty, které souvisely s osamostatněním území Čech.

Wolfgang hledal co nejúčinnější způsoby evangelizace. Sám žil jako mnich, ať šlo o oděv, dodržování jistých pravidel, asketický život i postoj v srdci. Měl velké porozumění pro potřeby věřících a praktický život. Skrze vizitace ve farnostech snažil se všem být blízký a tak je snadněji přibližovat k Bohu. Záleželo mu na školství, angažoval se za dobrou výchovu i vzdělání mládeže. Na srdci měl také pomoc chudým. V roce 987 pro ně otevřel sýpky a dbal na spravedlivé rozdělování obilí, jelikož neúroda zapříčinila hlad a drahotu. Mezi množstvím legendárních příběhů o dobrém srdci Wolfgangově je i o dopadení zloděje, který na biskupství ukradl záclonu. Sloužící ho předvedli před biskupa, žádajíce jeho potrestání. Pro Wolfganga bylo nejdůležitějším, že dopadený se pro krádež rozhodl kvůli velké nouzi a tak ho místo trestu obdaroval.

Zemřel při cestě k salcburskému arcibiskupovi na poradu. U obce Pupping poblíž Lince v Horním Rakousku jej zachvátila horečka a pocítil, že nastává konec jeho pozemského života. Nechal se proto přenést do nejbližšího chrámu. Byl jím v této obci kostel sv. Otmara, z nějž měl v mystickém zážitku v době povolání na biskupský stolec předpovězeno, že po 22 letech bude povolán na věčnost. To se splnilo u jeho oltáře, kde ještě přijal svátosti na cestu a pak v kajícím ulehnutí na tvář, jako při prostraci za svého svěcení, odevzdal Pánu svou duši. Předtím jeho nejbližší doprovod chtěl bránit ostatním lidem ve vstupu do kostela, v němž umíral biskup. Ten však řekl: "Nechte otevřeno, ať vstoupí kdo chce. Nestydím se zemřít, hanbou je pouze hřích, nikoli smrt."

Pohřben byl v Regensburgu. Ke kanonickému schválení Wolfgangovy úcty došlo v říjnu 1052 papežem Lvem IX. při přenesení jeho ostatků do nové krypty chrámu sv. Emeráma. K většímu rozšíření jeho úcty začalo docházet až ve 14. století. Při oslavě 900 let od ustanovení pražské diecéze v roce 1873, část relikvií (dvě kosti) sv. Wolfganga obdržela pražská katedrála.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zamyslím se nad pojmem spravedlnosti podle Božího vzoru, protože má velký význam pro šíření Božího království ve světě. Jako v životě biskupa Wolfganga, často znamená vlastní újmu pro dobro druhých.

Bože, Tys dal svatému biskupu Wolfgangovi moudrost a velkodušnost, takže měl na zřeteli vždycky jen prospěch tvého království; nauč i nás vidět potřeby Tvé církve a spolupracovat na díle spásy. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)

POZNÁMKA

Další světci v Martyrologium Romanum 31. 10.:

Epimachius Pelusiota, (ca. 250); Quintinus, m. Augustæ Virimanduorum, (s. III); Foillanus, (ca. 655); Antoninus, ep. Mediolanen., (ca.661); Christophorus de Romaniola, (1272); Thomas Bellaci de Florentia♦, (1447); Dominicus Collins♦, (1602); Alphonsus Rodríguez, religiosus Soc. Iesu, (1617); Leo Nowakowski♦, (1939).


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Wolfgangus (994); Epimachius Pelusiota (asi 250); Quintinus, m. Augustæ Virimanduorum (s. III.); Foillanus (asi 655); Antoninus, ep. Mediolanen (asi 661); Christophorus de Romaniola (1272); Thomas Bellaci de Florentia (1447); Dominicus Collins (1602); Alphonsus Rodríguez, religiosus Soc. Iesu (1617); Leo Nowakowski (1939); Maria a Conceptio Immaculata della Croce /Elisabeth/ Salvat Romero (1998)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský