Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Elifius
Eliphius

16. října, připomínka
Postavení:mučedník
Úmrtí:s. IV.

ŽIVOTOPIS

Bývá uváděn jako jáhen, který z Irska nebo Skotska přicestoval do Galie, aby zde podával svědectví víry. Jeho život se zdá opředen legendami a je možná jisté jen to, že poblíž Toulu, jak uvádí martyrologium, obdržel mučednickou korunu.

V chudobě sloužil Kristu 40 km od Toulu, u Neufchâteau v Solimariaci s dnešním názvem Soulosse-sous-Saint-Elophe. Podle některých údajů mohl z toho kraje i pocházet. Za císaře Juliána Odpadlíka byl za svou kazatelskou činnost asi v roce 362 zajat a popraven stětím. Legenda ho představuje jako mučedníka, který vyšel na kopec s hlavou v ruce. Podobné legendy jsou uváděné u více mučedníků jako odůvodnění místa jejich hrobu. Elifius je nejčastěji zobrazován s hlavou v ruce a v jáhenské dalmatice nebo v kněžském rouchu.

Jako místo jeho úcty je m.j. známá trojlodní bazilika Groß St. Martin v Kolíně nad Rýnem. Po několik století patřila k benediktinskému opatství. Zde se nacházel stříbrný relikviář s ostatky sv. Elifiuse (v letech 1485 až 1802) a o úctě k němu svědčí socha sv. Elifiuse, držícího se za hlavu.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Hedwigis, ducissa Polonorum (1243); Margarita Maria Alacoque (1690); Longinus, miles (s. I); Eliphius (s. IV.); Martinianus et Saturianus (s. V.); Amandus et Iunianus (s. VI.); Gallus, presb. (asi 645); Mummolinus (asi 686); Lullus (786); Vitalis, eremita (s. VIII.); Gaudericus (asi 900); Bonita (s. IX./XI.); Anastasius, monachus in Pyrenæis (asi 1085); Bertrandus, ep. Convenarum (asi 1123); Gerardus Claravallensis (1177); Gerardus Majella (1755); Anicetus Kopliński et Iosephus Jankowski (1941); Augustinus Thevarparampil (1973)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský