Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Františka /Xavera/ Cabrini
Francisca Xaveria Cabrini

22. prosince, připomínka
Postavení:zakladatelka kongregace, misionářka MSC
Úmrtí:1917
Patron:vystěhovalců a imigrantů

ŽIVOTOPIS

Pocházela ze severní Itálie. Od 24 let působila v charitativním řeholním institutu a r. 1880 založila kongregaci "Misionářky Božského Srdce Ježíšova". Největší část života se věnovala potřebám emigrantů a imigrantů v Americe. Zemřela v Chicagu, ve druhém mateřinci své kongregace.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

MATKA VYSTĚHOVALCŮ

Narodila se 15. 7. 1850 v S. Angelo Lodigiano (35 km jihovýchodně od Milána) v Itálii, jako 13. dítě Augustina Cabrini a Stelly Oldini, vlastnících hospodářství. Sedm sourozenců Františky zemřelo v dětském věku a jeden byl zdravotně postižen. Františka o něj doma pečovala a později docházela do nemocnice pomáhat dalším postiženým. Rodiče jí a starší Rose umožnili studium v internátní škole Dcer Božského Srdce při klášteře v Arluno. V roce 1870 jim oba rodiče zemřeli. Františka dva roky poté co dokončila ještě další učitelské vzdělávání, žádala o přijetí v klášteře v Arluno, ale pro slabší zdraví byla odmítnuta. Pak to zkoušela u kanosiánek v Crema, ale dopadla podobně.

Ve 22 letech začala vyučovat křesťanskou nauku poblíž bydliště a o dva roky později přešla do Codogno Piacenza, kde se její duchovní vůdce stal děkanem. Z jeho podnětu zde s dalšími dvěma ženami začala pečovat o sirotky. Byla pověřena vedením penzionátu a brzy po jednání v Lodi s biskupem Mons. Serrati došlo ke zřízení charitativního řeholního institutu s názvem "Sestry Prozřetelnosti." Františka se sedmi družkami v r. 1877 složila první sliby jako Františka Xavera. Pro jisté komplikace v roce 1880 došlo k zavření sirotčince.

Již volba patrona Františka Xaverského, souvisela s tíhnutím Františky k misijní činnosti a nyní se vznikem nové příležitosti Františka založila kongregaci "Misionářky Božského Srdce Ježíšova". Našla klášterní budovu, napsala stanovy, které biskup v Lodi schválil a se svými sedmi spolusestrami začala 14. 11. 1880 podle nich žít.

Jejich program pokračoval soustředěním se na výchovu, ošetřování nemocných a podílem na farní činnosti. V září 1887 se vypravila do Říma, s úmyslem založit tam hlavní sídlo kongregace, pro niž chtěla získat papežské schválení. Předběžného dosáhla 19. 3. 1888 a předtím u oltáře sv. Františka Xaverského učinila slib, že půjde do misií na Dálném východě, myslíce na Čínu. Situaci změnilo setkání se biskupem Giovannim B. Scalabrino, který i jménem newyorského arcibiskupa si přál, aby šla působit mezi italské emigranty v Severní Americe. K tomuto přání se připojil v březnu 1889 i papež Lev XIII., který pak změnil v jejím slibu cílové místo působení a dodal: "Ne na východ, ale na západ; Vaše Čína jsou Spojené státy americké!" Františka Xavera Cabrini to pokorně přijala a již 31. 3. 1889 dorazila lodí se skupinou sester do New Yorku.

K definitivnímu papežskému potvrzení kongregace (Missionary Sisters of the Sacred Heart /Cabrini/) došlo 12. 7. 1907. První generální kapitula se uskutečnila až v r. 1910. Sestry si u Posvátné kongregace pro řeholníky vyžádaly souhlas, aby Matka Františka Xavera zůstala generální představenou až do své smrti. Ta zpráva se k ní dostala až v prosinci 1917 za její činnosti v Chicagu, kde zřídila druhý mateřinec své kongregace.

Cesty sester mezi Itálií a Amerikou byly možné jen do března 1912. Vlivem války je pak nebylo možné uskutečňovat vůbec. Františka Xavera na svých misijních cestách používala různé nejlevnější dopravní prostředky. Např. do argentinského města Buenos Aires se plavila po moři a pak použila vlak. Na mezkovi se vydala do pohoří And, kde ji hrozil pád do propasti. Pod jejím vedením sestry působily ve školách, útulcích, nemocnicích, učily katechismus, navštěvovaly rodiny i věznice. Věnovaly se emigrantům z různých zemí i opuštěným domorodcům. Neopomíjely pomoc Italům, kteří nemohli počítat s pomocí rodné země. Pro tyto přistěhovalce měla matka Cabrini, nazývaná objevitelkou všech Italů v Americe, stále otevřené srdce, pamatujíce na pověření papežem.

Bývala činná až 20 hodin denně, zaměstnávajíce se s největším vypětím službou lásky pro Ježíše, kterého viděla v lidech, kteří k ní přicházeli a hledali u ní pomoc. Přes chabé zdraví, pro které byla kdysi u klášterní brány odmítnuta a přes vyčerpávající práci se dožila 67 let. Když 22. prosince v Chicagu zemřela, měla její kongregace 67 domů a asi 1300 sester a byly již i ve Francii, Španělsku a Anglii. Později, v r. 1926 se dostaly do Číny, r. 1936 do Afriky a r. 1948 do Austrálie.

Matka Františka Xavera Cabrini byla 13. 11. 1938 od papeže Pia XI. blahořečena a 8. 9. 1950 papežem Piem XII. svatořečena a zároveň prohlášena za nebeskou ochránkyni všech vystěhovalců.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Služba druhým, tato náplň křesťanského života vynikla u Františky v péči o vystěhovalce. Jakou službu lásky především ode mne očekává Ježíš, to záleží na mém životním úkolu, na tom ke komu jsem poslán a za koho zodpovědný. Zde si musím obzvlášť dát pozor, abych vůči nim byl vždy plný lásky.

Bože, Tys nám zjevil, že láska k Tobě a k bližnímu je naplněním všech Tvých přikázání; pomáhej nám, abychom jako svatá Františka Xavera ochotně prokazovali milosrdenství, a tak patřili mezi ty, kdo vejdou do Tvého království. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Francisca Xaveria Cabrini (1917); Chæremon et socii, ep. Nilopolitan. (250); Ischyrion, m. in Ægypto (asi 250); XXX martyres Romæ (století neznámé); martyres Rhaiti XLIII (asi s. IV.); Hungerus (866); Thomas Holland (1642)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský