Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





Ježíš Kristus, nejvyšší a věčný kněz
Domini nostri Iesu Christi Summi et Æterni Sacerdotis

13. června, svátek

ŽIVOTOPIS

Slavení tohoto svátku je stanoveno na čtvrtek po slavnosti Seslání Ducha svatého.

Náš Pán Ježíš Kristus je nejvyšší kněz navěky podle řádu Melchisedechova (Žid 5,10), jak si dnes připomínáme odpovědí k liturgickému žalmu. Melchisedech (pam. 26. 8.) je svou obětí předobrazem kněžství Ježíše Krista. Tento velekněz tím, že naplnil Otcovu vůli a přinesl sám sebe na oltáři kříže jako oběť za spásu celého světa, je prostředníkem mezi námi a Bohem Otcem, který v něm má od věků zalíbení.

"Kristova výkupná oběť je jedinečná, přinesená jednou provždy. Je však zpřítomňována v eucharistické oběti církve. Totéž platí pro Kristovo jediné kněžství: je zpřítomňováno služebným kněžstvím, aniž je tím umenšována jedinečnost Kristova kněžství. ,Vždyť jen Kristus je pravý kněz, zatímco ostatní jsou jeho služebníky.ʻ" (KCK 1545) .

K historii svátku

První slavení tohoto svátku se údajně konalo ve Španělsku, v roce 1970, na povolení papežem Pavlem VI. a roku 1974 byl tam svátek zaveden do liturgického kalendáře. Texty k votivní mši sv. "Našeho Pána Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze" se do Římského misálu dostaly již dříve a svým původem sahají k encyklice papeže Pia XI. o katolickém kněžství: Ad Catholic Sacerdotii (z 20. 12. 1935). Z rozhodnutí papeže Benedikta XVI. (v červnu 2012) mohly jednotlivé biskupské konference požádat o souhlas Svatého stolce k zavedení svátku do místních liturgických kalendářů. Konference biskupů Slovenska toho hned využila a Kongregace pro bohoslužbu a svátosti jeho zavedení potvrdila dekretem 11. 10. 2013, proto na Slovensku začal být slaven dříve. Kongregace pro bohoslužbu a svátosti schválila 28. 1. 2015 zapsání nového svátku Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze do Českého národního kalendáře a svátek byl zaveden jako závazný.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

MODLITBA NEJVYŠŠÍHO A VĚČNÉHO VELEKNĚZE

"Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. Obdařils ho mocí nade všemi lidmi, aby dal věčný život všem, které jsi mu dal. Já prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji. Dal jsem jim tvé slovo. Svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa.

Neprosím, abys je ze světa vzal, ale abys je zachránil od Zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě. Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno."

Připomínáme si zde část Ježíšovy tzv. "Velekněžské modlitby" v Janově evangeliu, které se čte o dnešním dni v liturgickém cyklu C.

Ježíš se takto modlil poslední večer před svou vlastní obětí, kterou druhého dne dokonal smrtí na kříži, abychom my mohli mít věčný život. Ve Starém zákoně se jednalo o přinášení obětí, které byly předobrazy a symboly. Jedinou dokonalou a plně postačující oběť na odpuštění hříchů přinesl pouze Ježíš - proto je nazýván veleknězem. Tato oběť pravého velekněze je pro nás zpřítomňována v každé mši svaté a my při ní smíme mít podíl na tomto největším daru a máme možnost spojit se s Ježíšem.

Ježíš ve své modlitbě za nás neprosí o to, abychom byli vyňati ze světa, přestože o těch, kteří k němu patří, říká, že nejsou ze světa. V jedenáctém verši, který výše není uveden, se Ježíš modlil: "Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my." A dále říká "pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě".

Jedná se zde o svatost Boží, o zachování v Božím jménu - posílení ve věrnosti, abychom přilnuti k Otci žili v jednotě. Ve Starém zákoně byla svatost Boží představována oddělena od všeho ostatního - svatý Bůh oddělený od světa. Ježíš však v prosbě o naše posvěcení chce, abychom setrvávali ve společenství s Bohem a s ním, Ježíšem Kristem, čerpajíce z tohoto společenství. Proto potřebujeme být uchráněni od Zlého, který je narušitelem jednoty. Ten Zlý totiž usiluje jak o narušení našich vztahů s Bohem, tak i mezi lidmi navzájem a o vytváření překážek naší jednoty mezi sebou.

Ti, kteří jsou představováni jako "ze světa", jsou otevřeni k naslouchání Zlému a jednají pod vlivem jeho lákavých rad, zatímco ti, kteří "ze světa nejsou", patří k Ježíšovi, protože poslouchají Boží Slovo a snaží se jím řídit. Posvěceni v pravdě vnímají zlo jako zlo a dobro jako dobro a rozhodují se pro ně. Ti však, kteří naslouchají Zlému, nechávají se často oklamat a za zlem pak vidí pro sebe "dobro" ač je zlem, pro které se i rozhodují. Ježíš a jeho Církev proto potřebují svědky, které Ježíš nechce ze světa vzít, ale jen chránit, aby neupadli do léček Zlého, ale zůstali svatými svědky, které on posílá do světa, aby budovali jednotu v lásce. Aby tak vzbuzovali touhu po této jednotě mezi sebou a s Trojjediným Bohem. To je dokonalé posvěcení a všechna přikázání, která k této jednotě směřují, jsou jako propojené nádoby. Na lásce, jakou má Ježíš, ve všech našich myšlenkách, slovech a jednáních závisí budování jednoty, za kterou se Ježíš modlil a která má světu podávat svědectví. Láska se nenechá zlomit utrpením a tím největším svědectvím je svědectví krve.

V úsilí o jednotu, kterou máme udržovat ve vlastní rodině a potom také budovat ve stále širším společenství, nejsme sami. Spojení s Ježíšem je naší silou, ale musíme přitom překonávat sami sebe, svůj egoismus, který se stává překážkou jednoty.

Jsme posláni do světa, v němž nemáme být stejní, ale jednotní. To dokážeme jedině v Duchu svatém. Jen v něm dokážeme zapomenout na to, co nás rozděluje, co působí mezi námi konflikty a hádky, a myslet na to, co je v našem životě opravdu to společné. Jedině v Duchu svatém dokážeme být jednotní ve své rozdílnosti. Prosme proto Ježíše, aby na nás stále novým způsobem vyléval svého svatého Ducha, abychom skrze něho dostali všechny dary, které potřebujeme, abychom dokázali splnit své poslání.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Při účasti na eucharistické oběti projevím vděčnost za největší dar, který nám Bůh dává.

Bože, Tys ustanovil svého jednorozeného Syna nejvyšším a věčným knězem, aby Tě oslavil a spasil lidské pokolení; dej, aby ti, které vyvolil za služebníky a správce svých tajemství, v moci a síle Ducha Svatého věrně vykonávali svěřenou službu. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

( závěrečná modlitba z breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Domini nostri Iesu Christi Summi et Æterni Sacerdotis; Antonius, presb. et doctor Eccl. (1231); Gerardus, monachus (1138); Felicula (ca. s. IV); Achilleus, ep. Alexandrinus (312); Triphyllius (ca. 370); Cetheus seu Peregrinus (ca. 600); Eulogius, ep. Alexandrin. (ca. 607); Psalmodius (s. VII); Ragnebertus (680); Aventinus, eremita (s. VIII); Fandila (853); Maria Anna Biernacka (1943)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský