Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Josafat Kuncewicz
Iosaphat /Ioannes/ Kuncewicz

12. listopadu, památka
Postavení:biskup a mučedník
Úmrtí:1623
Patron:Litevska a Ukrajiny
Atributy:sekera (příp. sekáček zaseklý v hlavě, oštěp), biskup nebo basiliánský mnich

ŽIVOTOPIS

Pocházel z pravoslavné rodiny ze západní části Ukrajiny. V litevském Vilniusu či Vilně se stal řeckokatolíkem a vstoupil do řádu basiliánů. Roku 1609 přijal kněžské svěcení, o čtyři roky později se stal igumenem v Byteni. Od roku 1618 působil v postavení arcibiskupa v běloruském Polocku. Celý jeho život, od připojení se k unii s římským apoštolským stolcem, je poznamenán úsilím o sjednocení církví. Zemřel mučednickou smrtí přibližně ve 43 letech.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

UCHVATITEL DUŠÍ

Narodil se asi roku 1580 nebo o něco později, ve Vladimíru (Володимир-Волинський) na Volyňsku, v dnešní západní Ukrajině, necelých 15 km od hranice s Polskem. Rodiče, zchudlý šlechtic i prosperující obchodník Gabriel a Marina, byli pravoslavného vyznání a při sv. křtu dali synovi jméno Jan. Prvního vzdělání se mu dostalo doma, později (asi r.1596) ho otec poslal do učení ve Vilně (Vilniusu) chtěje z něj mít obchodníka. V té době se tam bojovalo proti sjednocení s katolíky, neboť na synodu v litevském Brestu vznikla unie s římským apoštolským stolcem. Jan ve Vilně navštěvoval řeckokatolický chrám a připojil se k unii.

Byl člověkem modlitby a obchodnická profese ho nepřitahovala. V roce 1604 vstoupil do basiliánského kláštera Nejsvětější Trojice ve Vilně a přijal řeholní jméno Josafat. Roku 1609 byl vysvěcen na kněze a v roce 1613 se stal igumenem (představeným kláštera) v Betynj. V dalším roce byl ustanoven archimandritou (vyšším řeholním představeným) ve Vilně, neboť vynikal mimořádným nadáním, zbožným životem i aktivitou v literární činnosti. Modlitbami a kajícími skutky chtěl vyprosit sjednocení s odloučenými bratry. Jeho kázání měla za následek mnoho obrácení, proto začal být nazýván „lupič duší“ nebo „dušechvat,“ od jiných „bič na rozkolníky.“

Po smrti polockého arcibiskupa Brolnického v roce 1618 byl Josafat povolán za jeho nástupce a dva roky poté rozkolníci ustanovili Meletije Smotrického jako vzdoro-biskupa. Josafat chodil mezi lid, Božím slovem poučoval i napomínal, psal, šířil literaturu, projevoval lásku. Mnoho nepřátel ale zůstávalo zatvrzelých. Mnoha kněžím chyběla po stránce duchovní i mravní patřičná úroveň. Šlechta podporovala rozkol, který jí umožňoval zmocňovat se majetku chrámů a klášterů. Bezostyšně se prý vměšovala i do záležitostí týkajících se manželství.

Josafat, vedle horlivé pastorace, zavazoval duchovní k návštěvám synodálních porad. Vydal tiskem 48 synodálních pravidel se směrnicemi pro život a působení duchovenstva. Dále vydal spis „Obrana unie,“ kterým se snažil vést čtenáře k jednotě. Zachovával přísnou řeholní chudobu a své příjmy rozdával chudým. Snažil se obnovovat zpustlé svatyně, kláštery i církevní ústavy. Jeho denní modlitbou byly oběti za jednotu, za sjednocení církví.

Pravoslavní, poté co si zvolili do svého čela Meletije Smotrického, vedli systematický boj proti sjednocení s Římem za pomoci Kozáků. Tím se jejich útoky stávaly hrůznějšími. Josafata jeho povolání a zodpovědnost za duše dovedly do běloruského Vitebska, tam, kde rozkolníci nejvíce řádili. S ochotou k jakékoliv oběti zde vyšel před dům, na který nepřátelé zaútočili. Ti údajně předem zneužili tuláka Eliáše, aby vyprovokovali biskupovy služebníky a tak si zdůvodnili útok. Šlo jim především o smrt biskupa, kterého zabili ranou sekery do hlavy. Zároveň ho pobodali oštěpy a jeho mrtvé, zohavené tělo pak vhodili do řeky Dviny.

Věřícími bylo tělo asi pátý den vyloveno a pohřbeno v Polocku. Smotrický, pokládaný za hlavního aktéra zločinu, uprchl do Řecka, ale sužován výčitkami svědomí se prý vrátil a v roce 1627 se smířil se sjednocenou církví.

Roku 1705 byly ostatky Josafata Kuncewicze přeneseny do Biale a od roku 1949 jsou uloženy ve svatopetrské bazilice.

Blahořečený byl 16. 5. 1643 papežem Urbanem VIII. a kanonizován 29. 6. 1867 papežem Piem IX.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Chci poznávat pravdu, být v ní věrný a ukazovat ji druhým, protože to je povolání každého křesťana. K tomu je zapotřebí pevnost ve třech základních ctnostech – víře, naději a lásce. Proto se za ni budu často modlit a vyprošovat ji i druhým.

Bože, naplň nás duchem své lásky, abychom následovali svatého biskupa Josafata a byli ochotni dávat život za své bratry. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

POZNÁMKA

Další světci v Martyrologium Romanum 12. 11.:

Nilus, abbas Ancyran., (ca. 430); Macarius, ep. in Scotia, (s. VI in.); Hesychius, ep. Viennen., (post 552); æmilianus, presb., (574); Cunibertus, (ca. 663); Lebuinus, (ca. 775); Ioannes Cini de Pace, (ca. 1335); Didacus, religiosus Ord. Minorum, (1463); Iosephus Medes Ferrís, (1936).




Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Iosaphat /Ioannes/ Kuncewicz (1623); Nilus, abbas Ancyran. (asi 430); Macarius, ep. in Scotia (s. VI in.); Hesychius, ep. Viennen (po roce 552); Æmilianus, presb. (574); Cunibertus (asi 663); Lebuinus (asi 775); Ioannes Cini de Pace (asi 1335); Didacus, religiosus Ord. Minorum (1463); Iosephus Medes Ferrís (1936); Petrus Vicev, Iosaphat (Robertus Matthaeus) Šiškov et Paulus (Iosephus) Džidžov), presbyteri et martyres (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský