Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle






sv. Markéta Marie Alacoque
Margarita Maria Alacoque

16. října, nezávazná památka
Postavení:panna, mystička OVM
Úmrtí:1690
Atributy:salesiánka, Srdce Ježíšovo

ŽIVOTOPIS

Pocházela od Verosvres ve Francii. V dětství, při těžkém onemocnění, učinila slib, týkající se vstupu do kláštera. V srpnu 1671 oblékla v Paray-le-Monial hábit salesiánské kongregace sester Navštívení Panny Marie. V letech 1673 - 1675 jí Ježíš ukázal své Srdce, ovinuté trním a s křížem i jako výheň lásky, ve kterou ji ponořil a žádal ji o zavedení úcty ke svému Srdci v církvi. Tím došlo k ustanovení svátku Nejsvětějšího Srdce Ježíšova i k zavedení "devíti prvních pátků" s přísliby pro ty, kteří je budou podle pokynů zbožně prožívat. (viz poznámka u pohyblivého svátku Nejsvětějšího Srdce /12.)

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

LÁSKA A KŘÍŽ

Narodila se 22. 7. 1647 ve vesničce Lauthecour u Verosvres, v jižní části burgundské diecéze Autun ve Francii. Byla dcerou notáře Claude Alacoque a Philiberty, roz. Lamyn, jako pátá ze sedmi dětí. Třetí den po narození ji rodina s kmotrou Margaret (šlechtického původu Courchevel), bydlící v sousedství, donesla ke křtu.

V osmi letech její otec zemřel na zápal plic a matka ji pak dala na výchovu do pensionátu klarisek v Charolles. Zde byla do dvou let postižena velmi těžkou dětskou obrnou. Když jí lékaři nemohli pomoci, byla za čas předána matce a do péče rodiny, která jí moc lásky neprojevovala. Kmotra, s níž za života otce často pobývala, údajně již nežila. Asi dva roky poté co byla zpět u rodiny a udělala slib, že bude-li uzdravena, vstoupí do kláštera, vrátilo se jí nevysvětleným způsobem zdraví.

Čekaly ji však různé životní zkoušky. Podle Fr.Ekerta šlo i o krize a příbuzní chtěli, aby se provdala. Po překonání útrap a překážek vstoupila do kláštera až ve 24 letech. Ve 30 km západně vzdáleném Paray-le-Monial (asi 120 km severozápadně od Lyonu), vstoupila 25. 8. 1671 do salesiánské kongregace sester Navštívení Panny Marie, založené r. 1610 Fr. Saleským (pam. 24. 1.) a Janou Františkou de Chantal (pam. 12. 8.). Markéta Marie věčné sliby složila 6. 11. 1672 a o čtyři dny dříve se zasvětila Ježíšovu Srdci.

V té době byla Francie zaplavena přemrštěnou strohostí a přísnosti jansenismu, pro kterou věřící ztráceli důvěru v Boha a téměř se odcizili přijímání svátostí, zejména eucharistie.

O své řeholní cestě Markéta později napsala: "Pán Ježíš mne zprvu odloučil ode všeho pozemského a roznítil ve mně horoucí lásku k umrtvování a pokoře."

Nevynikala praktičností a při plnění úkolů byla trochu pomalá a neobratná, což vedlo ke kritice spolusester i představených. Výtky přijímala s pokorou a trpělivostí a klidně pokračovala jak jen uměla. Ve svém jednání projevovala upřímnou laskavost vůči všem. Ti nemohli pochopit její mystický život ani plnou skutečnost jejího povolání a podle toho s ní jednali. Spolusestry vůči ní projevovaly silný odpor a kdykoli se naskytla příležitost, pokořovaly ji. Podobně i nová představená Petronila Greyffié využívala příležitostí ji pokořovat, snad na ochranu před samolibostí.

Životní pravidlo, dané sestrám od zakladatele, říkalo: "Zásluha kříže spočívá nikoli v jeho tíži, ale v způsobu, jak ho neseme." Markéta ho nesla s velkou láskou. (To je způsob dávající kříži smysl a cenu.) Od Ježíše byla obdařena milostmi vzhledem k nárokům jeho lásky a vychovávána hlasatelkou jeho poselství jak pro tehdejší dobu, tak pro další staletí v celé církvi.

Při adoraci, 27. 12. 1673 v klášterní kapli, jí Pán Ježíš ukázal své Srdce a řekl: "Mé Božské Srdce plane tak silnou láskou k lidem, že už nemůže v sobě zadržet plameny hořící lásky. Žádá si, aby se co nejvíce rozšířily tvým prostřednictvím, zasáhly všechny lidi a obohatily je svými poklady."

Ve slovenském brožovaném vydání o.z. Magnificat "23 svätých" je popsána Markétina neviditelná stigmatizace. Ježíš si vyžádal její srdce, ponořil je na chvíli do svého a jakoby v plamenech jí je vrátil zpět. Markéta vnímala, že bylo obejmuto, a ránu ve svém boku. Měla tak podle příslibu cítit i stravování srdce až do konce života. To jí mělo být znamením prokázané milosti a počátkem budoucích milostí i utvrzením, že nejde o přelud. Pak jí Ježíš zacelil ránu, ale její bolesti ponechal. Po několik dnů od stigmatizace se Markéta prý pohybovala jen s velkým vypětím sil, bolest byla pro ni velmi drahá a podle jejího hodnocení pociťovala i nebeskou slast.

Jedno významnější zjevení zažila Markéta počátkem roku 1674, kdy se jí zjevilo Božské Srdce na trůnu z plamenů, bylo zářivější než slunce, průzračné jako křišťál a ovinuté trnovým věncem, v němž trny znamenaly lidské hříchy, a nad ním byl kříž.

Téhož roku, v pátek po svátku Božího Těla, se Markétě Pán Ježíš zjevil zářící slávou, s pěti svítícími ranami. Z jeho hrudi vycházely plameny a pak Markétě ukázal své Srdce jako jejich živý zdroj a poodhalil jí tajemství své čisté lásky a její překypující velikost k lidem. Spasitel si stěžoval na nevděk lidí, kteří na jeho lásku odpovídají chladem a nezájmem. Požádal o náhradu toho, co druzí zanedbávají. Zvlášť ji povzbuzoval k přijímání eucharistie jak často jen může, zejména na první pátky v měsíci.

Také Markétu požádal o noční bdění před prvním pátkem, hodinu před půlnocí, s připomínáním si jeho agónie v Getsemanech. (Zde mají původ "Svatá hodina" před prvním pátkem a svaté přijímání na první pátky v měsíci.) Má jít o modlitby za zmírnění Božího hněvu s prosbami o milosrdenství pro hříšníky a zmírnění hořkosti, kterou Ježíš pociťoval, když zůstal od apoštolů opuštěn. Markétě dal Pán podíl na utrpení, které prožíval na Olivové hoře a později jí vyjevil, že na tomto místě snášel víc než při dalším utrpení, protože se zde viděl opuštěn nebem i zemí a byl zatížen všemi hříchy celého lidstva.

/Markéta své vidění v r. 1674 (chybí bližší časový údaj, mohlo se týkat i stigmatizace) popsala slovy: "Ježíš Kristus ukázal mi své Nejsvětější Srdce jak výheň lásky, ve kterou mne ponořil. Zasnoubil si mou duši ve své nesmírné lásce způsobem naprosto nevysvětlitelným, a sjednocením, jehož vypsat nelze. Proměnil mé srdce v plamen stravujícího ohně své čisté lásky a zničil všechnu lásku pozemskou. Žádal, abych mu — v Největší svátosti skrytému — přinášela ustavičný hold. Tak mi vtiskl do srdce nový svatý život, v Eucharistii žijící život oběti a odříkání." /

Při popisu dalšího zjevení, zaznamenaného jako "v oktávu Božího Těla 1675", vypravovala: "Viděla jsem Božské Srdce v oslňujícím lesku, bylo ovinuto trním a ozdobeno křížem. Spatřila jsem Krista Pána, jak mi ukazuje svoje Srdce a říká: ,Největší lásku mi prokážeš, budeš-li moje Srdce ctít a rozšiřovat k němu úctu v mé církvi. Mé srdce miluje lidi nekonečnou láskou, ale je velmi mnoho těch, kteří mně odplácí nevděkem a pohanou. Ať je proto ustanovena zvláštní slavnost k uctění mého Srdce."

Pán Ježíš si stěžoval na neuctivost a svatokrádeže, kterými je od lidí urážen, pravděpodobně 16. 6. 1675. Vyslovil přitom, že je nejsmutnější, že se jedná i o duše Bohu zasvěcené. Markétu pak žádal, aby se zasadila o zavedení zvláštního svátku ke cti jeho Srdce, a to v pátek po oktávě Božího Těla. V té záležitosti se měla obrátit i na svého zpovědníka, o. Klaudia de la Colombiére z TJ (pam. 15. 2.).

V souvislosti se zjeveními byla Markéta podezřívána z posedlosti, nebo že s jejím duševním zdravím to není v pořádku, že si vymýšlí. Sama napsala: "Bůh mne učinil kamenem úrazu, ohniskem, ve kterém se shromažďuje všecko pohrdání, potupa a pokoření... Domnívali se, že jsem posedlá zlým duchem. Proto mne kropili svěcenou vodou a žehnali mne znamením svatého kříže. Modlili se nade mnou, aby vyhnali zlého ducha." K tomu dodává, že Ježíš od ní neodešel, ale povzbuzoval ji, což jí bylo útěchou.

Markéta Marie nejen poznala trnitou cestu ve spojitosti Ježíšovou láskou, ale také ji přijala a pochopila. Jako jeho nevěsta nebyla ušetřena žádné bolesti, nemoci, hořkosti ani potupy.

V následujících letech věnovala veškerou sílu a energii na šíření pobožnosti k Srdci Ježíšovu. Vyzvala i francouzského krále, aby zasvětil zemi Božskému Srdci. V roce 1684 se stala asistentkou představené a další rok vychovatelkou novicek. V té době zavedla v klášteře společné uctívání Božského Srdce.

Otec Klaudius de la Colombiére Markétu v šíření úcty k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu podporoval a v tomto duchu vydal i knihu Duchovní ústraní, v níž napsal o zjeveních Pána Ježíše. Rovněž Markéta napsala pro šíření úcty k Ježíšovu Srdci knížku La dévotion au coeur de Jésus (Úcta k Srdci Ježíšovu).

Před svou smrtí Markéta řekla sestrám: "Už nebudu dlouho žít, protože nic netrpím." Přestože lékař neshledal nic závažného, objevila se u ní horečka, v ní prosila o milosrdenství a volala: "Hořím! hořím! Jaká by to byla útěcha, kdybych hořela láskou k Bohu! Ale já ho nedovedla dokonale milovat! Jaké je to štěstí milovat Boha! Milujte tuto lásku dokonale!" Když 17. října přijala svátost nemocných, zemřela se jménem Ježíšova Srdce na rtech.

Úryvky z dopisů této světice, které jsou připomínané v četbě breviáře:

"Ježíšovo svaté Srdce je nevyčerpatelný pramen a netouží po ničem jiném než se rozlévat do pokorných srdcí a způsobit, aby na ničem nelpěla a byla připravena se vydávat podle jeho přání.

Z tohoto božského Srdce neustále vytékají tři proudy milosti. Prvním se vylévá milosrdenství na hříšníky a dává jim ducha lítosti a pokání. Druhým je láska, přinášející pomoc všem, kdo se lopotí, a zvláště těm, kdo musí překonávat překážky na cestě k dokonalosti. A třetím se rozlévá láska a světlo na Ježíšovy dokonalé přátele, s nimiž chce být v nejužším spojení a dávat jim účast na svém poznání a na svých úmyslech, aby se, každý svým způsobem, úplně zasvětili šíření jeho slávy.

... Je třeba, abyste se spojili se Srdcem našeho Pána Ježíše Krista: na začátku obrácení, abyste získali správné smýšlení, a potom, abyste přinášeli dostiučinění. Nedaří se vám například modlitba? V tom případě vám stačí přinést Bohu modlitby, které za nás koná Spasitel v Nejsvětější svátosti oltářní, a nabídnout jeho vřelost, aby vynahradila všechnu naši vlažnost."

K beatifikaci Markéty došlo 18. 9. 1864 papežem Piem IX. a k její kanonizaci 13. 5. 1920 papežem Benediktem XV.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

V dalších řádcích sv. Markéta vybízí, abychom do Božského Srdce, které je hlubinou všeho dobra, vložili své skutečné potřeby, ponořili všechny své smutky a utopili v ní svou bídu. Dále doporučuje, při všem co konáme, v modlitbě* odevzdat Pánu. - Udělám rozhodnutí, jak se podle těchto doporučení konkrétně zařídím.

Bože, Tys zahrnul svatou Markétu Marii bohatstvím své milosti; prosíme Tě: dej, ať i my poznáme Kristovu lásku přesahující všechno poznání a dosáhneme plné míry Tvých darů. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

( závěrečná modlitba breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Hedwigis, ducissa Polonorum (1243); Margarita Maria Alacoque (1690); Longinus, miles (s. I); Eliphius (s. IV.); Martinianus et Saturianus (s. V.); Amandus et Iunianus (s. VI.); Gallus, presb. (asi 645); Mummolinus (asi 686); Lullus (786); Vitalis, eremita (s. VIII.); Gaudericus (asi 900); Bonita (s. IX./XI.); Anastasius, monachus in Pyrenæis (asi 1085); Bertrandus, ep. Convenarum (asi 1123); Gerardus Claravallensis (1177); Gerardus Majella (1755); Anicetus Kopliński et Iosephus Jankowski (1941); Augustinus Thevarparampil (1973)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský