Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Jan Calabria
Ioannes Calabria

4. prosince, připomínka
Postavení:kněz, zakladatel
Úmrtí:1954

ŽIVOTOPIS

Narodil se 8. 10 1873 ve Veroně v Itálii do velmi chudé rodiny jako sedmé dítě. Matka chodila pracovat jako služka. Jan musel po úmrtí otce, který živil rodinu jako švec, z důvodu nouze dvakrát přerušit základní školu a jít přivydělávat na živobytí. Volný čas trávil ve farním kostele a zapojoval se do charitativních i dalších akcí v duchu apoštolátu. Rektor od sv. Vavřince, Petr Scapini, který Jana poznal, jej po tři roky připravoval na vstup do lycea při semináři ve Veroně. Janovo studium pak na čas přerušila vojenská služba. Po ní se vrátil do Verony a začal se studiem teologie. Založil také společenství, které se věnovalo péči o nemocné a opuštěné. Kněžské svěcení Jan přijal 11. 8. 1901 a potom jako kaplan 7 let působil ve veronské farnosti sv. Štěpána. Odtud byl poslán na opačnou stranu řeky do sousední farnosti sv. Benedikta, v níž žilo více bezdomovců a dětí trpících nouzí. Pro ty vytvořil domov s názvem „Casa Buoni Fanciulli“ (Dům dobrých dětí) a podílel se tak na založení dvou nových řeholních komunit s péčí o zanedbanou a opuštěnou mládež i o postižené a nesvéprávné osoby. Současně bylo iniciativou otce Jana zajistit materiální prostředky pro vhodné kandidáty do semináře z řad nejchudších, aby mohli začít studium. Založil proto kongregaci chudých zaměstnanců Božské Prozřetelnosti. Janem založená společenství brzy překročila hranice Itálie a postupně vznikala v Uruguayi, Brazílii, Argentině, Kolumbii i Angole.

Jan Calabria se věnoval s velkou horlivostí také kněžím a řeholníkům trpícím osobní krizí, váháním a jinými nesnázemi. Psal a tiskl pro ně knížky, byl také autorem mnoha článků i dopisů kléru a světu. V nich vyzýval k obnově života, k rozhodnému návratu „k apoštolské formě života“. Dále se zabýval problematikou ekumenismu a v tomto duchu se modlil a udržoval přátelské kontakty se členy jiných církví. Navrhoval dokonce zřízení opatství Maguzzano v sídle italské sekce Catholica Unio.

Posledních šest let života prožil Jan Calabria omezen nemocí a zemřel v 81 letech.

Při blahořečení 17. 4. 1988 ho papež Jan Pavel II. představil jako svědka lásky k bídným, pastorační horlivosti a hluboké lásky k Bohu a řekl o něm: „Protože sám v době studií poznal pomoc bližních, miloval především chudou mládež, sirotky a opuštěné. Zkušenosti ho obdarovaly zvláštním taktem a schopností pracovat s mládeží, která byla vzdálena od víry, bez pomoci a potřebovala především rodinné teplo. Vlastní i obecná zkušenost s bídou v něm probudila bezmeznou důvěru v Boží Prozřetelnost. Své iniciativy a díla ustavičně nazýval díly Pána.“

Dne 18. 4. 1999 Jana Calabria tento papež svatořečil.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes Damascenus, presb. et doctor Eccl (asi 749); Barbara, virgo nicomedien. (století neznámé); Heraclas (247/249); Meletius, ep. Sebastopolitan (s. IV.); Felix, ep. Bononien (431/432); Aprus, presb. (s. VII.); Sigiramnus (s. VII.); Adrehildis seu Ada (po roce 692); Solas (794); Ioannes Thaumaturgus (s. IX.); Annon (1075); Osmundus (1099); Bernardus, ep. Parmen (1133); Petrus Pectinarius (1289); Franciscus Gálvez (1623); Hieronymus de Angelis et Simon Yempo (1623); (1623/1624); Adolphus Kolping (1865); Ioannes Calabria (1954)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský