Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Daniel Comboni
Daniel Comboni

10. října, připomínka
Postavení:misionář
Úmrtí:1881

ŽIVOTOPIS

Pocházel z chudé rodiny v italské Limone. Stal se knězem a svůj život obětoval tomu, aby Africký kontinent poznal Kristovu lásku a byl schopen přijmout Spasitele. Působil z hlavního města Súdánu - Chartúmu. Pro onemocnění ho dvakrát musel opustit a v 50 letech tam zemřel jako jeho první biskup.

Jak o něm papež při beatifikaci řekl, jeho ideál byl "přivést lidstvo k světlu věčného života."

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

ŽIVOT PRO EVANGELIZACI AFRIKY

Narodil se 15. 3. 1831 v Limone sul Garda v provincii Brescia v Itálii do chudé rodiny zaměstnanců majitele citrusových plantáží nad jezerem Lago di Garda. Z osmi dětí Ludvíka a Dominiky roz. Paceové byl čtvrtý, ale nakonec se stal jedináčkem, protože všech jeho 7 sourozenců v dětství a v době dospívání zemřelo.

Daniel byl poslán do školy P. Mikuláše Mazziho ve Veroně. Ten svůj institut založil pro chudé a opuštěné děti. Přijímal sem i africké dívky a chlapce vykoupené z nevolnictví a to jej i Daniela přivedlo k myšlence na misijní práci.

Daniel Comboni přijal povolání ke kněžství. Vystudoval filozofii a teologii a 31. 12. 1854 přijal v Tridentu od Jana Nepomuka Tschiderera (pam. 3. 12.) kněžské svěcení.

Na pozvání vedoucího misií v Africe, Ignáce Knoblechera, odcestoval 6. 12. 1857 s pěti druhy z ústavu ve Veroně do Chartúmu v Súdánu na stanici nazvanou "Svatý kříž." Místo se nachází na horním Nilu u městečka Juba. Skupinu misionářů zde zasáhla tropická horečka, na jejíž následky tři z nich v následujícím roce zemřeli, i 39letý Knoblecher. Onemocněl i Daniel a byl odvolán zpět do Verony. Další rok tam zamřelo ještě 12 misionářů, proto byl r. 1863 vikariát v Africe zrušen. Daniel Comboni v následujícím roce vykonal pouť ke hrobu sv. Petra a tam se začal zabývat myšlenkou jak opět začít s náboženskou obnovou v Africe a to pomocí vlastních obyvatel.

Po návratu do Verony vypracoval plán, podle kterého bylo zapotřebí: aby se misie staly záležitostí celé církve; aby v Africe hlásali evangelium sami Afričané a evropští misionáři byli jen jejich pomocníky, a aby misie obsahovala evangelizaci v celém komplexu včetně humanitární pomoci, která by znamenala i osvobození od jakéhokoliv útlaku.

Tento plán byl přeložen do mnoha jazyků a rozeslán misijním řeholním společenstvím i různým místním církvím. Získal též podporu papeže a vyvolal mnohé diskuse. Daniel, aby získal podporu, cestoval po Evropě a vysvětlováním vyvracel pochybnosti. Kolínská diecéze se pak rozhodla převzít na rok misijní náklady a v Belgii, Holandsku a Anglii získal podporu. Stejně tak v Paříži, kde ho přijala císařovna Evžénie.

Na radu apoštolského stolce 1. 6. 1867 založil vlastní "Institut afrických misií", zvaný též "Combonianium." V lednu 1872 k němu přibyla ženská kongregace, později označovaná jako "Misijní sestry z Verony." P. Daniel začal také vydávat misijní časopis, který dnes pokračuje pod názvem "Nigrizia."

Po jmenování apoštolským vikářem Afriky byl P. Daniel Comboni 12. 8. 1877 v Římě vysvěcen na biskupa pro Chartúm. Odtud řídil misijní stanice v El-Obeidě, Berbeře, Dillingu a v Malbese. V Káhiře pro budoucí misionáře a misionářky založil školu, na které vyučovali Afričané. Velkou bolestí byl pro biskupa Daniela hladomor, který v Africe vypukl r.1878 a zkosil prý polovinu obyvatel i mnoho misionářů. Pro podlomené zdraví se v březnu 1879 biskup Daniel musel vrátit do Itálie. Zpět se vracel v prosinci dalšího roku se skupinou misionářů pro Egypt. Pokračoval ještě v boji proti otrokářství a v upevňování misijní práce samotnými Afričany. Prožil vlnu pomluv i obvinění a při dalším onemocnění skonal ve věku 50 let.

K vyhlášení jeho hrdinných ctností došlo 26. 3. 1994 a 6. 4. 1995 byl uznán potřebný zázrak na jeho přímluvu, kterým bylo uzdravení Afro-brazilské dívky Marie José de Oliveira Paixao. Blahořečený byl 17. 3. 1996 v Římě papežem Janem Pavlem II.

Po dalším uznaném zázraku (20. 12. 2003) uzdravení Lubny Abdel Aziz, muslimské matky ze Súdánu, byl stejným papežem 5. 10. 2003 kanonizován.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Také mně musí více záležet na druhých než na sobě. To je první krok k evangelizační činnosti. Bez lásky k bližním je vše marnost. Tomuto tématu věnuji dnešní rozjímání.

Milosrdný Bože, Tys povolal svatého Daniela Comboni, aby těm, kdo dosud neznali Krista, zprostředkoval nevystižitelné bohatství jeho lásky; dej nám, kteří jsme pravdu evangelia už poznali, ať stále roste naše poznání o Tobě a ať přinášíme ovoce dobrých skutků. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Daniel Comboni (1881); Pinytus (asi 180); Eulampius et Eulampia (s. IV.); Gereon et socii (asi s. IV.); Victor et Mallosus (asi s. IV.); Cassius et Florentius, m. Bonnæ (asi s. IV.); Clarus, ep. Nanneten (s. IV.); Cerbonius (asi 575); Paulinus, ep. Eboracen (644); Telchildis (asi 670); Tancha (s. VI/VII); Daniel, Samuel (1227); Ioannes / Thwing/ de Bridlington (1379); Angela Maria /Sophia Camilla/ Truszkowska (1899); Leo Wetmański (1941); Eduardus Detkens (1942); Maria Catharina /Maria a Jugularis/ Irigoyen Echegaray (1918)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský