Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





blah. Konrád Confalonieri de Placenta
Conradus Confalonieri de Placentia

19. února, připomínka
Postavení:poustevník TOR
Úmrtí:1351

ŽIVOTOPIS

Narodil se asi roku 1290 v Piecenze. Oženil se a po nešťastném lovu, při kterém zapálil les, se s manželkou rozešel. Ona šla do kláštera a on jako františkánský terciář šel poustevničit k Val di Noto na Sicílii..

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

OD MARNOSTI KE CTI

Po rodičích zdědil velké bohatství, oženil se s věřící dívkou Eufrosinou a stal se velmi váženým občanem. Užíval si pozemských statků a radostí tohoto světa v hlučných zábavách. Byl také náruživým lovcem a jednou na čekané se dopustil neuváženého činu. Z dlouhé chvíle zapálil křoví, aby vyplašil zvěř. Stočil se však vítr a pomocí suché trávy se vznítil celý les. Když si Konrád s hrůzou uvědomil, co způsobil, utekl nepozorován domů. Zatím se k hořícímu lesu seběhli lidé a na cestě od lesa chytili chudého člověka s otýpkou klestí. Ten se stal hlavním podezřelým ze žhářství. Při pozdějším útrpném vyšetřování na skřipci podlehl a nepravdivě se přiznal a měl být popraven.

Váženého Konráda zatím trápily výčitky svědomí, že se ze zbabělosti hned nepřiznal a také představy, jak bude před ostatními vypadat, když nechal místo sebe trpět chudáka. Jeho dobré vlastnosti nakonec zvítězily a šel chudáka osvobodit svým čestným přiznáním. Protože byl bohatý, mohl celou škodu nahradit z poloviny svého jmění a ze druhé poloviny dál pohodlně žít. Šel však do sebe a uvažoval o nestálosti a marnosti všech pozemských věcí. Zhoubný požár v lese jakoby ztrávil i jeho náruživosti a vášně. Na svět se začal dívat novým pohledem pomocí Božího Ducha. Rozhodl se odpoutat od celé své minulosti a u zbožné Eufrosiny našel souhlas k oboustrannému zasvěcení se Bohu.

Eufrosina vstoupila do kláštera Klarisek a Konrád odešel do Říma a vstoupil do třetího řádu sv. Františka. Další jeho cesta vedla na Sicílii, aby tam v odloučenosti od vlasti a všech poct prožíval život v kajícnosti. Jeho obrácení bylo dokonalé, nikoliv ale snadné. Za duchovního vůdce si zvolil zbožného starce z Noto a pak se usadil poblíž města na lesnatém pahorku, kde si zbudoval poustevnu. Musel překonat mnohá zklamání, četná pokušení a vícero duchovních bojů než uvykl samotě. Chudá strava, kterou les poskytoval, tvrdé lůžko na holé zemi, to bylo něco jiného, než na co bylo tělo zvyklé. S modlitbou a vytrvalým úsilím vydržel na započaté cestě po 40 let. V okolním kraji získal důvěru a věřící jej chodili prosit o modlitbu a pomoc. Od Boha obdržel dar zázračného uzdravování i předvídání budoucnosti. Ve vážnosti ho měl i biskup v blízkých Syrakusách, který jej nazýval přítelem.

Při poslední návštěvě města, za účelem přijetí svátostí, požádal zpovědníka, aby ho třetího dne navštívil. Ten jej pak našel umírajícího a na kolenou. Jeho ostatky jsou dodnes uloženy ve stříbrné rakvi v chrámu sv. Mikuláše v Noto, kde byl pohřben.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Blahoslavený Konrád Confalonieri nás vede k úvaze o světské marnosti. Jeho obrácení mu přineslo neskonalý užitek pro věčnost. Obrácení však představuje trvalé úsilí, proto jsme k němu stále znovu vybízeni. Předsevzetím může být modlitba za ně a půst -od mluvení, aby se o něm snadněji uvažovalo.

Bože, Tys vedl blahoslaveného Konráda k poustevnickému životu, aby Ti tam sloužil postem a modlitbou; na jeho přímluvu pomáhej i nám ať dovedeme ovládnout sami sebe, abychom vytrvali v Tvé službě a nadevšechno Tě milovali. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Barbatus (682); ep. Mediolanen (ca. 680); Conradus Confalonieri de Placentia (1351); Alvarus de Zamora (ca. 1430); (1184); Quodvultdeus (439); martyres in Pal (507); Georgius, monachus in Aquitania (ca. 877); Bonifatius, asceta (1260); Elisabeth Picenardi (1468); Iosephus Zaplata (1945)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský