Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





blah. Marie Růžena /Aldina/ Pellesi
Maria Rosa a Iesu Pellesi

1. prosince, připomínka
Postavení:řeholnice FMdC
Úmrtí:1972

ŽIVOTOPIS

Narodila se 11. 11. 1917 na Prignano sulla Secchia v provincii Modena v Itálii jako poslední z devíti dětí. Dvě z jejích starších provdaných sester zemřely a zanechaly po sobě celkem šest malých dětí. Marie Aldina Pellesi, pracující dosud na poli, proto v 18 letech převzala péči o zdravý vývoj těchto svých synovců a neteří. Po čtyřech letech však došlo k bolestnému loučení.

Marie Aldina Pellesi ke konci srpna 1940 v Rimini vstoupila do třetího řádu sester františkánek San Onofre nazývaných později františkánské misijní sestry Krista. Zde přijala řeholní jméno Marie Růžena od Ježíše. První řeholní sliby složila 25. 9. 1942 a pak byla poslána učit na základní školu do Sassuolo. Pro její zvýšenou aktivitu v období války ji spolusestry žádaly, aby se více šetřila. Marně. V květnu 1945 se začala starat o nemocné děti ve Feraře a v září téhož roku zde musela nastoupit do nemocnice sv. Anny jako pacientka. Postihla ji těžká plicní tuberkulóza rozšířená za války. Pro toto zhoršující se onemocnění byla v polovině listopadu poslána do sanatoria Pineta di Gavano v Modeně. Byl to začátek její dlouhé křížové cesty, která skončila až o 27 let později.

Prožívala velké obtíže s dýcháním, bolesti, související únavu srdce a ochromení. Přibližně ke konci postní doby 1947 se u ní objevil pneumotorax a pohrudniční srůsty, s nimiž bylo zapotřebí něco udělat. Vznikl také zánět pohrudnice a od té doby bylo zapotřebí pravidelně z pohrudnice extrahovat tekutiny.

Věčné sliby složila 31. 8. 1947. Další rok v prosinci byla přijata do „CA Pizzardi“ v Bologni a potom prý téměř každý rok pobývala v jiném sanatoriu na několika málo čtverečních metrech.

V roce 1955 sestře Růženě při extrahování tekutiny zůstala v pohrudnici zlomená jehla a to po celých zbývajících 17 let. Přes všechny ty potíže vedle života modlitby nepřestala s apoštolátem za pomoci psaní dopisů, v nichž řeholní sestry, kněze, laiky i nemocné vybízela ke statečnosti být křesťanskými svědky a zároveň je povzbuzovala k větší lásce k papeži a k pravé Církvi varujíce před novými proroky. Těch dopisů napsala téměř 2000 a byly shromážděny do 16 svazků.

Zemřela v Modeně 1. 12. 1972 ve věku 55 let a byla pohřbena na místním hřbitově. V únoru 1977 byl otevřen její beatifikační proces, na začátku července 2000 byly papežem potvrzeny její „hrdinské ctnosti“ a 26. 6. 2006 papež Benedikt XVI. podepsal dekret uznávající zázrak na její přímluvu. Blahořečená byla 29. 4. 2007 v Rimini za předsednictví kardinála José Saraiva Martins CMF, prefekta kongregace pro svatořečení.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Edmundus Campion, Radulphus Sherwin et Alexander Briant (1581); Nahum, propheta ; Castritianus (s. III.); Florentia (s. IV.); Leontius, ep. Foroiulien (asi 433); Domnolus (581); Agericus (588); Eligius, ep. Noviomen (660); Antonius Bonfadini (1482); Ioannes Beche (1539); Richardus Langley (1586); Maria Clara a Iesu Infante Libania Carmo (1899); Carolus Foucauld (1916); Casimirus Sykulski (1941); Lidvina (Angela Elisa) Meneguzzi, virgo (1941); Maria Rosa a Iesu Pellesi (1972); Maria Clementina Nengapeta Anuarite (1964)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský