Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-


bazilika sv. Bibiány v Římě
bazilika sv. Bibiány v Římě




sv. Bibiána
Bibiana, m. Romæ

2. prosince, připomínka
Postavení:panna a mučednice
Úmrtí:století neznámé
Patron:diecéze Los Angeles; epileptiků; vzývána kvůli problémům s alkoholismem, duševně nemocným, bolestem hlavy
Atributy:palma, sloup, důtky

ŽIVOTOPIS

Pocházela ze vznešené křesťanské rodiny v Římě. Pro věrnost křesťanským zásadám byla umučena, s určitou pravděpodobností roku 363 nebo by mohlo jít o dobu některého dřívějšího velkého pronásledování. Papežem Simpliciem jí byla v 5. století zasvěcena bazilika na Esquiline, jak je doloženo v knize papežů „Liber pontificalis.“

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

VÍRA A MRAVNÍ ČISTOTA NEJCENNĚJŠÍMI DARY

Narodila se údajně kolem roku 350 v Římě, jako dcera císařského úředníka Flaviana a Dafrosy. Takto ji, zdánlivě spolehlivě, asi tři století po její smrti popisuje kniha „Passio“, jenže ta se pro zjištěné chyby stala málo věrohodnou. Nové martyrologium se nespoléhá ani na její údaj, že byla umučena za císaře Juliana odpadlíka, tedy mezi roky 361 – 363. Avšak o století později, asi roku 468, papež Simplicius zasvětil na Esquiline mučednici Bibiáně baziliku, což je v Liber pontificalis spolehlivý údaj, proto nejsou obavy o pravost její památky.

Tradovaná podání zasazují příběh Bibiány do období dvaapůlleté vlády císaře Juliána, jenž se pokusil o obnovení pohanské vlády tvrdým pronásledováním křesťanů. Rodina Flavianova v křesťanském duchu vychovala dvě dcery, vedle Bibiany (uváděné i pod jménem Viviana) i Demetrii. Nový římský prefekt Apronián, dosazený r. 362, začal hned s pronásledováním křesťanů a mezi prvními oběťmi si vyhlédl rodinu Flaviána. Při předvolání mu nařídil, aby se zřekl své víry. Za odmítnutí dal Flaviánovi vypálit na čelo potupné znamení a vyhnal ho do míst, kde údajně asi 22. prosince zemřel hlady. Zbytek jeho rodiny po nějakou dobu věznil. Matku Dafrosu dal prý 4. 1. 363 popravit mečem a pohledné, zbožné dcery, které se navzájem posilovaly ve víře, mučit. Demetria údajně na následky mučení hladem zemřela 21. 6. a Bibiánu, kterou na začátku prosince dal prefekt katům, se nejprve pokoušel připravit o to, čeho si nejvíce cenila, o víru a mravní čistotu. Na starost ji proto dostala pohanská žena Rufina, ale ani v jejím domě se tyto ctnosti nepodařilo zničit. Bibiana byla proto odsouzena k nejkrutějšímu bičování. Přivázána ke sloupu, podle některého podání skonala při bičování důtkami s olověnými kuličkami, podle jiného ji po bičování jeden z biřiců probodl dýkou.

Její tělo bylo pohozeno u tržiště a věřící je za noci uctivě pohřbili do blízkosti její sestry a matky. Chrám, který byl postaven nad jejich hrobem za Simplicia, obnovil Honorius III v roce 1224. Jeho fasádu pak z pověření papeže Urbana VIII. změnil Gian Lorenzo Bernini v letech 1624-1626. Hlavní loď lemují sloupy z původní baziliky a pod hlavním oltářem jsou uloženy ostatky Bibiány i Dafrosy a Demetrie.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zamyslím se nad ctnostmi sv. Bibiány a nad jejich potřebou v našich rodinách. Patří k nim i statečnost, potřebná k životu z víry a zachovávání mravního zákona. Ctnost je dobrý návyk. Začnu u sebe pracovat na tom, co je dobré a vyprošovat potřebné milosti své rodině.

Bože, pomáhej nám, ať následujeme zářný příklad statečnosti a čistoty svaté Bibiány, jejíž výroční památku s radostí slavíme, a dej, abychom měli užitek z toho, co ona získala svými zásluhami. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Bibiana, m. Romæ (století neznámé); Habacuc (s. VII. před n.l.); Pimenius (s. III./IV.); Chromatius (asi 407); Silverius, Pp (537); Ioannes Ruysbroeck (1381); Maria Angela Astorch; Raphael (Melchior) Chyliński (1741); Ivanus Slezyuk (1973)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský