Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Abrahám
Abraham, anachoreta

29. října, připomínka
Postavení:poustevník
Úmrtí:366

ŽIVOTOPIS

Narodil se u Edesse v Mezopotámii (dnes Sýrii) do šlechtické rodiny. Podle legendy ho chtěli rodiče oženit a připravili předsvatební oslavy, které měly končit svatbou, ale Abrahám před uzavřením manželství všechny opustil a odešel do jeskyně v blízké poušti.

Své povolání hledal ve službě co nejplnějšího obětování sebe Bohu k dobru lidí. Za modlitebnu si zřídil zvláštní poustevnu, označovanou později za celu (hovoří se i o chatrči a jeskyni), kterou prý za života opustil pouze dvakrát. Jedná se o formu zasvěceného života, s jejíž výjimečnou praxí se podle benediktinů prý setkáváme až od 11. století (podobně žijící světci se však objevují i v VI. století). Zdá se, že Abraháma můžeme označit za předchůdce „reklůzy“. Také on měl k vnějšímu kontaktu ze své poustevny pouze okénko, kterým se mu dostávalo nezbytných věcí k životu a bylo využíváno k duchovním rozhovorům s těmi, kteří měli potřebu hledat u takové osoby duchovní pomoc, radu. Takovéto obydlí též nazývané „cela“ bývalo při kostele či u kláštera.

Abrahámovi po smrti rodičů připadlo značné bohatství, jehož polovinu rozdal chudým a z druhé poloviny nechal za pomoci přítele postavit kostel. Legendární podání nejsou dostatečně ujednocená.

Uvádí se, že Abrahám se podřídil biskupovi, na jehož návrh přijal svátost kněžství, aby působil v Bét-Kiduna. Právě u tohoto města měla být i jeho uzavřená poustevna. Martyrologium udává její umístění v Osrhoéne u Edessa.

Legenda hovoří o Abrahámově misionářském úsilí a konfliktu s obcí, žijící modlářstvím, do které byl poslán. Opakovaně byl bit a vyháněn. Vracel se, vystupoval proti bezduchým modlám a z utržených ran se vracel zázračně uzdraven. Jednoho dne jej kamenovali, a když jej měli za mrtvého, nechali ho ležet za městem. Jeho vytrvalost a modlitební zápas prý trval po tři léta, než zvítězil a dosáhl nakonec toho, že obyvatelé přijali křest. Po dohodě s biskupem, který pak pastoraci svěřil jiným kněžím, se Abrahám vrátil k dřívějšímu způsobu asketického života.

Uzavřenou celu či poustevnu podruhé opustil údajně kvůli své neteři Marii, která po smrti Abrahámova bratra měla žít v Abrahámově blízkosti, ale nakonec byla svedena odpadlým mnichem a odešla do města, kde žila jako prostitutka. Abrahám ji pak vyhledal v přestrojení za vojáka a přivedl na cestu pokání. Pak už do konce života zůstal ve své cele nebo jeskyni, kde se dožil asi 70let. Za jeho poslední nemoci si k němu přišlo pro požehnání mnoho lidí. Ještě více jich pak bylo na jeho pohřbu a většina se jich snažila získat útržek z jeho oblečení. Legendu pak sepsal sv. Efrém Syrský (pam. 9. 6.), který se údajně pohřbu zúčastnil.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Narcissus, ep. Hierosolymitan (asi 222); Maria Restituta /Helena/ Kafka (1943); Felicianus, m. Carthagine (asi s. III.); Honoratus, ep. Vercellen (s. IV./V. in.); Zenobius, m. Sidone (s. IV.); Abraham, anachoreta (366); Iacobus, ep. in Mesopotamia (521); Theodarius (asi 575); Colmanus, ep. Duacen (s. VII.); Dodo (s. VIII.); Caietanus Errico, presbyter (1860); Clara Luce Badano (1990)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský