Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Lucián a Marcián
Lucianus et Marcianus

26. října, připomínka
Postavení:mučedníci
Úmrtí:asi 250

ŽIVOTOPIS

Jde o příběh dvou zástupců černé magie přivedených ke křesťanské víře, kteří pak pro ni podstoupili upálení na hranici za císaře Decia z rozkazu prokonzula Sabiny.

Oba žili v Nikomedii (dnes İzmit v Turecku), která byla starověkým městem římské province Bithýnie, ležící na severovýchodě Malé Asie u břehu Marmarského moře. Byli vychováni pohanskou kulturou a od mládí žili horlivou službou modlám a provozováním pověrečného kouzelnictví klamali lid. Jejich zájem ponejvíce vzbuzovaly krásné dívky a tak se zahleděli do jedné křesťanské panny, kterou chtěli oba získat.

Byli zvyklí, že si jich pohané vážili jako osob s nadpřirozenou mocí a mnozí se báli jejich kouzel. Před křesťanskou dívkou však ztráceli svoji moc a legenda praví, že zlé duchy porážela znamením kříže. Víra s tímto znamením spásy je velkou silou, která porazila oba pohanské svůdce, kteří jí nadbíhali a marně o ni usilovali lichotkami i svými kouzelnickými praktikami. Poznali, že když tato dívka přemáhá zlé duchy ve jménu a mocí Ježíše Krista, který ji posiluje a chrání, je moudřejší službu nicotným modlám a zloduchům vyměnit za službu mnohem mocnějšímu Pánu. S odvrácením se od pohanských praktik přijali Boží milost a rozhodli se pro cestu pokání. Rozbili své modly a na náměstí veřejně spálili kouzelné knihy s dalšími magickými pomůckami. Děkovali Bohu za milost poznání a dar rozumu, veřejně se zřekli všeho, co odporuje křesťanským zásadám, a vyznali víru v Krista jakožto pravého Boha, v nějž složili všechnu svou naději. Potom odešli do chrámu požádat, aby byli přijati mezi katechumeny připravující se na křest.

Po přijetí svátosti křtu opustili město a usadili se na poušti, kde po nějakou dobu žili asketickým životem a v rozjímání nad Písmem svatým. Utvrzeni ve víře a seznámeni s jejími zásadami v Bibli, vrátili se do města svědčit o Kristu. Pohané se podivili proměně těchto mužů a někdo z nich se postaral o to, aby jako nepřátelé římských bohů byli zatčeni a v poutech předvedeni před prokonzula Sabinu zastupujícího římskou moc.

Legenda popisuje jejich výslech velmi detailně, aby zdůraznila sílu víry mučedníků, kontrastní zatvrzelost přisluhovačů vládní moci a vítězství víry u dalších osob, kteří ji díky odsouzeným přijali.

Lucián s Marciánem chválili Boha za přijetí milosti, které se za nic na světě nebyli ochotni vzdát. Tím svědčili o její ceně. Legenda uvádí, že krutosti, které na nich byly páchané na skřipci a za pomoci železných hřebenů, přijímali v duchu kajícnosti na odčinění svých hříchů. Klade jim na rty také slova uznání, že takové tresty si zasloužili, když se dopouštěli hříchů. Nyní, když jim Bůh odpustil a uznal je hodnými trpět a zemřít pro jeho jméno, že mu za to vzdávají díky. Sabin, aby nebyl považován za bezmocného, nařídil jejich upálení. Legenda dodává, že mučedníci vyslechli rozsudek radostně a na popraviště šli těšíce se na Krista, ke kterému se pak na hranici obraceli modlitbami chvály a díků.




Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Rusticus, ep. Narbonen. (asi 461); Lucianus et Marcianus (asi 250); Rogatianus, presb. carthaginensis (s. III.); Amandus, ep. Argentoraten (s. IV.); Aptonius (asi 567); Cedda (664); Eata (s.VII.); Sigebaldus (741); Witta seu Albinus, ep. Buriburgen (asi 786); Beanus, ep. Murthlacen (asi 1032); Fulcus (1229); Damianus Furcheri (1484); Bonaventura de Potentia (1711); Celina Chludzińska Borzęcka (1913)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský