Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-


chrám sv. Miniáše z XI. stol.
chrám sv. Miniáše z XI. stol.




sv. Miniáš
Minias

25. října, připomínka
Postavení:mučedník
Úmrtí:asi s. III.
Patron:Florencie
Atributy:meč, mladý rytíř nebo princ (koruna a žezlo), plášť, palma, kniha, Kristus

ŽIVOTOPIS

Máme před sebou mučedníka, pravděpodobně z doby pronásledování císařem Deciem těsně kolem roku 250, ve Florencii v Itálii. Martyrologium je zde víc než stručné. Původ baziliky nad hrobem sv. Miniáše (S. Miniato al Monte), na kopci nad řekou Arno ve Florencii, má osvětlit legendární vyprávění.

Miniáše představuje jako arménského šlechtice (panovníka nebo prince, někde jen římského vojáka ze zchudlého rodu), který byl zajat na cestě z Florencie. Tím podstatným byla jeho pevná víra, kterou nezapřel ani tehdy, když ho velmi bolestným mučením nutili, aby se jí zřekl. Legenda popisuje kruté rozsudky smrti, jejichž vykonání bylo neúspěšné, proto byl Miniáš sťat u řeky Arna, údajně v místech, kde byl později postaven kostel sv. Kandidy. Tradice dovolávající se kronikáře Giovanniho Villani uvádí, že Miniáš po popravě zvedl svou hlavu, přešel přes řeku Arno a vystoupil až do míst, kde byla nejprve postavena nad jeho hrobem kaple a později místo ní zbudovaná obdivuhodná bazilika.

Legendární podání je však zpochybňováno až do té míry, že se poukazuje na to, zda bazilika byla vystavěna skutečně kvůli mučedníkovi, jehož ostatky zde byly uloženy do překrásné hrobky a jehož na průčelí chrámu připomíná mozaika.

POZNÁMKA

Ostatky sv. Miniáše se údajně dostaly také do Metzu.

Ve Florencii je ještě jeden chrám zasvěcený umučenému Miniášovi - s. Miniato fra le Torri. V martyrologiu však druhý Miniáš není připomínán.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Crispinus et Crispinianus (asi s. III.); Chrysanthus et Daria (asi 253); Minias (asi s. III.); Fronto de Petricordio (asi s. III.); Martyrius et Marcianus (asi 351); Gaudentius, ep. Brixien (asi 410); Hilarius, ep. Mimaten (s. VI.); Fructus, Valentinus et Engratia (asi 715); Maurus, ep. Quinque Ecclesien (1070); Bernardus Calbó (1243); Thaddæus Machar (1492); Recaredus Centelles Abad (1936); Maria Teresia Ferragud Roig, Maria a Iesu /Vincentia/ Masiá Ferragud, Maria Veronica /Ioachima/ Masiá Ferragud, Maria Felicitas Masiá Ferragud et Iosepha a Purificatione /Raymunda/ Masiá Ferragud (1936); Carlo Gnocchi (1956)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský