Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Petronius
Petronius, ep. Bononien.

4. října, připomínka
Postavení:biskup
Úmrtí:asi 450
Patron:Bologně
Atributy:biskup, model kostela nebo města Bologně (se dvěma věžemi, vyšší Asinel, naklánějící se Garisendaa)

ŽIVOTOPIS

Místo jeho narození neznáme. O jeho původu se traduje více verzí. Podle jedné pocházel z Konstantinopole (dnešního Istanbulu v Turecku), podle druhé z rodiny konzula v Římě a třetí říká, že se narodil ve Španělsku. Otec byl prefektem a v rodě byly zastávány vysoké funkce. Také Petronius začal působit jako římský pretoriánský prefekt a to mezi léty 402 a 408 v Galii. Zde údajně působil i jako císařský soudce.

Od mládí byl hluboce věřícím a praktikoval život křesťanské askeze. Po prožití vnitřní krize, která nejspíše souvisela s výkonem povolání a Božím voláním, opustil císařské služby.

Setkáváme se však s tvrzením, že ještě před přijetím biskupského svěcení doručoval papeži Celestinu I. (pontifikát 422-432) od východořímského císaře Theodosia II. poselství týkající se Nestoria.

V roce 421 přijal v Miláně kněžské svěcení. Angažoval se proti nestoriánskému bludu, který tvrdil, že lidská i božská přirozenost Krista jsou od sebe odděleny a jejich spojení lze vidět jen z morálního hlediska, takže Kristovu Matku nelze považovat za Bohorodičku. Proti tomu v r. 431 vydal koncil v Efezu jasné prohlášení. V následujícím roce, někdy před červencem, přijal Petronius od papeže Celestina biskupské svěcení. Zároveň byl poslán na uvolněný biskupský stolec v Bologni.

Bologna byla poznamenána od doby odvetných bojů za císaře Teodosia I. v roce 381. Roku 407 se v ní vzbouřili Stilichonovi vojáci a pak prý zažila i Alarichův vpád. Při nástupu Petronia, jako osmého zde sídelního biskupa, dosud nebyly následky bojů odstraněny. Je uvedeno, že velmi cítil s lidem a začal s obnovou toho, co bylo poničeno, včetně městských hradeb. Proto bývá zobrazován s modelem města nebo s bazilikou. Tu vystavěl obdivuhodně podle vzoru chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě. K mimořádné stavbě patřil i klášter sv. Štěpána při východní straně města.

Petronius vynikl příkladem moudré péče o duchovní i materiální potřeby věřících a bezpečnost města. Při své práci na obnově diecéze byl spojen s komunitou kontemplativních mnichů, což přineslo mnoho dobra v sociální oblasti i posílení víry.

Zemřel po 19 letech působení v úřadu. Jeho ostatky byly asi r. 1700 přeneseny do jemu zasvěceného chrámu, který začal být budován v roce 1390 a část byla dokončena v roce 1479. Roku 1514 byl vypracován projekt na pokračování stavby, která by přesáhla dosavadní největší chrám. Byl však zamítnut a stavba nakonec nebyla dokončena, jak je vidět na jejím průčelí. Relikvie patrona města byly prý r. 2000 opět přeneseny do baziliky sv. Štěpána.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Franciscus Asisiensis (1226); Petronius, ep. Bononien. (asi 450); Quintinus, m. Turonum (s. VI); Aurea, abbatissa (asi 666); Franciscus Xaverius Seelos (1867); Henricus Morant Pellicer, 4 oct. (1936); Iosephus Canet Giner (1936); Alaphridus Pellicer Muñoz (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský