Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-


sv. Edmund Kampián
sv. Edmund Kampián




sv. Edmund Kampián, Radulf Sherwin a Alexandr Briant
Edmundus Campion, Radulphus Sherwin et Alexander Briant

1. prosince, nezávazná památka
Postavení:mučedníci
Úmrtí:1581
Atributy:Edmunda Kampiána: jezuita,kniha s nápisem "Decem rationes", nůž, který bývá vražen do srdce a oprátka na krku

ŽIVOTOPIS

V tento den si připomínáme tři anglické mučedníky, kteří studovali v Oxfordu, rozhodli se pro katolickou víru a odešli do Francie. Zpět se vrátili jako kněží a přes kruté pronásledování upevňovali ve své zemi víru až k mučednické smrti. Zvláštní vztah a úcta patří v naší zemi prvnímu z nich, neboť zde konal noviciát jezuitského řádu, stal se knězem a působil zejména mezi pražskými studenty a mariánskými ctiteli. Druzí dva spolumučedníci přijali kněžské svěcení v Douai a všichni tři ve stejný den byli v londýnském Tyburnu z rozkazu královny Alžběty barbarsky popraveni.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

DŮLEŽITOST SPRÁVNÉHO ROZHODNUTÍ

Edmund Kampián se narodil 25. 1. 1540 v Londýně jako syn katolického knihkupce. Byl energický, dobře se učil a měl řečnické nadání. Ve 13 letech měl v Londýně uvítací proslov ke královně Marii z rodu Tudorovců a později, r. 1566, vítal v Oxfordu i královnu Alžbětu. Na zdejší univerzitě získal ve 24 letech akademický titul "Master of Arts" a otevřela se před ním kariéra doktora filozofie. Téhož roku 1564 se nechal svést ctižádostí a přísahou uznal královnu za hlavu anglické církve. Zde se stal i jáhnem, ale dalším studiem církevních otců došel k poznání pravdy o katolické církvi a vrátil se do ní po vnitřním zápase a odvolání přísahy před svědky. Nebylo to snadné, ale důležité a proto 1. 8. 1569 odešel do Dublinu v Irsku a pak do Douai v severní Francii. Tam nastoupil do semináře pro Angličany, smířil se s katolickou církví a přijal podjáhenské svěcení.

V roce 1573 odešel do Říma požádat o přijetí do jezuitské řehole. Odtud byl na vlastní přání poslán do rakouské provincie. Ta měla domy v Čechách i na Moravě a tak se Edmund dostal do naší země. Noviciát začal v Praze a dokončil v Brně. Poté se vrátil mezi pražské studenty, učil v jezuitském Klementinu rétoriku, filosofii a teologii. Také založil jejich první Mariánskou družinu. Pro konání akademií psal divadelní hry v latině i když uměl česky. V roce 1579 byl v Praze vysvěcen na kněze. V dalším roce obdržel od představených dovolení k návratu do Anglie, kam odjel přes Řím a Milán, kde se stavil v dubnu 1580 za Karlem Boromejským i s Robertem Persons.

Jejich návrat byl předem prozrazen anglickým slídilům. Přestože na něj čekala tajná policie a dokonce se octl v jejích rukou aniž ho poznali, byl propuštěn s tím, že si ho spletli s jinou osobou. V Doveru se pohyboval jako prodejce po domech. K přátelům v Londýně dorazil 26. června a o svátku apoštola Petra měl přesvědčivé kázání o jeho vyvolení do čela církve a jeho právoplatných nástupcích. Pro velký ohlas, který se dostal až k sluchu udavačů a k samotné královně, Edmund opustil Londýn a měnil úkryty. Přitom neustále apoštolsky působil a svou výmluvností, znalostmi, odvahou, smělostí a přitažlivým vystupováním vléval do srdcí anglických katolíků novou naději a sílu nedat se odradit.

Členům královské rady poslal prohlášení, že se za ně modlí zástupy mladých apoštolů, kteří jsou připraveni za jejich obrácení postoupit mučení i smrt. Pronásledování se začalo stupňovat, ale P. Edmund Kampián zvládl v Oxfordu napsat a vytisknout 400 brožurek s názvem "Deset důvodů". Návštěvníci oxfordského kostela Panny Marie je ráno 29. 6. 1581 našli na lavicích. Tři týdny poté bylo místo v Lyford Grange, kde sloužil mši svatou pro 60 věřících, prozrazeno odpadlým Eliotem policii a ta si pro něj přišla se zbraní, při bohoslužbě 21. července.

Byl vězněn a mučen na více místech. V polovině listopadu byl odsouzen ke kruté smrti pověšením, vykucháním a čtvrcením v londýnském Tyburnu. S ním byli odsouzeni a 1. 12. přivedeni na popraviště Radulf Sherwin a Alexandr Briant.

Radulf Sherwin se narodil v roce 1550 v Roddesly v Derbyshire v Anglii. Vystudoval v Oxfordu a byl vychováván v anglikánské církvi. Ve 25 letech přijal katolickou víru a odešel dále do Evropy studovat teologii. V roce 1577 přijal v Douai kněžské svěcení a o tři roky později se vrátil přes Řím a Francii do Anglie. Zde byl již v listopadu 1580 uvězněn a během ročního věznění týrán natahováním i hladověním a přemlouván k odpadu od víry. Ve vězení se neustále modlil a nakonec obviněn ze spiknutí podstoupil mučednickou smrt.

Alexandr Briant se narodil asi roku 1556 v Somersetu v Anglii. Studoval v Hart Hall v Oxfordu. Byl žákem pozdějšího jezuity Roberta Personse a ještě v době studií, v roce 1574, přestoupil ke katolické církvi. O tři roky později odešel do Francie a v Douai se 29. 5. 1578 stal knězem. V dalším roce se 3. srpna vracel do Anglie. Zde úspěšně působil do 28. 4. 1581, kdy ho pronásledovatelé zajali v domnění, že zatýkají P. Roberta Personse. Pro toho šli na udání do sousedního domu, kde ho nenašli a proto pátrali v okolí.

P. Brianta pak uvěznili Counter, kde mu po 6 dní nedali jíst ani pít. Poté ho převezli do londýnského Toweru. Zde mu za nehty vráželi jehly a mučením se ho snažili přinutit k prozrazení, kde by mohli P. Personse dopadnout a kdo se s ním stýká. Kvůli tomu ho dva dny natahovali na skřipci a je udáváno, že na výšku měl o 6 cm více. Zpráva o jeho mučení se dostala na veřejnost a vyvolala pobouření. To prý přispělo k určité přestávce mezi týráním tohoto kněze a podařilo se mu z vězení poslat jezuitům žádost o přijetí do řádu, které se pak hned uskutečnilo.

Při posledním soudním jednání 17. 11. 1581 držel v ruce křížek ze dvou dřev, na nichž měl uhlem znázorněnou podobu Krista. Když mu tento symbol víry násilně odňali, prohlásil: "Z ruky jste mi kříž vytrhli, ale ze srdce nemůžete! Vždyť chci zemřít za toho, který dříve zemřel za mě!”

Odsouzený byl jako velezrádce. Jemu, stejně jako jeho druhům, byly po přidušení na šibenici a rozříznutí za živa vytrhány vnitřnosti.

Tyto barbarsky popravené mučedníky papež Lev XIII. v roce 1886 blahořečil a papež Pavel VI. je mezi čtyřiceti anglickými a waleskými mučedníky 25. 10. 1970 kanonizoval.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Rozjímáním o příkladu mučedníků budu upevňovat svou víru a připomenu si, že i já mám svým životem podávat svědectví o Kristu.

Bože, Tys vyzbrojil svatého mučedníka Edmunda nezlomnou statečností, aby hájil pravou víru a prvenství apoštolského stolce; vyslyš naše prosby a posiluj nás v naší slabosti, abychom i my až do konce vytrvali ve Tvé pravdě. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Edmundus Campion, Radulphus Sherwin et Alexander Briant (1581); Nahum, propheta ; Castritianus (s. III.); Florentia (s. IV.); Leontius, ep. Foroiulien (asi 433); Domnolus (581); Agericus (588); Eligius, ep. Noviomen (660); Antonius Bonfadini (1482); Ioannes Beche (1539); Richardus Langley (1586); Maria Clara a Iesu Infante Libania Carmo (1899); Carolus Foucauld (1916); Casimirus Sykulski (1941); Lidvina (Angela Elisa) Meneguzzi, virgo (1941); Maria Rosa a Iesu Pellesi (1972); Maria Clementina Nengapeta Anuarite (1964)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský