Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





blah. Klára (Chiara) Luce Badano
Clara Luce Badano

29. října, připomínka
Postavení:laik
Úmrtí:1990

ŽIVOTOPIS

Pocházela ze severní Itálie. Již v dětství se snažila přiblížit Ježíše druhým skrze vlastní chování. Vyrůstala jako prostá dívka radující se z daru života. V deseti letech se začala zapojovat do Hnutí fokoláre, v němž přijala jméno "Luce." Měla ráda sport i společnost, ale nejvíce Ježíše. Pro něj přijímala všechno, co souviselo s její rakovinou kostí, která ji nedovolila dožít se 19. narozenin. Přesto byla nesmírně šťastná.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

BÝT S JEŽÍŠEM - ZÁKLAD ŠTĚSTÍ

Narodila se 29. 10. 1971 v Sassello v provincii Savona v severní Itálii. Manželům Ruggerovi Badano a Marii Terezii roz. Caviglia se narodila po 11 letech modliteb jako jejich jediné dítě.

Vyrůstala v lásce k Ježíši a velmi brzy pochopila, že je zapotřebí ukazovat druhým Ježíše skrze vlastní chování, přivádět je k němu příkladem. Uměla se radovat ze života a bývala nadšena z docela malých věcí. Zamýšlela se nad krásou stvoření a užívala radosti z různých přátelství.

V 9 letech se účastnila setkání mladých lidí z Hnutí fokoláre, byla nadšena jejich spiritualitou a zatoužila po členství. V roce 1981 byla s rodiči na mezinárodním setkání rodin s dětmi a 29. srpna začala psát svůj první dopis Kláře Lubichové: "Milá Chiara Lubich, nejprve se představuji. Jsem téměř desetileté dítě a jmenuji se Chiara, jako jste vy. Bydlím v provincii Savona. Znám vás z kongresu rodin v Římě, na který jsem šla 3. května s rodiči..." Zmiňuje se i o radosti z letního setkání s Hnutím fokoláre, při kterém navštívila svatyni Madonna del Pozzo. Uvedla i to, že když si maminka dělala starosti, že ji pouští samotnou, odpověděla jí: "Mami, nejsem sama, je se mnou Ježíš." Pak ještě připsala, jak se s děvčaty snažila žít společně pro Ježíše. Téhož roku se Klára zapojila do Hnutí fokoláre, k němuž se pak hlásili i její rodiče. Zakladatelka hnutí, Klára Lubich, ji navrhla nové jméno"Luce", což znamená světlo.

O něco později, 3. 1. 1983, přes obavy příbuzných se vydala sama na mezinárodní kongres do Rocca di Papa nedaleko Říma. V dopise Kláře Lubichové psaném 17. června uvedla: "Byl to pro mě první kongres, a musím říct, že šlo o skvělý zážitek. Objevila jsem při něm opuštěnost Ježíše v sousedech, kteří prošli kolem mě." O tom, jak pro ni bylo důležité znovuobjevení opuštěného Ježíše, psala ještě i 27. listopadu.

Klára je popisovaná jako sportovní i společenská dívka, která ráda hraje tenis, chodí plavat, na pěší výlety, umí zpívat i tančit. Dle hovorů o povolání se prý chtěla stát letuškou. Denně se snažila účastnit mše svaté.

V 17 letech náhle pocítila při tenisu ostrou bolest v rameni a v zádech, pro kterou upustila raketu a domů se pak vracela velmi bledá. Lékaři zjistili, že se jedná o rakovinu kostí. S jejím postupem přibývalo bolestí a bylo rozhodnuto o hospitalizaci s operací. Klára často opakovala: "Pro tebe, Ježíši. Pokud si přeješ..." a své utrpení s láskou obětovala.

V nemocnici vynikala laskavostí, obětavostí a zářila přitom radostí. MUDr. Antonio Delogu o ní řekl, že svým úsměvem i očima plnýma světla ukazovala, že pro ni existuje jen život, ne smrt, jak na ni hledí druzí. Klára musela podstoupit operaci dvakrát a následná chemoterapie ji připravila o vlasy.

Její otec Ruggero později k postižení dcery řekl: "Byli jsme si jisti, že Ježíš v tu chvíli byl mezi námi a dal nám sílu přijmout Klářinu nemoc, při které nastal její rychlý vzestup ke svatosti."

V červenci 1989 Klára kvůli krvácení málem zemřela. V jejích kostech byl diagnostikován osteogenní sarkom představující bolestivou formu rakoviny. Klára prosila, aby pro ni nikdo neplakal, protože jde k Ježíši. Řekla: "Na mém pohřbu nechci, aby lidé plakali, ale zpívali celým svým srdcem." Na svou smrt a pohřeb se Klára připravovala jako na svatební oslavu, těšíce se na setkání s milovaným Ježíšem.

Do poslední chvíle projevovala Klára štědrost a lásku. Ať šlo o úsměv, věnování úspor na humanitární misi do Afriky, či cokoliv jiného, a tím posledním, co darovala, byly explantáty rohovek, takže dva mladí lidé díky ní vidí.

Její poslední věta při odcházení z pozemského života patřila rodičům: "Buďte šťastní, protože jsem šťastná." Bylo to před úsvitem neděle 7. 10. Proces pro její blahořečení začal v červnu 1999, dne 3. 7. 2008, s uznáním hrdinských ctností, byla prohlášena za ctihodnou a 19. 12. 2009 byl schválen zázrak na její přímluvu. Slavnost blahořečení se konala 25. 9. 2010 v chrámě Panny Marie Božské lásky (Madonna del Divín Amore) v Castel di Leva na okraji Říma za předsednictví arcibiskupa Angela Amato, z pověření papeže Benedikta XVI.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Klára zažila, že když jsme připraveni od Boha vše přijímat, posílá nám Bůh mnoho znamení své lásky. Budu se snažit, abych tato znamení viděl.

Radujeme se, Bože, z výročí oslavy blahoslavené Kláry Luce a prosíme Tě: nauč nás poznávat Tvou vůli, abychom tak jako ona žili příkladným křesťanským životem. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Narcissus, ep. Hierosolymitan (asi 222); Maria Restituta /Helena/ Kafka (1943); Felicianus, m. Carthagine (asi s. III.); Honoratus, ep. Vercellen (s. IV./V. in.); Zenobius, m. Sidone (s. IV.); Abraham, anachoreta (366); Iacobus, ep. in Mesopotamia (521); Theodarius (asi 575); Colmanus, ep. Duacen (s. VII.); Dodo (s. VIII.); Caietanus Errico, presbyter (1860); Clara Luce Badano (1990)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský