Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle






sv. Ludvík Bertrán
Ludovicus Bertrán

9. října, připomínka
Postavení:převor, mosionář OP
Úmrtí:1581
Patron:Kolumbie, dominikánů
Atributy:had (v poháru), Indián, kříž, pohár

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Valencie ve Španělsku, kde se později stal knězem Řádu kazatelů. Žil asketickým životem naplněným láskou a v letech 1562 - 1568 působil jako misionář v Jižní Americe. Obdařen mnohými charismaty hlásal Kristovo evangelium několika domorodým národům a také je obhajoval. Pokřtil desetitisíce Indiánů a po návratu do Valencie se v roce 1571 stal převorem. Ke konci života byl postižen bolestivým onemocněním a zemřel ve věku 55 let.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

SLUŽEBNÍK BOŽÍ MILOSTI

Narodil se 1. 1. 1526 ve Valencii ve Španělsku Angele a Juanu Bertran. Ten, dříve než se oženil s Angelou, dcerou bohatého obchodníka Juana Eixarcha, byl vdovcem a uvažoval o vstupu do kláštera. Dva pozdější světci mu sdělili, že to není Boží vůle. Poslechl a tak přišel na svět Ludvík. Již od útlého dětství projevoval zbožnost a od sedmi let vyhledával způsoby odříkání z lásky k Ježíši.

Večer dlouho setrvával při modlitbě a nejednou spal na zemi. Velmi rád četl duchovní knihy a měl touhu následovat svaté. Jako hoch se (již v pubertě) ve zbožném úmyslu uchýlil do samoty a když se otci podařilo jej najít, jaksepatří ho pokáral.

Vnitřní touha po duchovním životě však Ludvíkovi vydržela a v 18 letech vstoupil do řádu sv. Dominika. Hábit oblékl 26. 8. 1544. Byl velmi horlivý a od slibů žil velmi asketicky, přitom dosáhl dokonalé vlády nad sebou samým. Na druhou stranu se uvádí i jeho vědomí vlastní nedokonalosti a nejistota v dosažení nebe, což ho dělalo obezřetným. V roce 1547 přijal kněžské svěcení.

Po sedmi letech v řádu se stal představeným noviců v Llombay a převzal zodpovědnost za jejich výchovu. Dobrý příklad dával nejen jim, ale i starším řeholníkům.

V roce 1557, kdy ve Valencii řádil mor, Ludvík vzdoroval všem nebezpečím a ze všech sil sloužil duchovním i fyzickým potřebám postižených. S něžností a oddaností ošetřoval nemocné a vlastníma rukama pohřbíval mrtvé.

Přibližně v té době se seznámil s Terezií z Avily, která měla zájem o jeho názor na reformu karmelitánského řádu. Poskytl jí rady a předpovídal rozšíření bosého karmelu.

V roce 1562 odplul jako misionář do Jižní Ameriky, kde zůstal až do roku 1568. Přistál u severním pobřeží Kolumbie (tehdejší Nové Granadě) v Cartageně de Indias. Působil s velkým úspěchem nejprve v Kolumbii a pak v Panamě. Udává se, že zde přivedl tisíce pohanů ke katolické víře. I když kázal španělsky, pro mimořádná charismata (dar poznání, zázraků a jazyků), přiváděl mnoho obyvatel ke konverzi a křtu. Ač používal také tlumočníka, v kanonizační bulle je uvedeno, že pro usnadnění evangelizace domorodců byl zázračně obdařen darem jazyků. Takže mu rozuměli i když mluvil rodným jazykem. Pochopitelně se vyskytli i lidé velmi nepřátelští, kterým se nelíbilo jeho působení v Tubará, Cipacua, Mompos a na dalších místech. Jen mezi obyvateli hor Santa Maria prý pokřtil asi 15.000 lidí. Mnoho jich přivedl ke křesťanství také na nepříliš vzdálených ostrovech v Karibiku (St Vincent, St Thomas aj.).

Jak uvádějí legendární vyprávění, nejednou bylo usilováno o jeho život. Byl mu podán pohár s jedem, ale zázrakem mu neublížil (proto se také ocitl mezi atributy). Jednou, pro kárání jisté nepravosti, napadl ho šlechtic, který jeho slova vztáhl na sebe. Zamířil na něj nabitou pušku, ale Ludvík vztáhl pravici k žehnání a šlechtic pustil zbraň z ruky, sklonil se k zemi a prosil za odpuštění. Jindy ho pohané chtěli ukamenovat, ale Ludvík začal mluvit tak laskavě, že zapoměli na zlý úmysl a zatoužili poznat Kristovu víru. Nebo se stalo, že rozlobený pohan na něj zaútočil sekerou a ta se Božím zásahem svezla.

Ludvík byl také jedním z prvních misionářů, kteří pozvedli hlas proti chamtivosti španělských dobyvatelů a odsoudil zneužívání, kterého se dopouštěli.

Díky Boží ochraně se Ludvík v roce 1569 vrátil do Sevilly a do Valencie. Po návratu se stal proslulým kazatelem a v roce 1571 převorem.

Před chválou se snažil utíkat, ale na nepřátelskou kritiku šlechticů odpověděl jakoby jim dával za pravdu: "Znáte mne lépe, než se znám sám." - Nepřestával se pokládat za nehodného hříšníka. Když jej někdo chválil pro velké dobro, které působil, položil mu otázku na niž hned odpověděl: "Myslíš, že to je známka svatosti? Nikoliv, to je účinek Boži milosti."

Připomínáno je také i jeho setkání s pastevcem, kterému řekl: "Příteli, lituji vás, protože vězíte ve smutném stavu. Již tři roky jste nebyl u platné zpovědi a smrt není od vás daleko. Záleží-li vám na spáse, napravte to!" Dotyčný užasl nad pohledem tohoto kněze, s jeho pomocí se smířil s Bohem a po třech dnech zemřel.

V roce 1580 měl Ludvík poslední kázání v katedrále ve Valencii. Pak ho bolestivé onemocnění upoutalo na lůžko a trápilo ještě 18 měsíců. Na bolesti reagoval modlitbou: "Zde mne Pane pal a řež, jen na věčnosti mne ušetři!"

Zemřel u patriarchy San Juan de Ribera, který byl jeho přítelem. Jak později v procesu svatořečení svědci potvrdili, krátce po smrti vycházela z jeho těla vůně a záře. Jeho tělo po 350 let vzdorovalo rozpadu, až během španělské občanské války v roce 1936 bylo zničeno. Blahořečený byl 19. 7. 1608 papežem Pavlem V. a kanonizován 12. 4. 1671 papežem Klementem X.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Připomenu si Boží milosti ve svém životě a za správné poznávání se pomodlím desátek růžence.

Milosrdný Bože, Tys povolal svatého Ludvíka Bertrána, aby těm, kdo dosud neznali Krista, zvěstoval nevystižitelné bohatství jeho lásky; dej nám, kteří jsme pravdu evangelia už poznali, ať stále roste naše poznání o Tobě a ať přinášíme ovoce dobrých skutků. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(ze závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Dionysius et socii, mm. Lutetiæ (s. III.); Ioannes Leonardi (1609); Abraham, patriarcha; Diodorus, Diomedes et Didymus (století neznámé); Domninus, m. apud Parmam (s. IV); Publia (s. IV); Sabinus, eremita (s. V); Gislenus (asi 681-685); Deusdedit, abbas (834); Guntherus (1045); Bernardus Ruthenensis (1110); Ludovicus Bertrán (1581); Ioannes Henricus Newman (1890); Innocentius ab Immaculata /Emmanuel/ Canoura Arnau et VIII socii: Cyrillus Bertrandus /Iosephus/ Sanz Tejedor, Marcianus Iosephus /Philomenus/ López López, Victorianus Pius /Claudius/ Bernabé Cano, Iulianus Alaphridus /Wilfridus/ Fernández Zapico, Beniamin Iulianus /Vincentius Alphonsus/ Andrés, Augustus Andreas /Romanus/ Martín Fernández, Benedictus a Iesu /Hector/ Valdivielso Sáez, Anicetus Adolphus /Emmanuel/ Seco Gutiérrez) (1934)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský