Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Marie Gallo
Maria Francisca a Vulneribus Domini nostri Iesu Christi /Anna Maria/ Gallo

6. října, připomínka
Postavení:mystička TOR
Úmrtí:1791

ŽIVOTOPIS

Narodila se 25. 3. 1715 v Neapoli v Itálii. Pokřtěna byla Anna Marie. Otec František Gallo měl velmi prudkou povahu a je vzpomínána jeho lakota. Zatím co matka Barbara, roz. Basinsin, si na jeho chování navykla, pro Marii se stávalo při těžké práci, kterou musela konat, až neúnosným křížem. V šestnácti letech se ji otec snažil přinutit, aby se provdala za bohatého mladíka. Marie setrvala v odmítavém postoji, snášela ústrky i bití, až se jí podařilo dosáhnout toho, že 8. 9. 1731 vstoupila do kongregace reformovaného třetího řádu sv. Františka podle pravidel sv. Petra z Alkantary (pam. 18. 10.). Zde přijala jméno Marie Františka od pěti ran Ježíše Krista a řeholní hábit.

Vstup do třetího řádu neznamená změnu bydliště, ale specifickou cestu prohlubování duchovního života, s dodržováním jistých pravidel a podílení se na řeholním společenství. Marie Františka žila v duchu kajícnosti a s oporou o společenství s Ježíšem, kterého přijímala v eucharistii a snášela nadále otcovu nevlídnost a tvrdost. K tomu přibyla další zranění: byla považována za pokryteckou pobožnůstkářku a to nejen ze strany otce, ale i sestry a některých kněží.

Začala prožívat mystický život a obdržela stigmata. Zvláště na Velký pátek na svém těle prožívala Kristovo umučení. Rány, které později přestaly být viditelné, představovaly podle svědectví kněze otvor, v němž se mohly dva prsty spojit. Prožívání bolestí se stupňovalo každý pátek. K tomu trpěla nemocemi, utrpením působeným od otce, sestry a ještě další osoby a sama si volila další tvrdé pokání. Je připomínán její dar proroctví a nemálo lidí k ní začalo chodit na radu. Po smrti matky na radu zpovědníka změnila bydliště.

Přestěhovala se do neapolské čtvrtě Vico Tre Re a Toledo. Zde ji s Marií Felicitou nechal bydlet v třípokojovém bytě Mariin duchovní vůdce Jan Pessiri po 38 let, až do její smrti. Součástí bytu byla čtvrtá místnost, kterou byla kaple. Celý příbytek, kde sestry bydlely, byl lidmi označován za klášter. Později zůstal byt zachován, jen v místě, kde Marie Františka spávala na zemi, byl postaven oltář a nachází se zde nejen její výtvarné zobrazení, ale i její vosková socha. Odlitek byl pořízen krátce po její smrti.

Zemřela zde 6. října 1791 ve věku 76 let. Ani po dvou stoletích sem nepřestali přicházet návštěvníci s projevy vděčnosti a úcty. V domě s jejím jménem žije několik řeholnic, prý dodnes umožňujících návštěvníkům přístup do bytu Marie Františky. Její ostatky jsou uloženy v kostele sv. Lucie del Monte, poblíž hrobu sv. Jana Josefa od Kříže v Neapoli.

Za ctihodnou ji 18. 5. 1803 prohlásil papež Pius VII., papežem Řehořem XVI. byla 12. 11. 1843 blahořečena a od papeže Pia IX. 29. 6. 1867 prohlášena za svatou.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Bruno, eremita (1101); Sagar (asi 170); Fides (s. IV); Renatus, episcopus (s. V.); Romanus, ep. Autissiodoren. (asi 564); Magnus, ep. Venetiarum (asi 670); Ywius (asi 704); Pardulphus (737); Ioannes Xenus, monachus (s. XI); Adalbero (1090); Artholdus (1206); Ioannes Hashimoto Tahyōe, Thecla et L socii m. Kyōto (1619); Maria Francisca a Vulneribus Domini nostri Iesu Christi /Anna Maria/ Gallo (1791); Franciscus Hunot (1794); Maria Rosa /Eulalia/ Durocher (1849); Isidorus a Sancto Ioseph de Loor (1916)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský