Moyses, solitarius
| 7. února, připomínka | |
| Postavení: | poustevník |
| Úmrtí: | asi 389 |
ŽIVOTOPIS
Byl arabského původu a zprvu žil jako poustevník v oblasti mezi Sýrií a Egyptem. Po určité době se stal hlasatelem evangelia mezi nomádskými kmeny v syrské a arabské poušti.
Za královny Saracénů Mávie (arabsky Mawiyya) se s jejím souhlasem stal biskupem. Je zdůrazňováno, že zachoval neporušenou víru, což bylo významné v souvislosti s arcibiskupem Alexandrie, který byl pod vlivem arianismu. Pro nesouhlas s ním, pod jehož jurisdikci oblast spadala, byl Mojžíš označován za kacíře. Dosáhl však svého vysvěcení pravověrnými biskupy vyhoštěnými pro víru z Nikáje. Pro své ctnosti měl velmi dobrou pověst a uvádí se, že vyjednal trvalý mír mezi nomády a Římany. V Sinajských horách zklidňoval velmi kruté národy a ochránil životy mnoha křesťanů. V oblasti Sinaje také zemřel.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Maximus, ep. Nolan. (s. III.); Parthenius, ep. Lampsacen (s. IV.); Moyses, solitarius (asi 389); Iuliana, vidua florentina (s. IV.); Laurentius, ep. Sipontin. (asi 545); Gulielmus de Leaval♦ (s. VII.); Richardus, peregrinus (asi 720); Lucas Iunior, eremita (955); Riccerius♦ (1236); Antonius de Stronconio♦ (1461); Thomas Sherwood♦ (1578); Iacobus Salès et Gulielmus Saultemouche♦ (1593); Ægidius Maria a Sancto Ioseph (Franciscus) Pontillo (1812); Ioannes de Triora (Franciscus Maria) Lantrua (1816); Rosalia (Ioanna Maria) Rendu♦, virgo (1856); Maria a Providentia (Eugenia); Smet♦ (1871); Pius Pp IX.♦ (1878); Anna Maria Adorni Botti♦ (1893 ); Ludovica Clara Szczęsna♦ (1916); Anselmus Polanco et Philippus Ripoll♦ (1939); Adalbertus Nierychlewski♦ (1942); Alaphridus Cremonesi♦ (1953); Petrus Verhun♦ (1957)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský