Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




blah. Stanislav Mysakowski a František Rosłaniec
Stanislaus Mysakowski et Franciscus Roslaniec

14. října, připomínka
Postavení:kněží, mučedníci
Úmrtí:1942

ŽIVOTOPIS

Stanislav Mysakowski se narodil 14. 9. 1896 v polské vesnici Wojslawice, ležící 28 km jižně od Chełmu, jako syn varhaníka Mikuláše a Vladislavy, roz. Czekalské. V Zamošči navštěvoval gymnázium a 13. 6. 1914 nastoupil do lublinského kněžského semináře. Kněžské svěcení přijal v roce 1920.

Podle osobního spisu z té doby neměl dobré zdraví, ale měl schopnosti dobrého kazatele, byl horlivý a tiché povahy. Krátkodobě působil v Krásnobrodu a pak v Zamošči. Od biskupa měl povolení pro další teologická studia na Lublinské katolické univerzitě. Při zdejším studiu působil jako kaplan Milosrdných sester v Kazimierzu a zpovědník Sester pastýřek Boží Prozřetelnosti. V roce 1925 byl ustanoven kaplanem ve farnosti Obrácení sv. Pavla v Lublinu a po sedmi letech se jeho působištěm stala katedrála v tomto městě.

Osvědčil se coby vychovatel mládeže i charitativní pracovník a publicista. Založil charitativní sdružení rytířů Srdce Ježíšova i svaz kněží Dobrého pastýře. V Zemborzycích zbudoval "Dům odpočinku," v němž se pořádaly i letní tábory pro chudou mládež.

V prvním roce II. světové války ho gestapo 17. 11. 1939 uvěznilo na zámku s biskupy a profesory semináře. Přihlásil se prý sám, aby ochránil před uvězněním blízké členy rodiny. Ve vězení byl mučen a přesunut do Sachsenhausenu, kde strávil asi rok. Pak byl transportován do koncentračního tábora Dachau a označen číslem 22591. Po úplném vyčerpání ho pravděpodobně 14. 10. 1942 naložili do auta, ve kterém byl usmrcen plynem. Jeho tělo pak bylo spáleno v krematoriu.

František Rosłaniec se narodil 19. 12. 1889 ve Wyśmierzycích v Polsku jako syn Adama R. a Mariany, roz. Kawiňské. Státní gymnázium navštěvoval ve 48 km vzdáleném Radomě, ale v 5. ročníku ho ze školy vyhodili kvůli účasti na dělnických protestech. Studenti tehdy požadovali i propuštění ruských učitelů a obnovení vyučování polského jazyka.

V Sandoměři (Sandomierzi) se pak dostal do semináře a v roce 1911 ukončil filozofické a teologické studium. Bylo mu 21 let, ale pro jáhenské svěcení je minimální věk 23 a pro kněžské 25 let. Na potřebný čas se našlo řešení, byl poslán (pod jménem Ropelewski) na další studia teologie do Říma na Gregoriánskou univerzitu, kde studoval do r. 1915. V Lateránské bazilice přijal kněžské svěcení již r. 1914. Na papežském biblickém institutu v roce 1918 zakončil studium licenciátem a po skončení I. světové války se vrátil do Polska. Na Varšavské univerzitě mu r. 1920 byla udělena docentura a pak zde působil jako profesor biblistiky. Přednášel i historii exegeze a biblickou archeologii. Po nějakou dobu byl také děkanem. Mimo to vedl exercicie a působil jako kaplan u sester Nejsv. jména Ježíš. Také byl r. 1933 jmenován čestným kanovníkem Katedrální kapituly v Sandoměři.

Začala II. světová válka a 4. 10. 1939 se František Rosłaniec stal po 13 dní rukojmím gestapa na Pawiaku. Brzy po propuštění ho ve varšavském kostele znovu zatkli a věznili zprvu na Danillowiczowské, od dubna opět na Pawiaku a začátkem května ho poslali transportem do Sachsenhausenu. Po necelých sedmi měsících byl nacisty převezen do Dachau a jeho jméno změnili na číslo 22687. František Rosłaniec ani v podmínkách tohoto koncentračního tábora nepřestal mít milující srdce kněze s hlubokou a živou vírou. Proto se držel statečně, druhé posiloval a po večerech s nimi rozebíral poselství Bible. V červnu 1942 pro naprostou vyčerpanost při hlášení omdlel.

Dostal se pak na táborové nemocniční oddělení, kde se mu snažil pomáhat vězněný seminarista Tadeáš Dulny poskytováním své dávky chleba. Na následek hladu pak T. Dulny 6. 8. zemřel jako oběť lásky k bližnímu. Fr. Rosłaniec pak byl převeden do bloku invalidů, kde byl do 14. října, než ho naložili do nákladního auta směřujícího na Linz. Za jízdy byl otráven plynem a pak spálen v krematoriu v Hartheime poblíž Linze.

V dochovaném listě přátelům otec Fr. Rosłaniec v Dachau napsal o svém pochopení nejkrásnější, nejdůležitější, ale ve velkém utrpení i nejtěžší modlitby, kterou Kristus vyslovil na Olivové hoře: "Otče, ne má, ale Tvá vůle se staň." K těm slovům připojil: "Snažím se modlit tuto modlitbu s hlubokým přesvědčením a v živé víře setrvávat v těsném spojení s Kristem. Jsem hrdý na to, že je mi dopřáno trpět pro něj a s ním."

Všechny zde připomenuté polské kněze blahořečil 13. 6. 1999 papež Jan Pavel II. ve Varšavě mezi 108 polskými mučedníky z doby nacismu.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Callistus Pp. (asi 222); Lupulus (století neznámé); Gaudentius, ep. Ariminen (s. IV.); Donatianus, ep. Remen. (389); Fortunatus, ep. Tudertin. (s. V.); Manechildis (s. V.); Venantius, ep. Lunen. (s. IV.); Angadrisma (asi 695); Dominicus, presb. ex Ord. Camald (1060); Iacobus Laigneau de Langellerie (1794); Anna Maria Aranda Riera (1936); Stanislaus Mysakowski et Franciscus Roslaniec (1942); Romanus Lysko (1949)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský