Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Sigiramnus
Sigiramnus

4. prosince, připomínka
Postavení:opat OSB
Úmrtí:s. VII.

ŽIVOTOPIS

Narodil se v Berry jako syn hraběte z Bourges. Po studiu v San Martino žil nějakou dobu u dvora franckého krále Chlothara II. Potom opustil dosavadní světské plány i vyhlídnutou nevěstu a vrátil se do Tours, kde se stal arcijáhnem. Vynikal štědrostí k chudým a byl kvůli tomu kritizován ze strany některých duchovních osob. Pro rozdávání zděděného majetku po smrti otce byl dokonce považován za šílence a na nějakou dobu dán pod zámek. V roce 640, provázen několika bezdomovci, vykonal pouť do Říma, kde se snažil rozšířit své znalosti, přitom učil druhé a vydělával si na životní potřeby. Po návratu do Francie založil dva kláštery, pro které mu přenechal pozemky v diecézi Bourges král Chlothar II. Jeden pozemek v Méobecq (Millepecus, pozdější Saint-Cyran-du-Jambot) v lese Brenne a druhý Saint-Pierre de Longoret (přejmenovaný později na Saint-Michel-en-Brenne). Působil jako opat a z této doby se traduje příběh spojený s rybařením v blízkém toku, proto ryba může patřit mezi jeho atributy. Uvádí se, že byl opatem do konce života. Podle některých údajů zemřel v roce 655 nebo následujícím, jiné zprávy se kloní k názoru, že rok ani místo vzhledem k jeho pohybu nejsou jisté.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes Damascenus, presb. et doctor Eccl (asi 749); Barbara, virgo nicomedien. (století neznámé); Heraclas (247/249); Meletius, ep. Sebastopolitan (s. IV.); Felix, ep. Bononien (431/432); Aprus, presb. (s. VII.); Sigiramnus (s. VII.); Adrehildis seu Ada (po roce 692); Solas (794); Ioannes Thaumaturgus (s. IX.); Annon (1075); Osmundus (1099); Bernardus, ep. Parmen (1133); Petrus Pectinarius (1289); Franciscus Gálvez (1623); Hieronymus de Angelis et Simon Yempo (1623); (1623/1624); Adolphus Kolping (1865); Ioannes Calabria (1954)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský