Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-


oltářní obraz sv. Havla na Starém Městě v Praze
oltářní obraz sv. Havla na Starém Městě v Praze




sv. Havel /Galus/
Gallus, presb.

16. října, připomínka
Postavení:kněz, poustevník
Úmrtí:asi 645
Patron:kantonu st. Gallen; vzýván jako pomocník nemocných s horečkou
Atributy:poutnická hůl, chléb, medvěd, poustevník (někdy je přidáván kohout = gallus)

ŽIVOTOPIS

Narodil se asi 550 v provincii Leinster v Irsku. Se svým starším bratrem Deikolou (pam.18.1) odešel do bangorského kláštera v County. Zde pod vedením Kolumbána (pam. 23. 11.) se stal mnichem a získal vzdělání. Některé zdroje uvádějí i jeho vysvěcení na kněze před odchodem do Francie. Tam i s bratrem odešel mezi dvanácti bratry doprovázejícími Kolumbána přes Anglii asi r. 590.

V Anegrai založili jeden klášter a r. 593 v Luxeuil druhý, v němž byl Kolumbán prvním opatem. Kolumbán se však roku 610 stal obětí dvorských intrik a společně s Havlem odešli, aby hlásali evangelium pohanům na území dnešního Švýcarska. Šli přes Metz a Curych do Tuggenu na východním konci Curyšského jezera, kde se na čas usadili. Havel se učil germánskému jazyku a navštěvovali pohanské obyvatele. U jednoho modloslužebného obětiště se Kolumbán nerozvážně rozhorlil, obětní oltář svrhl do ohně a obětní dary prý vhodil do jezera. Tím si znepřátelil obyvatele a před jejich hněvem pak s Havlem uprchli do Bregenzu. Zde s horlivostí působili po tři roky, avšak i odtud byli nakonec vyhnáni.

V arbonských lesích jim poustevník Willimar doporučil odebrat se k východnímu břehu Bodamského jezera. Kolumbán se odtud do tří let vydal přes Alpy do Itálie, zatímco Havel se pro zhoršení zdravotního stavu rozhodl zůstat a poustevničit poblíž jižní strany Bodamského jezera v mlýnské úžlabině. S ním je zde zobrazován jáhen Hiltibold při volbě místa pro poustevnu. Brzy se kolem Havla vytvořilo malé společenství mnichů, kteří působili v okolí a Havel se stal vyhledávaným rádcem všech. Roku 615 byl učiněn pokus dostat jej do úřadu biskupa v Konstanci, což Havel odmítl. O deset let později ho chtěli učinit opatem v Luxeuil, ale Havel zůstal kde byl asi až do své smrti. Z posledních jeho 20 let nám však spolehlivé informace chybí.

K místu Havlovy poustevny se váže legendární vyprávění, v němž mají původ jeho atributy.

Jáhen Hiltibold, jako znalý hornatého zalesněného kraje, doprovázel Havla při hledání poustevny podél říčky Steinachu. Havel zde sklouzl do trnitého keře a prohlásil: "Toto je místo mého odpočinku na věky." Z lískových větví hned připravil kříž k označení místa. Hiltibold měl však obavy z divoké zvěře, které se měly v zápětí potvrdit objevením se řvoucího medvěda. Havel však neohroženě vzal do ruky jeho nadzvednutou tlapu a vytrhl z ní veliký trn. Od té chvíle byli přátelé a medvěd jim pomáhal s dřevem pro poustevnu.

Další legenda hovoří o tom, že medvěd chtěl jednou ukrást poustevníkovi jídlo, a ten mu jako trest stanovil donesení dříví na zatopení. Jiná legenda popisuje uzdravení dcery vévody Gunza, které při vyhánění zlých duchů vylétli z úst v podobě černého ptáka.

Na místě poustevny později vzniklo opatství St. Gallen, kam byly uloženy ostatky sv. Havla.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Hedwigis, ducissa Polonorum (1243); Margarita Maria Alacoque (1690); Longinus, miles (s. I); Eliphius (s. IV.); Martinianus et Saturianus (s. V.); Amandus et Iunianus (s. VI.); Gallus, presb. (asi 645); Mummolinus (asi 686); Lullus (786); Vitalis, eremita (s. VIII.); Gaudericus (asi 900); Bonita (s. IX./XI.); Anastasius, monachus in Pyrenæis (asi 1085); Bertrandus, ep. Convenarum (asi 1123); Gerardus Claravallensis (1177); Gerardus Majella (1755); Anicetus Kopliński et Iosephus Jankowski (1941); Augustinus Thevarparampil (1973)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský