Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

Anicet Kopliński
Anicet Kopliński

@

Used with permission of The Hagiography Circle


Josef Jankowski  @
Josef Jankowski

Used with permission of The Hagiography Circle





blah. Anicet Kopliński a Josef Jankowski
Anicetus Kopliński et Iosephus Jankowski

16. října, připomínka
Postavení:kněží, mučedníci OFMCap a SAC
Úmrtí:1941

ŽIVOTOPIS

Martyrologium nám pod jednou památkou společně představuje dva kněze z odlišných řádů, kteří jako mučedníci zemřeli téhož dne ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Oba pochází z Pomořanska, ale první je kapucín německého původu, druhý polský pallottín. Oba řeholníky vedla životem láska k Bohu a k lidem, silnější než všechna nenávist. Ježíše, jako svého pána a mistra, následovali cestou kříže.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

ÚDĚL LÁSKY

Anicet Kopliński se narodil 30. 6. 1875 ve Preuféisch-Friedland (dnešním Debrzno) ve Východním Prusku (v západní části Pomořanska při německo-polských hranicích) jako nejmladší z 12 sourozenců. Pokřtěn byl Adalbert (Vojtěch) Antonín. Rodiče byli Němci, otec Vavřinec Koplin katolík a matka Berta, roz. Moldenhau byla evangelička.

V 18 letech, 23. 11. 1893, vstoupil v alsaském Sigolsheirnu do kapucínského řádu. Zde přijal nové jméno Anicet (neporazitelný). Po ročním noviciátu složil první sliby a 25. 11. 1897 skládal sliby věčné. Kněžské svěcení přijal 15. 8. 1900. Začal působit v Dieburgu, ale brzy přešel na místo kaplana polských dělníků v průmyslové oblasti Porúří (Werne, Sterkrade, Krefeld). Z tohoto důvodu se o prázdninách doučoval polštinu u své sestry v Polsku. V roce 1918 byl požádán, aby pomohl obnovit kapucínský řád ve Varšavě. Zde byly dvě velmi rozdílné společenské vrstvy a tak Anicet, jak sám napsal, téměř denně chodil sbírat almužny pro chudé. Často se mu hodilo, že sportováním v minulosti získal dobrou "fyzičku," protože mu bylo nejednou zapotřebí nosit těžká zavazadla při jeho službě chudým. Někteří ho nazývali varšavským svatým Františkem. Pokud nebyl na obchůzce kvůli chudým, sedával často ve zpovědnici, kde přinášel mnoho užitku a kde byl vyhledáván chudými společně s urozenými. Mezi přicházející penitenty patřili i výše postavení duchovní z řad biskupů, kteří si ho pro jeho charisma vybírali za zpovědníka. Anicet byl velkou oporou nemocným, mnohé z těch, kteří dříve odmítli svátost smíření, obrátil a přivedl ke smíření s Bohem.

V roce 1930 si Anicet změnil národnost z německé na polskou, i když občanství Rýnsko-Vestfálské provincie si asi ponechal. Mezi jeho aktivity pro chudé patřilo ve čtvrti Annopoli rozdávání až 8000 porcí jídel denně. Zajistil si pomocníky a vytvořil systém, pomocí kterého zajišťování pokrmů zvládal.

Po vypuknutí 2. světové války v roce 1939, zůstal Anicet ve Varšavě, kde i přes mnohé obtíže stále pomáhal chudým. Podle novin zde bylo 90% lidí nezaměstnaných a trpících hladem. Jako Němec využil svých znalostí a na německém velvyslanectví si obstaral povolení k shromažďování potravin, oblečení, obuvi a léků, aby ve své činnosti mohl pokračovat. Na druhou stranu svou solidaritu s Polskem vyjádřil tím, že si německé příjmení Koplin nechal změnit na Kopliński. Pomáhal těm, kteří utíkali před nacistickým násilím, nehledě na jejich vyznání. Podle svědectví arcibiskupa Neimira se staral o nekatolické křesťany i o židy.

Gestapu se přítomnost kapucínů ve městě vůbec nelíbila. U prvního výslechu byl Anicet i se svým kvardiánem Inocencem Hafiskim v červnu 1940 a agentovi gestapa řekl, že se stydí za to, že byl němcem. K přímému zásahu proti kapucínům došlo v noci 27. 6. 1941, kdy gestapo obklíčilo jejich konvent a zatklo 22 bratrů, včetně Aniceta. Dočasně byli vězněni v Pawiaku, kde byli vyslýcháni, šikanováni a zesměšňováni. Otce Aniceta vysvlékli z hábitu a nechali mu jen spodní prádlo s košilí. Mučili ho, aby se obviňoval, že s kvadriánem pobuřoval lidi k povstání proti režimu. Všem oholili hlavu a bradu. Při transportu do koncentračního tábora v Auschwitzu a 3. 9. do Osvětimi, s nimi krutě zacházeli. V koncentračním táboře dostal Anicet číslo 20376. Po vstupu do tábora byl zmlácen a protože v 66 letech již nebyl dostatečně rychlý, byl pokousán esesáckými psy. Umístěn byl do bloku nemocných, v blízkosti bloku odsouzených na smrt. Po jakémsi zinscenovaném procesu byl Anicet 16. 10. s dalšími vězni hozen do jámy, a v ní spálen prudkou reakcí s nehašeným vápnem, které na ně nacisté nasypali. Takto to uvádí ve velmi rozšířené publikaci kapucínů Leonard Lehmann, zatímco na jiných místech se uvádí pravděpodobné úmrtí plynem.

Josef Jankowski se narodil 17. 11. 1910 v obci Czyczkowy, ležící 3,5 km od Brusy v Pomořansku. Otec Robert a matka Michaela roz. Pepliňská, pracovali v zemědělství a jen stěží živili osm dětí. Z nich Josef byl druhý.

V roce 1924 nastoupil do pallotínského dvoutřídního gymnázia v Suchary (95 km severně). Po ukončení přestoupil do gymnázia až ve Wadowicích. Byl vzorným studentem a o prázdninách přivydělával pro rodinu. V srpnu 1929 začal u pallotínů (Societas Apostolatis Catholici) v Oltarzewě noviciát. Zde s velkým nadšením přečetl "Dějiny duše" Terezie od Dítěte Ježíše a uvažoval o uskutečňování "malé cesty" ve svém životě.

Po noviciátu ve Wadowicích odmaturoval a začal studium filozofie a následně teologie, kterou dokončil v Oltarzewě. Kněžské svěcení přijal 2. 8. 1936 v Sucharech. Po primici v rodné farnosti Brusy působil jako profesor náboženství a kaplan v Oltarzewě. Stal se také tajemníkem výboru na pomoc dětem.

Po vypuknutí 2. světové války, když většina duchovenstva utekla za Vislu, zůstal v klášteře jen s několika bratry. Pomáhal vojenským zběhům a pečoval o raněné. V polovině září přišli Němci a z kláštera udělali špitál, v němž Josefovi dovolili pomáhat. V prosinci odešli a v Oltarzewě mohli do semináře přijít diecézní i řeholní klerici, o které se Josef začal starat a zajišťovat pro ně stravu. Od 31. 3. 1941 byl ustanoven představeným noviců, ale již 16. 5. zatčen a vězněn v Pawiaku. Přes kruté zacházení si udržel svěžího ducha a vnitřní klid. Ve snaze ulehčit bratům bral mnohá obvinění na sebe a již za necelé dva týdny byl transportován do Osvětimi ve společnosti otce Maximiliána Kolbeho. Zde jeho slabší organizmus moc dlouho týrání nevydržel. Od kápo Krotta byl 15. 10. zbit do bezvědomí. Druhý den skonal.

Oba mučedníci, Anicet Kopliński a Josef Jankowski, byli blahořečeni 13. 6. 1999 ve Varšavě papežem Janem Pavlem II. mezi 108 polskými mučedníky nacismu.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Budu rozjímat o následování Ježíše v souvislosti s těmito mučedníky. Podobně jako se Josef snažil ulehčit bratům i já mohu různým sebezáporem prospět druhým.

Všemohoucí, věčný Bože, Tys dával blahoslavenému Anicetovi Koplińskému a Josefu Jankowskému sílu, aby statečně snášeli utrpení pro Krista a víru v něho potvrdili mučednickou smrtí; dej i nám slabým svou božskou pomoc, abychom tě statečně vyznávali svým životem. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

( závěrečná modlitba z breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Hedwigis, ducissa Polonorum (1243); Margarita Maria Alacoque (1690); Longinus, miles (s. I); Eliphius (s. IV.); Martinianus et Saturianus (s. V.); Amandus et Iunianus (s. VI.); Gallus, presb. (asi 645); Mummolinus (asi 686); Lullus (786); Vitalis, eremita (s. VIII.); Gaudericus (asi 900); Bonita (s. IX./XI.); Anastasius, monachus in Pyrenæis (asi 1085); Bertrandus, ep. Convenarum (asi 1123); Gerardus Claravallensis (1177); Gerardus Majella (1755); Anicetus Kopliński et Iosephus Jankowski (1941); Augustinus Thevarparampil (1973)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský