Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Maxmilián
Maximilianus, ep. Lauriacen.

12. října, připomínka
Postavení:biskup
Úmrtí:ca. ante s. VII. (před 7.stol.)

ŽIVOTOPIS

Narodil se v Cilli (lat. Celeia) dnešní v Celji na území Slovinska v Dolním Štýrsku. Legendy uvádějí, že se sem na konci života vrátil, aby rodný kraj posílil ve víře a podstoupil zde mučednickou smrt. Podíváme-li se do martyrologia, to se o jeho mučednické smrti nezmiňuje a ze stručného údaje vyplývá, že nemáme o něm spolehlivé údaje. Nejvěrohodnějším údajem je, že Maxmilián byl biskupem z Lorcher (lat. Lauriacen) v Noricum.

Objevuje se však otázka, zda se jedná o Lorcher s katedrálou u Lince v Rakousku či o Lorcher v Hesensku na západě Německa. Obě místa spadají do území tehdejšího Noricum. Podle největších italských stránek o světcích i stránek v němčině, jde o biskupa od Lince. V martyrologium ale čteme, že se jedná o Noricum Ripense a tato část Norica se prý netýká Rakouska, ale Hesenska, kde leží Lorsch 60 km jižně od Frankfurtu. Přesto legendy uvádějí rakouské území, kde jej za svého biskupa považovali v Linci i v 78 km vzdáleném Pasově, kam měla jeho působnost údajně dosahovat. Sem prý později byly z Altottingu přeneseny Maxmiliánovy ostatky.

Za pomocí legendy se vracíme k pohledu na život sv. Maxmiliána. Pocházel ze zámožnější křesťanské rodiny a již v dětství si osvojil ctnost zbožnosti. Ve 13 letech mu zemřel otec a asi v 19 letech odešla na věčnost i jeho matka. Maxmilián v touze po dokonalosti rozdělil zděděné bohatství mezi nejpotřebnější, postupujíce doslova podle rady evangelia: "Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!" (Mt. 19, 21)

V letech pontifikátu papeže Sixta II. si vykonal pouť do Říma. Vrátil se s apoštolským požehnáním do oblasti Lauriacenu jako biskup. Zasloužil se o obrácení mnoha pohanů na území Norica. Byl vážen jako horlivý hlasatel víry a pro úsilí o ctnostný život.

Legenda dále popisuje jeho cestu do Cilli, kde Římané šířili pověst o rozhněvaném bohu války a nařizovali přinášení obětí k usmíření Marse. Kdo neuposlechl, měl být potrestán smrtí. Maxmilián podle legendy zde předstoupil před vladaře Eulasia se slovy: "Císař tě poslal do této země, abys ji bránil proti nepřátelům, ale ty jednáš hůř než oni, protože vrháš do záhuby ty, jímž máš být ochráncem!" Vladařovou odpovědí byl rozkaz přimět kazatele k nařízené oběti a po neúspěšném pokusu zranit mu duši, následoval rozkaz k jeho stětí. - Tento závěr jeho života (asi r. 281) nelze fakty doložit.

Celé legendární vyprávění však vykresluje příběh následování Krista, které znamená uvolnění se pro Boží království počínaje odpoutaností od majetku až po nelpění na vlastním životě. Svědčit svým životem o Kristu znamená nemít strach z toho, co může být, když se situace nevyvine podle mých představ. Vždyť co na tom, když "jen jedno je třeba" - to, co znamená spásu duše, ostatním se netřeba znepokojovat. (srov. Lk 10,41n)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Gaudentius seu Radzim, ep. Gnesnen. (asi 1011); Hedistus (století neznámé); Domnina, m. in Cilicia (asi 304); martyres in Africa et confessores MMMMCMLXVI, m. in Cilicia (483); Opilio (asi s. V.); Felix Pp IV. (530); Maximilianus, ep. Lauriacen. (ca. ante s. VII. (před 7.stol.)); Rotobaldus (1254); Seraphinus de Monte Granario /Felix/ de Nicola (1604); Thomas Bullaker (1642); Iosephus González Huguet (1936); Pacificus /Petrus/ Salcedo Puchades (1936); Romanus Sitko (1942); Euphrasius a Iesu Infante / Barredo Fernández/ (1934)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský